Články / Reporty

Nechceme přece zabít trombonistu, nebo ano?

Nechceme přece zabít trombonistu, nebo ano?

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 06.03.2013

Směska hudebních stylů, o které se Firewater opírají, mě trochu děsila. Něco mám rád (punk, klezmer), něco snesu (world music, salsa, mambo) a něco vysloveně nesnáším (ska). Doufal jsem, že toho skáčka nebude moc a zvukař z toho nenavaří eintopf nebo dort pejska a kočičky. Stejnětak jsem doufal, že si vezou vlastního zvukaře; nevím proč, ale až na pár výjimek to u nás vlastními silami neumíme – bývá to slušné, dobré, ale proč ne výborné?

Některé skladby Firewater se mi líbí, něco jsem znal už z dřívějška (asi z rádia?), někde mě zaujal třeba jen motiv nebo riff, který jsem v rychlosti naposlouchal z ukázek na iTunes. Ska, to je asi od slovesa SKÁkat, ne? Budu se muset držet někde vzadu, abych nemusel na ska skákat. To jsem naposledy dělal asi před čtyřmi lety na koncertě Biohazard v Abatonu a málem dopadl jako ten nešťastník z koncertu Lamb of God.

Náštěva Rock Café byla moje premiérová. Na zvukovou izolaci bylo evidentně vynaloženo dost peněz, žel nezbylo na vzduchotechniku, takže i když jsem neviděl mnoho kouřících, oblečení mi smrdělo jako po víkendu tráveném v hospůdce páté cenové skupiny. Nejsem militantní nekuřák, ale proč, ksakru, musím smrdět? A když s rostoucími cenami cigaret klesá i kvalita toho, co lidé pálí, už ani to pasivní kouření není požitek jako kdysi... Kouřilo se všude (a nejparadoxněji i v zákulisí), přestože trombonista ústy frontmana Toda A několikrát poprosil, aby si lidé nechali cigaretu na později. „You don’t want to kill the trombonist, do ya?“

Začalo se krátce po deváté a informace nelhala: naživo jsou Firewater opravdu skvělí. A dokonce zvuk byl dobrý! Zprvu se mi zdál tišší, ale zvukař logicky a správně během koncertu pomalu přidával na hlasitosti. Zpěvu bylo dobře rozumět – i neangličtináři zachytli a porozuměli mnohým slovům. Kdybych byl pánem šavlí, přidal bych na trombonu, více to mohlo cinkat a naopak bych lehoulince ubral zpěvu, ale jen pro místo, kde jsem stál. Jinde to mohlo být jinak a lékárenské dovažování by bylo na nic. Setlist by ze mě, bohužel, nedostala ani CIA na Guantanámu. Něco jsem poznal podle názvu, něco si dokonce zapamatoval: A Little Revolution, Feeling No Pain, This Is My Life. A spousta skáčka.

Sál nebyl přeplněný, takže kdo chtěl, mohl si pod pódiem pohodlně zaSKÁkat a zazpívat nebo zařvat. Kdo ne, mohl si ve střední části jen poposkočit a vlnit se do rytmu, vzadu postávat nebo popocházet a v klidu popíjet. Poslední dobou raději chodím na koncerty, kde se může sedět nebo se na festiválcích procházet a povalovat se – stát na místě hodinu nebo déle je vražda pro kolena i záda. Sám od půlky koncertu trpím, těším se na konec a vůbec si to neužiju. Ale Firewater jsem si užil, i když hráli odhadem solidní hodinku a půl, ale na (druhý) přídavek se zlákat nenechali. Místo toho vzali na jednu z posledních písniček na pódium několik diváků, aby si s nimi zatancovali.

Merchandise kapely opět bída! Tentokrát bylo na prodej, až po koncertě, jen pár kousků cédéček (za 300 Kč) a elpíček (za 400 Kč), navíc jen poslední titul International Orange! Ale i když jsem několikrát psal, že desku bych si nekoupil, nepřepálil a dokonce ani nestáhl, neodolal jsem a jeden asfaltový kotouč stejně zakoupil. Nejsem nemocný?

Info

Firewater (usa)
úterý 5. března 2013
Rock Café, Praha

foto (c) Yoselito Tagarao 2012

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Atlas ptáků)

Veronika Havlová, Viktor Palák 29.08.2021

Před třemi lety dostal Olmo Omerzu ve Varech za svůj film Všechno bude cenu za režii, teď se vrátil do hlavní soutěže s příběhem patriarchy...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace