Články / Reporty

Nedělní počty Colours: 3 + 2 kohouti na čtyřech stagích

Nedělní počty Colours: 3 + 2 kohouti na čtyřech stagích

Veronika Miksová | Články / Reporty | 22.07.2013

Dobíháme do cílové rovinky a přiznám se, že straight edge postoj vynucený graviditou není až tak špatná věc. Dnes si dáme jeden roztomilý trojboj, zařadíme dvě malé mezihry a dočkáme se i kýženého vyvrcholení.

  1. kolo: Vojta Dyk & B-Side Band
    Rozpálený areál nás vtahuje už kolem třetí odpoledne, kdy si to má s publikem rozdat Vojta Dyk a jeho doprovodná kapela B-Side Band. Mainstreamovým posluchačem i tiskem opěvovaný idol žen nabíhá v elegantním kvádru a při úvodní Feeling Good by se i mohlo zdát, že umí zpívat. Neumí, je to jen nafouklá bublina a jediný, kdo tady válí, je doprovodná kapela, která energicky sype jednu předělávku za druhou. Proč mu nědo neřekne, že hlasově a často ani rytmicky na ambiciózní Sinatrovu My Way, Duffyinu Mercy ani Mercuryho Crazy Little Thing Called Love nemá. Holt to vydělává, jako vše průměrné. Zkouším jít ještě blíž při Cry Me a River, kterou stejně shodí svým rádoby vtipným showmanstvím, jódlováním a scatováním. Herec, co zpívá a roztomilým kukučem láká puberťačky, maminy i babičky. Přidaná hodnota, kterou najdete u předělávek Jamieho Culluma nebo Nouvelle Vague, nikde.

Mezihra I
Myslíte si, že osm set let staré písně nemohou znít současně a vyvolat nepovolující husinu? Pak jste nebyli v Gongu na nadějném folkaři Samu Leem. Klaním se.

  1. kolo: Devendra Banhart
    Bezkonkurenčně nejintimnější vystoupení na velké stagi. Devendra s kapelou přichází s malým zpožděním a překvapuje vzezřením neostříhaného dělníka v ušmudlaném úboru. V první půlce kapela lehce bojuje se zvukem a zní jako při zkoušce. Kouzlu to neubírá, jen freak folku se dočkáme minimálně. Většinou ryzí písničkářství s neodbytným pocitem, že jde o známé písně s předělaným textem. Zabte mě, ale Paul McCartney, Beach Boys a další mu spí pod polštářem. Po freak folku ve stylu I Feel Just Like a Child ani památky. Dočkáme se španělštiny, typické dikce, která v první části chybí, hraní na přání a éterické Little Yellow Spider. Magické.

Mezihra II
Chcete-li poznat ďábla za piánem a Tom Waits už vám nestačí, pusťte si Paula Wallfische. Jedno z nejoriginálnějších a nejvtipnějších vystoupení na Colours.

Grand finale
Očekávání se naplní před desátou večerní, kdy nastoupí energií nadupaný Jamie Cullum, který se právem stal hvězdou letošních Colours. Vzrůstem malý a charismatem nabitý klavírista s showmanskou duší a dokonale zabarveným hlasem si s publikem hraje jak kočka s myší. Po sté potvrzuje svůj talent a dokazuje, že předělávka může obstát lépe než originál (Don’t Stop the Music od Rihanny), zážitek jako prase. Když do publika zahuláká „Banik pičo“, zjihnou i ty největší máničky a chtějí ho domů jako suvenýr. Vrcholným momentem, který se zapíše do dějin festivalu, je vyklepání letošního retro hitu Get Lucky od Daft Punk na víko od piána. S beatboxovou linkou. Fabulous. Jeho prostě musíte milovat. Nevídané fyzické i hlasové nasazení vydrží celou hodinku a půl, zpíváme, skáčeme, tančíme a nechceme se loučit. Jediná hvězda skutečně světového formátu na letošních Colours.

Info

Colours of Ostrava
20. 7. 2013, Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace