Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 12.04.2018
Toho večera se toho vlastně ani moc neodehrálo. Měřeno tedy počtem skladeb. Takových šest, maximálně sedm kousků. Na Sedmičce se totiž stavělo po vzoru stavitelů starověkých monumentů. Tedy nikoliv svěrákovské "dej cihlu k cihle", tady se na začátku a na konci postavily dva hutné monolity, které projilo několik menších kamenů.
Domácí Gedale příjemně překvapili. Klub zválcovali důkladně, a to nejen intenzitou zvuku, která byla ten večer asi největší. Spojení kytara - bicí (+ vokál) bohatě stačila k tomu, aby dokázala strhnout a pohltit. Publikum a muzikanty samé natolik, že pravděpodobně nestihli dohrát vše, co plánovali. Hudební témata rozvíjeli pomalu, bahnitě, atmosféru zahušťovalo jednoduché rudé nasvícení a občasné zahalení jeviště v oblaka dýmu.
Prostorem k výdechu byl one-man-project Aerial Ruin. Solidně stavěný chlapík s dřevorubeckým vousem si vystačil jen s akustickou kytarou, looperem a naechovaným vokálem. Iluze samoty oregonských hvozdů byla dokonalá, škoda jen patrné protagonistovy únavy a lehkého stereotypu, který se do jeho setu vkrádal.
Bell Witch odehráli padesáminutový výběr ze své novinky Mirror Reaper. Každý pečlivě načasovaný úder bicích byl jak starý hřích dopadající na hříšníka v pekle, šestistrunná basa ve virtuózních prstech Dylana Desmonda na těžkotonážní spodek tu a tam přidala vzletnou melodii či syrový, rozteklý riff. Oba hudebníci (za bicími seděl Jesse Shreibman a stačil ovládat i klávesy) se střídali i ve zpěvech, ovšem jejich opus magnum je dílem hlavně instrumentálním.
Jen tomu chyběla intezita, kosti se nelámaly, vnitřnosti nepřevracely. Bylo to temné, až mučivě pomalé, ale tak nějak to celé vyšumělo do ztracena.
Bell Witch (us) + Aerial Ruin (us) + Gedale
10. 4 .2018 Klub 007 Strahov, Praha
foto © Jiří V. Matýsek
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.