Články / Reporty

Nechceme přece zabít trombonistu, nebo ano?

Nechceme přece zabít trombonistu, nebo ano?

Zdeněk Malinský | Články / Reporty | 06.03.2013

Směska hudebních stylů, o které se Firewater opírají, mě trochu děsila. Něco mám rád (punk, klezmer), něco snesu (world music, salsa, mambo) a něco vysloveně nesnáším (ska). Doufal jsem, že toho skáčka nebude moc a zvukař z toho nenavaří eintopf nebo dort pejska a kočičky. Stejnětak jsem doufal, že si vezou vlastního zvukaře; nevím proč, ale až na pár výjimek to u nás vlastními silami neumíme – bývá to slušné, dobré, ale proč ne výborné?

Některé skladby Firewater se mi líbí, něco jsem znal už z dřívějška (asi z rádia?), někde mě zaujal třeba jen motiv nebo riff, který jsem v rychlosti naposlouchal z ukázek na iTunes. Ska, to je asi od slovesa SKÁkat, ne? Budu se muset držet někde vzadu, abych nemusel na ska skákat. To jsem naposledy dělal asi před čtyřmi lety na koncertě Biohazard v Abatonu a málem dopadl jako ten nešťastník z koncertu Lamb of God.

Náštěva Rock Café byla moje premiérová. Na zvukovou izolaci bylo evidentně vynaloženo dost peněz, žel nezbylo na vzduchotechniku, takže i když jsem neviděl mnoho kouřících, oblečení mi smrdělo jako po víkendu tráveném v hospůdce páté cenové skupiny. Nejsem militantní nekuřák, ale proč, ksakru, musím smrdět? A když s rostoucími cenami cigaret klesá i kvalita toho, co lidé pálí, už ani to pasivní kouření není požitek jako kdysi... Kouřilo se všude (a nejparadoxněji i v zákulisí), přestože trombonista ústy frontmana Toda A několikrát poprosil, aby si lidé nechali cigaretu na později. „You don’t want to kill the trombonist, do ya?“

Začalo se krátce po deváté a informace nelhala: naživo jsou Firewater opravdu skvělí. A dokonce zvuk byl dobrý! Zprvu se mi zdál tišší, ale zvukař logicky a správně během koncertu pomalu přidával na hlasitosti. Zpěvu bylo dobře rozumět – i neangličtináři zachytli a porozuměli mnohým slovům. Kdybych byl pánem šavlí, přidal bych na trombonu, více to mohlo cinkat a naopak bych lehoulince ubral zpěvu, ale jen pro místo, kde jsem stál. Jinde to mohlo být jinak a lékárenské dovažování by bylo na nic. Setlist by ze mě, bohužel, nedostala ani CIA na Guantanámu. Něco jsem poznal podle názvu, něco si dokonce zapamatoval: A Little Revolution, Feeling No Pain, This Is My Life. A spousta skáčka.

Sál nebyl přeplněný, takže kdo chtěl, mohl si pod pódiem pohodlně zaSKÁkat a zazpívat nebo zařvat. Kdo ne, mohl si ve střední části jen poposkočit a vlnit se do rytmu, vzadu postávat nebo popocházet a v klidu popíjet. Poslední dobou raději chodím na koncerty, kde se může sedět nebo se na festiválcích procházet a povalovat se – stát na místě hodinu nebo déle je vražda pro kolena i záda. Sám od půlky koncertu trpím, těším se na konec a vůbec si to neužiju. Ale Firewater jsem si užil, i když hráli odhadem solidní hodinku a půl, ale na (druhý) přídavek se zlákat nenechali. Místo toho vzali na jednu z posledních písniček na pódium několik diváků, aby si s nimi zatancovali.

Merchandise kapely opět bída! Tentokrát bylo na prodej, až po koncertě, jen pár kousků cédéček (za 300 Kč) a elpíček (za 400 Kč), navíc jen poslední titul International Orange! Ale i když jsem několikrát psal, že desku bych si nekoupil, nepřepálil a dokonce ani nestáhl, neodolal jsem a jeden asfaltový kotouč stejně zakoupil. Nejsem nemocný?

Info

Firewater (usa)
úterý 5. března 2013
Rock Café, Praha

foto (c) Yoselito Tagarao 2012

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.