Články / Recenze

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim | Články / Recenze | 27.10.2019

OHODNOŤTE DESKU

„Tenhle song představuje budoucí směřování TaxiWars,“ tvrdil Tom Barman o písničce Soul Repair v listopadu roku 2016, kdy vyšlo jejich předchozí album Fever, ale není to tak docela pravda. Třetí nahrávka TaxiWars během pěti let a vedle toho očekávání fanoušků nového materiálu slavné belgické kapely dEUS, s níž si ponejvíce spojíme jméno frontmana obou souborů Toma Barmana, znamená jediné – TaxiWars jsou současnost, všechno ostatní odsouzeno k pouhému oprašování nebo odloženo, viz turné dEUS k výročí vydání jejich nejúspěšnější desky The Ideal Crash nebo odmlka projektu Magnus.

soutěž (pro registrované) o dvě vstupenky na pražský koncert TaxiWars probíhá do 2. listopadu 2019 zde

Belgická scéna k nám prosakuje pravidelným koncertováním tamních kapel, které se s každou další návštěvou dočkávají většího klubu. Balthazar, Warhaus, J. Bernardt čili skupiny a projekty kolem Maartena Devolderea a Jinteho Depreze, se dají vzpomenout i co se týče barového odéru jejich hudby, ovšem TaxiWars jsou prosti ostentativní ležérnosti a páskovství. Nejde jen o Barmanův zpěv, který je rafinovanější a pestřejší, ale o celkové jazzové založení. To umožňuje uvažovat jak o vlivu Serge Gainsbourga, tak o styčných plochách s aktuální nahrávkou Mikea Pattona a Jean-Clauda Vanniera. TaxiWars se však, navzdory baladám, vyhýbají šansonům ladným obloučkem a jazz-rock poháněný funkem i bluesem evokuje nejen meditativního Pharaoha Sanderse, ale i výbušného Charlese Minguse nebo takové Morphine.

Barmanův vokální projev má místy až kabaretní charakter, chvíli je vemlouvavý ďáblík, jindy vroucí milovník, gainsbourgovský vypravěč i takřka rapper, skladbu od skladby mění flow, frázuje ostře i mazlivě, všechno je přirozené, jako když utřete stůl. Barman se převaluje ve vlastních pocitech, je introspektivní, a zároveň kontaktní, tne do podstaty toho, čím žijeme, co je podstatné, jakým pocitům věnovat pozornost. Je přiměřeně filozofický i básnivý, metafory jsou nafouknuté jen tak, abychom je zachytili při tanci svéhlavém i trpce zadumaném.

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy. Barová hudba je klišé pouze tehdy, když ji přijímáte jako jednorozměrnou pohlednici, tady představuje místo pomalého prozření. Došel chlast nebo se pingl zapomněl vzadu v kuchyni, kde žoviálně obletuje unavenou blondýnu, prostě nikdo neobsluhuje a vzít si lahev sám je poněkud nevkusné a taky příliš namáhavé. Místo a čas k přemítání nad životem, nad vlastními pravdami a nad tím, že v některých chvílích se člověk cítí nejchytřejší na světě, že ví, jak všechno funguje. Teď a tady. Za hodinu to možná bude jinak, ale ten pocit už mu zůstane.

Věkový rozdíl mezi hudebníky TaxiWars činí víc než pětadvacet let a přispívá to k pozoruhodné hráčské chemii. Vedle Barmana je skladatelským mozkem saxofonista Robin Verheyen, jehož velkou předností je schopnost nevyčnívat, na téhle desce se upozaďuje snad ještě více než dříve. Totéž, tedy že jde o klíčové postavy belgické jazzové scény, které se zároveň prosadily v New Yorku, platí i o kontrabasistu Nicolasi Thysovi a bubeníkovi Antoinu Pierrovi. Složité rytmy a jejich ladné, přirozené interpretace, stejně jako melodie dělají z alba Artificial Horizon přitažlivou, téměř popovou záležitost. Nejsem mladý a nejsem starý, zpívá Barman jako by nic. Vyrovnanost vítěze? Nejstarší lež.

Info

TaxiWars – Artificial Horizon (Sharp Practice, 2019)
bandcamp kapely

Živě:
TaxiWars (be) feat. Tom Barman of dEUS + Houpací koně
5. 11. 2019 20:00
Futurum Music Bar, Praha
fb událost

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Pomalá cesta hluku (Kragrowargkomn & Hlukar)

Jakub Koumar 12.08.2020

Nezapomenutelnost obou nových nahrávek slovenského Urbsoundu spočívá ve schopnosti postupně srůst s každým motivem, tónem i zarachocením.

Monolitičnost buďto uhrane, nebo unudí (Phurpa)

Dantez 10.08.2020

Ruské trio Phurpa prezentuje hudbu po vzoru rituálních ceremonií tibetského náboženství zvaného Bon.

Fantazijní krajiny denního snění (Ambar Lucid)

Jiří Akka Emaq 05.08.2020

Již pseudonym hudebnice s mexickými kořeny, vlastním jménem Ambar Cruz, napovídá, o co tady půjde. O bdělé snění a jeho přenos na posluchače.

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.