Články / Reporty

Nedělní počty Colours: 3 + 2 kohouti na čtyřech stagích

Nedělní počty Colours: 3 + 2 kohouti na čtyřech stagích

Veronika Miksová | Články / Reporty | 22.07.2013

Dobíháme do cílové rovinky a přiznám se, že straight edge postoj vynucený graviditou není až tak špatná věc. Dnes si dáme jeden roztomilý trojboj, zařadíme dvě malé mezihry a dočkáme se i kýženého vyvrcholení.

  1. kolo: Vojta Dyk & B-Side Band
    Rozpálený areál nás vtahuje už kolem třetí odpoledne, kdy si to má s publikem rozdat Vojta Dyk a jeho doprovodná kapela B-Side Band. Mainstreamovým posluchačem i tiskem opěvovaný idol žen nabíhá v elegantním kvádru a při úvodní Feeling Good by se i mohlo zdát, že umí zpívat. Neumí, je to jen nafouklá bublina a jediný, kdo tady válí, je doprovodná kapela, která energicky sype jednu předělávku za druhou. Proč mu nědo neřekne, že hlasově a často ani rytmicky na ambiciózní Sinatrovu My Way, Duffyinu Mercy ani Mercuryho Crazy Little Thing Called Love nemá. Holt to vydělává, jako vše průměrné. Zkouším jít ještě blíž při Cry Me a River, kterou stejně shodí svým rádoby vtipným showmanstvím, jódlováním a scatováním. Herec, co zpívá a roztomilým kukučem láká puberťačky, maminy i babičky. Přidaná hodnota, kterou najdete u předělávek Jamieho Culluma nebo Nouvelle Vague, nikde.

Mezihra I
Myslíte si, že osm set let staré písně nemohou znít současně a vyvolat nepovolující husinu? Pak jste nebyli v Gongu na nadějném folkaři Samu Leem. Klaním se.

  1. kolo: Devendra Banhart
    Bezkonkurenčně nejintimnější vystoupení na velké stagi. Devendra s kapelou přichází s malým zpožděním a překvapuje vzezřením neostříhaného dělníka v ušmudlaném úboru. V první půlce kapela lehce bojuje se zvukem a zní jako při zkoušce. Kouzlu to neubírá, jen freak folku se dočkáme minimálně. Většinou ryzí písničkářství s neodbytným pocitem, že jde o známé písně s předělaným textem. Zabte mě, ale Paul McCartney, Beach Boys a další mu spí pod polštářem. Po freak folku ve stylu I Feel Just Like a Child ani památky. Dočkáme se španělštiny, typické dikce, která v první části chybí, hraní na přání a éterické Little Yellow Spider. Magické.

Mezihra II
Chcete-li poznat ďábla za piánem a Tom Waits už vám nestačí, pusťte si Paula Wallfische. Jedno z nejoriginálnějších a nejvtipnějších vystoupení na Colours.

Grand finale
Očekávání se naplní před desátou večerní, kdy nastoupí energií nadupaný Jamie Cullum, který se právem stal hvězdou letošních Colours. Vzrůstem malý a charismatem nabitý klavírista s showmanskou duší a dokonale zabarveným hlasem si s publikem hraje jak kočka s myší. Po sté potvrzuje svůj talent a dokazuje, že předělávka může obstát lépe než originál (Don’t Stop the Music od Rihanny), zážitek jako prase. Když do publika zahuláká „Banik pičo“, zjihnou i ty největší máničky a chtějí ho domů jako suvenýr. Vrcholným momentem, který se zapíše do dějin festivalu, je vyklepání letošního retro hitu Get Lucky od Daft Punk na víko od piána. S beatboxovou linkou. Fabulous. Jeho prostě musíte milovat. Nevídané fyzické i hlasové nasazení vydrží celou hodinku a půl, zpíváme, skáčeme, tančíme a nechceme se loučit. Jediná hvězda skutečně světového formátu na letošních Colours.

Info

Colours of Ostrava
20. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace