Články / Reporty

Nebezpečné kapely, tělo na tělo (Monolord, Conan, Blues for the Redsun)

Nebezpečné kapely, tělo na tělo (Monolord, Conan, Blues for the Redsun)

waghiss666 | Články / Reporty | 02.11.2017

Přiznejme si, že doom metal je v drtivé většině čistá nuda. Soutěž o nejfousatější sabbatovský riff nebere konce.

Berličky zabořené v bahně až po madla. Cituju člověka, díky kterému jsem dneska zase v nejzasranějším městě hned po tom rodném a tom, kde hniju. A drzost nebere konce. Přijel jsem s kapelou, já vlakem, oni dodávkou (výjimečně jen jednou), a nehraju. Pořadí kapel neurčuje původ, vrchol nemusí nutně zaznít závěrem. Ale popořadě.

Domácí support sejmul hlasitostí všechny velikány, jediná skladba, kam se schová všecko, co pojme do džísky a kšiltovky voháklá naozajstná metla – doomové bububu, sludgový hnus, stonerové výjezdy, hluk ze záhrobí, nejpomalejší bicí ve stoje i s nohou na rantlu kopáku, skřetí jekot a osmitunovou basu s lodníma lanama namísto strun. Chci si napůl rýpnout, kolik improvizace pojme set Blues for the Redsun, dneska pro ni ale není místo. Za zničujícím tlakem a vražednou dávkou decibelů zahalených do dýmu ze zasviněných šluků je Kubáncova fascinace drogama, respektive feťáctvím. Dneska bez projekce, i tak si strachy mnu žíly na předloktí a bojím se cigára. Hnusná hudba jako drogová prevence? Nejnebezpečnější kapela Moravy, alespoň z těch těžkých, žádná protekce.

Než se začnou v autě dva pololokální ochlastové hádat, kdo měl ten večer delší péro, třídím si střepy jeden vedle druhého. Jelikož jsem Conan na Brutalu pár let zpátky zívnul (terminus technicus, autor Míra Pátý), jdu po jméně a jeho význam se teprve chystám objevit. Z šuškandy vyznívá, že většina přijela právě na Conan, čajíčky, co na doomové táhlo nemají čas, hlavně jejich prej přetechnizovaný bubeník (jak dokládají vypalovačky Throne of Fire a hlavně Revengeance), riffy zfuzzované tělo na tělo s tenkou hranicí přeřvaného white noise a aura zkurvysynů. Ne náhodou mi basák evokuje psychopata s nožem z Code Orange. Dostatečně primitivní v kontrastu s následující hipízárnou.

Místní se vysmívají Monolord, mně utkvěl v hlavě jejich důvtipný, byť debilní obal aktuální desky Rust. K nerozeznání od britských, na první pohled, ale hned zfleku pobaví i taková blbost jako otvírací ra-ta-ta Where Death Meets the Sea. Od první sabbaťárny si to seveřani užívají a my s nima, takhle čistý a procítěný songwriting neumí v rámci zatuchlého bahýnka kdekdo. Mika Häkki se pro basáctví narodil, jsem možná zaujatý a slyším každý špit, kdejaký bonmot a sdílím nadšení pro randál, co zní, jako by se zastavil čas. Výzvu k potlesku střídá kytarová nálož, odejít z pódia včas je kumšt, zvlášť jestli ten set nebral konce a bylo nám to fuk. Nepotřebuju být všude, ale tady jsem zacláněl rád a moc rád se stanu novou noční můrou Radka Pavloviče, než usnu a zaspím. Naordinoval jsem si regeneraci hip hopem, ticho řve, ať zpomalím, a další lomození číhá za rohem. Příště zase?

Info

Monolord (swe) + Conan (uk) + Blues for the Redsun
22. 10. 2017 Kabinet Múz, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace