Články / Reporty

Nejsou voni křesťani? (Rival Sons)

Nejsou voni křesťani? (Rival Sons)

Tereza Tůmová | Články / Reporty | 08.08.2017

Před třemi lety si Rival Sons pochvalovali: „Naposledy jsme v Praze vyprodali klub pro 200, dneska pro 500, příště to třeba bude 1000 lidí.“ Při pohledu na Facebookový event a sotva 200 potvrzených účastí jsem si říkala, že tentokrát přestřelili, Lucerna o srpnové neděli, kdo tam přijde?

Jenže stejně jako ve Futurum Music Baru jsem překvapená. Lucerna Music Bar je natřískaný, zdá se, že těmi samými lidmi jako minule, chlapíky, co pamatují sedmdesátky, spoustou mániček a sem tam hipsterem do počtu. Však taky triček s Led Zeppelin se mihne alespoň deset. Rival Sons se vypracovali na jednu z velkých rock'n'rollových kapel americké současnosti, jenže poptávka je žene především do Evropy.

V mezičase, kromě rok a půl dlouhé farewell tour s Black Sabbath, vydali desku Hollow Bones, která představuje ústup z cesty, kterou nabrali s úspěšnou nahrávkou Great Western Valkyrie, rostoucím sebevědomím a drtivými hity. Během večera jsou songy z posledního alba ty nejméně chytlavé. Nic to nemění na energii, se kterou se do devadesátiminutového setu vrhou, Scott Holiday, pro rok 2014 kytarista roku, střídá kytary a drtí sóla, až to rve uši. Jediná výtka k celému večeru stojí na přetaženém zvuku, osobně bych ubrala, protože i když patří Jay Buchanan ke zpěvákům, které beru s úctou, chvílemi se žene až za hranu.

Večer startuje maďarská kapela Ivan & The Parazol, kraťoučkým setem a hlavně snahou rozhicovat publikum na hlavní část, až se to zdá podlézavé. Jediné štěstí, že videoprojekce je umírněná, neboť frontman se ve finále na podiu svíjí tak, až budí dojem, že parazolia vzal víc, než kolik psali na letáku.

Začátek Rival Sons drhne, ale dva songy na to Holiday vyzkouší, jak zareagujeme na riff hitu Electric Man, a už to jede. Naprostá profesionalita a perfektní gradace koncertu - přes pomalý úsek balad Where I've Been a Face of Light, kdy už stejně zpíváme všichni, až po pecku Open My Eyes, kdy už není třeba pít další rum pro pocit pořádné party, načež mi z rozdivočelého balkonu spadne sklenička na hlavu.

Jay Buchanan má občas potřebu pronést pár motivačních slov. „Ty jo, ty jsou ňáký hodný, dyť vůbec nepařej jak rockeři. Nejsou voni křesťani?“ slyším za sebou. U křesťanů bych nečekala videoklip s hordou hadů v kostele a jak už to u Rival Sons bývá, poslední jízda je ve znamení dotyčného songu. A „I will keep my head down, but I will keep on swinging“ je dostatečný mazec na to, abychom nepochybovali, jak dělat koncert roku po rockersku.

Info

Rival Sons (us) + Ivan & The Parazol (hu)
6. 8. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Rick Horn

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Colours po úplňku #2: Bizáry okolo nás

redakce 19.07.2019

Nadechnout se čerstvého vzduchu. Přibližně tak působí hlukový průplach Uniform, kterým se letos povedl dost možná bezprecedentní majstrštyk.

Colours po úplňku #1: Cestičky kovem

redakce 18.07.2019

Cesta môže byť kľukatá alebo si ju kľukatú spravíte. Omylom si hľadáme alternatívne cestičky na najväčší festival v Čechách.

Blues optimisty (Keb‘ Mo‘)

redakce 17.07.2019

Informace o jeho koncertu v divadle Archa se objevila jako blesk z čistého nebe vlastně jen pár týdnů před jeho konáním. I tak se divadlo prakticky kompletně zaplnilo. No bodejť!

Pohoda 19, den třetí v plamenech

redakce 16.07.2019

Všechno, co vás mrzí nebo štve na podobných akcích, vás na trenčínském letišti trápit nemusí, snad jenom to uhýbaní pivnímu vozítku...

Očista a poznání (na Creepy Teepee)

redakce 15.07.2019

Noise, psychedelie, eklektická elektronika a trap jsou záchytnými body, otázkou zůstává smysl nedělní produkce, zvláště té noční.

Beaty jsou chytlavé, křičí se i svíjí (na Creepy Teepee)

redakce 14.07.2019

Minulá noc se neobešla bez stížností na hluk, což bereme jako daň za městský festival. Co přinesla sobota kromě deště, Cateriny Barbieri nebo Dana Deacona?

Za hranice fyzické zkušenosti (na Creepy Teepee)

redakce 13.07.2019

Na Poděbradově není k hnutí. Chodníky a parapety u zbývajících dvou stanovišť se s ukončením produkce na hlavním pódiu zaplňují lidmi, podzemní klub ožívá.

Pohoda 19, den druhý a duha, která zmizela

redakce 13.07.2019

Zklamání ze zrušeného pátečního headlinera Lykke Li zažehnal brutální set Death Grips. Co dál, co víc? Gleb, Faka, Dream Wife a další.

Pohoda 19, den první a shutdown pro všechny

redakce 12.07.2019

Digitální tíseň, globální oteplování, rasismus, fake news a mnoho dalších současných společenských problémů za růžovou fasádou. Romantika na Pohodě.

Ministry pod vlajkou Antify

redakce 12.07.2019

Publikum kontroluje čas. Pětačtyřicet minut? Sousto, které hladové fanoušky jen dráždí.