Články / Reporty

Nejlepší koncert, na kterém nikdo... KEN mode

Nejlepší koncert, na kterém nikdo... KEN mode

woko | Články / Reporty | 10.04.2015

Nejlepší koncert, na kterém nikdo nebyl. Ať už za to může Ježíšovo zmrtvýchvstání, nebo večírek belgických Terraformer v dejvické Klubovně, Sedmička toho dne zela prázdnotou. Naposled se KEN mode představili v zaří 2013 v doprovodu Unkind a Staer v Chapeau Rouge, tentokrát přijeli navnadit na novou desku klasičtěji na kopec. Jen účast nebyla.

Když jsem dorazil, hned mi bylo podezřelé, že venku neposedává žádná parta. O to větší překvapení bylo, že při úvodním setu tuzemských Contrastic stálo na parketu sotva deset lidí. Contrastic ponořeni ve tmě, nikomu nebylo vidět do obličeje, snad vyjma bubeníka, kterého tu a tam osvětlil projektor. I když Sedmička není stavěná na projekci, k atmosféře vystoupení to sedlo. Jejich elektro-grind makal na výbornou, vsuvka v podobě Žlababy v tracku Libri potvrdila, že i u nás tomu umíme šlapat na krk. Pro začátek hodně dobrý.

Klub se bohužel nezaplňoval ani na švýcarské Cortez, kteří si přivezli vlastní světelné sloupy, produkci mají vymáklou. Jsou jenom tři, bicí, kytara a zpěvák, Chris na kytaru má tolik pedálů, že mu zasahují dobře přes půlku pódia. Agresivní emo-violence dává vzpomenout na francouzské hardcory jako Birds in Row nebo Daïtro, a i když v sestavě chybí basa, Chris to řeže hlava nehlava a člověku to ani nepřijde. Být víc lidí, tančilo by se jedna báseň. JR za mikrofonem se může přetrhnout, válí se po zemi, chodí mezi lidi, jednou třískne stojanem o zem tak, že v ní udělá díru. Až se příště dostavíte, vpravo, asi třicet čísel od parketu, bude rejha jako blázen.

KEN mode začínají pozdě, pár minut po deváté, takže Jesse jen zařve: "We're KEN mode from Canada!" a jede se. Bratři Matthewsonovi v současnosti hrají s basákem Skotem Hamiltonem, který jako by k nim patřil odjakživa. Setlist se skládá hlavně z poslední desky Entrench a pár hitovek z dřívějška, plus ochutnávka z nadcházející Success. Při té si Jesse bere baskytaru a kapela to pálí hodně zespodu, novinka sklízí silný potlesk. Zvuk jim jde na ruku, hloubky člověkem probublávají. No, I'm In Control, Obeying The Iron Will, Never Was. Kdyby nás bylo víc, vyřváváme společně texty. Jesse na pódiu je jako v transu, jednu chvíli se upřeně dívá skrze vás, podruhé valí oči, jako kdyby ho někdo škrtil. Vynechávají Romea a nepřidávají. Čas je neúprosný. "We're KEN mode from Canada!" Zabalí mikrofon a utíká k merchi. Nečeká na potlesk. Ať už dvacet, nebo dvěstě lidí, všichni tři jsou nadšení, že pro nás mohli zahrát. Každému v publiku pomalu podají ruku a desetkrát uctivě poděkují. Nejlepší letošní koncert, na kterém nikdo nebyl.

Info

KEN mode (can) + Cortez + Contrastic
6. 4. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.