Články / Reporty

Nazareth: Na rocku se nesedí!

Nazareth: Na rocku se nesedí!

Anna Mašátová | Články / Reporty | 20.05.2015

Jdete na Nazareth? - Ty jsem viděla před dvaceti lety, už to byli staří pánové, ale hrálo jim to skvěle,“ rozpovídala se servírka v kavárně nedaleko Sona.

Jistě, mladíci to zrovna nejsou, Nazareth vznikli roku 1968 a členům táhne na sedmdesát, ale ne vždy hraje věk roli. Nazareth se letos vypořádali i s odchodem Dana McCaffertyho, kterého nahradil Carl Sentance, a očekávání, jak to celé dopadne, byla značná, vždyť z původní sestavy zůstal jen basák Peter Agnew.

Skvělou volbou byla předkapela - Progres 2, založená ve stejný rok jako Skoti. V sále měli početnou fanouškovskou základnu, odzpívávající písně slovo od slova, Zdeněk Kluka za bicími, Roman Dragoun u kláves, co víc si přát. Jen Dragounova výslovnost bohužel drhla a místy se stávala nesrozumitelnou. Pecky z desky Třetí kniha džunglí, skvostná píseň Země 2555 i přeněžná Píseň o jablku z alba Dialog s vesmírem, Planetu Hieronyma Bosche II vyřvávali téměř všichni, až se zdálo, že kdyby Nazareth nedorazili, nikomu by to tak úplně nevadilo. Ale nerouhejme se.

Skotská krev se v Intru nezapřela, dudy zkrátka musí být. V obsáhlém setlistu si každý našel to své, Nazareth natočili téměř tři desítky alb, vybírat bylo z čeho. When the Lights Come Down, This Month's Messiah, profláklá Dream On, opět zkoušející hlasivky návštěvníků, Holiday, Turn On Your Receiver, cover Crazy Horse Beggar´s Day… Kytarista Jimmy Murrison nešetřil sóly, nováček Sentance se osvědčil na jedničku s hvězdičkou. Ostatně zpěváka, který za měsíc oslaví čtyřiapadesáté narozeniny, hardrockoví fanoušci dobře znají. Působil nějaký čas v kapele Krokus či Geeze Butler Band, je členem Persian Risk a několikrát přijel do Čech s hvězdným týmem klávesáka z Deep Purple, Dona Aireyho. Bez přídavku by se to celé neobešlo, hitovka Love Hurts Nazareth proslavila, paradoxně je ale jen vypůjčená od Everly Brothers, následovaná další výpůjčkou, tentokrát z repertoáru Bonnieho Dobsona, Morning Dew.

Možná to nebyl nezapomenutelný koncert, ale vynikající zvuk i Sentancova energie se postaraly o velmi příjemný zážitek. Ten kazilo jen peciválské a na rockový koncert nepochopitelné uspořádaní sálu na sezení. Ostatně kapela vydržela na nohou taky celou show, není důvod si myslet, že by to její jen o málo mladší publikum nezvládlo též.

Info

Nazareth (uk) + Progres 2
Sono centrum, 15. 5. 2015, Brno
foto (c) Topol

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.