Články / Recenze

Návrat z hlubin Tima Heckera

Návrat z hlubin Tima Heckera

Jakub Koumar | Články / Recenze | 17.01.2014

Diskuze o tom, co může být hudbou, je už značně vyčpělá. Hudba není jen schopnost předat posluchačům zvuk coby umělecký akt, ale také proces uvědomění si vlastního vývoje. Sebe sama.

Tim Hecker odstartoval nápaditým ambientem Haunt Me, Haunt Me Do It Again. Byla to celistvá stopa výrazně poznamenaná řáděním glitche, jehož šrámy byly zaceleny post-rockem. Nátlakový glitch následujícího Radio Armor vnesl do budoucnosti pochyby, aby je brzy nato smetlo rafinované Mirages a hlavně prostorově silné Harmony in Ultraviolet. Na něm Hecker konečně skloubil všechny vlivy glitche, post-rocku i dronu do působivě hlubokých propastí. A do nich se postupem času propadal čím dál níž. Glitch ustupoval do pozadí, slil se s drony a zrodilo se An Imaginary Country. Po uvěznění v hlubinách začal Tim Hecker vnímat věci jinak. Jeho vlastní svět ho pohltil a ovládnul.

Deska Ravedeath, 1972 vznikla za přispění „islandského“ mága Bena Frosta, což vedlo k těžko popsatelné stísněnosti. A možná za to mohl právě Frost, že se Hecker začal paktovat i s jeho kolegou, islandským producentem a skladatelem Valgeirem Sigurðssonem. Na aktuální nahrávce Virgins se ujal mixu a klávesových nástrojů a i to je jeden z důvodů, proč je důležitým krokem v Heckerově kariéře.

Tomu nasvědčuje už úvodní Prism. Kakofonické ruchy připomínající islandské podivíny z Bedroom Community svědčí o tom, že Tim Hecker se vrací zpět z neprobádaných hlubin, vrací se z tísnivé nekonečnosti klidu a neznáma. Místy čiší touhou zprostředkovat atmosféru těch míst i pocity, jež mu tam přicházely na mysl, transponuje všeobjímající klid do libozvučného ambientu. Ale do popředí se dere mnohem víc. Touha oprostit se od klaustrofobních pocitů klidně i násilím, a zároveň udržet vysokou hladinu tajemnosti, dokonce snad vyšší než na předchozích pracích.

Virgins se hemží konfrontacemi. V Radiance se budete utápět, ale hned následující Live Room nabídne až frostovskou koláž zvuků, která graduje do drone/ambientních výbuchů. Skladby jsou nestálé, nečekaný vývoj je aktem citlivé agrese, zvuky se hrnou napříč svým vlastním světem, chvíli se vytrácí, pak se vracejí, v krátkých melodiích, šramotu či táhlých explozích mísí zkušenosti, estetiku i emoce.

Tim Hecker se ve své tvorbě nikdy nevyhýbal emocionálnímu dopadu hudby, nyní decentní, postupně sílící linie získávají nová zakřivení. Jsou propletené a nekompromisní, jsou jako okamžik mezi posluchačem a interpretem. V nekonečně malém prostoru percepce. A přitom vyplňují každé zamyšlení, každou buňku.

Info

Tim Hecker – Virgins (Kranky, 2013)
http://www.sunblind.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace