Články / Reporty

(Ne)lehké rozhovory: Soft Machine

(Ne)lehké rozhovory: Soft Machine

Jan Starý | Články / Reporty | 20.09.2018

Bouřlivý potlesk, pískot, řev. V míře, která se občas vídá, ale jen sotva po koncertě partičky sedmdesátníků, kteří si neříkají The Rolling Stones. Navíc od publika, ve kterém převažují lidi nad padesát. Těžkou najít více vypovídající obraz.

Soft Machine samozřejmě jsou svého druhu kult, klasici progu/jazzrocku sedmdesátých let a spolu s Gong nebo Henry Cow jedni z hlavních představitelů progresivní „canterburské scény“, to ale dnes ví spíš úzká skupina znalců. Ta se v Akropoli sešla snad celá, své oblíbence náležitě podpořila a večeru, nad kterým se nutně vznášel otazník spojený s věkem skladeb i hudebníků, dala vyloženě vřelý nádech.

Pánové si přes pár mizerných vtipů tenhle ohlas vlastně zasloužili. Na turné k padesátému výročí kapely představili klasický materiál, ale také první novou desku po nějakých čtyřech dekádách, efekt rozháranosti a čekání na staré hity se ale nedostavil. Aktuální Soft Machine si skladby několika kompletně různých sestav zaranžovali po svém a dali hned dva kompaktní sety. A právě díky téhle kompaktnosti to celé nakonec fungovalo. Čistě dobový prog a jazzíček se střídal s nadčasovými momenty, jednotlivé fáze ale do sebe zapadaly natolik, aby tohle střídání nebylo frustrující.

fotogalerii z koncertu hledejte zde

Kytarové hrdinství a sólo na bicí se snáz promíjelo, protože se čtveřice zdatných muzikantů věnovala především celku, nikoli exhibování. Hlavní roli mohla hrát kytara s krásně vintage zvukem, ale i ta často ustupovala chytrým basovým linkám, účelným bicím nebo standardnějšímu saxofonu, zejména ale flétně a klávesám s překrásnou melancholií ve stylu raných King Crimson. Zásadní roli pak měly interakce mezi nástroji – zasekávání jediného akordu proti energickým rytmům, kontrapunkty kopáku a basy, splývání kytary a kláves. A to vždy v zájmu skladby. Právě ta kombinace jazzové hravosti s rockovým tahem na branku dávala skladbám a koncertu smysl: neustále se měnící celek, ve kterém spolu složky ustavičně komunikovaly. Někdy snadno a nenuceně, jindy náročně, krkolomně. Obrys rozhovoru ale nakonec vyvstal pokaždé.

Info

Soft Machine (uk)
18. 9. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

redakce 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Jenom jednu?

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.