Články / Reporty

Nejsou voni křesťani? (Rival Sons)

Nejsou voni křesťani? (Rival Sons)

Tereza Tůmová | Články / Reporty | 08.08.2017

Před třemi lety si Rival Sons pochvalovali: „Naposledy jsme v Praze vyprodali klub pro 200, dneska pro 500, příště to třeba bude 1000 lidí.“ Při pohledu na Facebookový event a sotva 200 potvrzených účastí jsem si říkala, že tentokrát přestřelili, Lucerna o srpnové neděli, kdo tam přijde?

Jenže stejně jako ve Futurum Music Baru jsem překvapená. Lucerna Music Bar je natřískaný, zdá se, že těmi samými lidmi jako minule, chlapíky, co pamatují sedmdesátky, spoustou mániček a sem tam hipsterem do počtu. Však taky triček s Led Zeppelin se mihne alespoň deset. Rival Sons se vypracovali na jednu z velkých rock'n'rollových kapel americké současnosti, jenže poptávka je žene především do Evropy.

V mezičase, kromě rok a půl dlouhé farewell tour s Black Sabbath, vydali desku Hollow Bones, která představuje ústup z cesty, kterou nabrali s úspěšnou nahrávkou Great Western Valkyrie, rostoucím sebevědomím a drtivými hity. Během večera jsou songy z posledního alba ty nejméně chytlavé. Nic to nemění na energii, se kterou se do devadesátiminutového setu vrhou, Scott Holiday, pro rok 2014 kytarista roku, střídá kytary a drtí sóla, až to rve uši. Jediná výtka k celému večeru stojí na přetaženém zvuku, osobně bych ubrala, protože i když patří Jay Buchanan ke zpěvákům, které beru s úctou, chvílemi se žene až za hranu.

Večer startuje maďarská kapela Ivan & The Parazol, kraťoučkým setem a hlavně snahou rozhicovat publikum na hlavní část, až se to zdá podlézavé. Jediné štěstí, že videoprojekce je umírněná, neboť frontman se ve finále na podiu svíjí tak, až budí dojem, že parazolia vzal víc, než kolik psali na letáku.

Začátek Rival Sons drhne, ale dva songy na to Holiday vyzkouší, jak zareagujeme na riff hitu Electric Man, a už to jede. Naprostá profesionalita a perfektní gradace koncertu - přes pomalý úsek balad Where I've Been a Face of Light, kdy už stejně zpíváme všichni, až po pecku Open My Eyes, kdy už není třeba pít další rum pro pocit pořádné party, načež mi z rozdivočelého balkonu spadne sklenička na hlavu.

Jay Buchanan má občas potřebu pronést pár motivačních slov. „Ty jo, ty jsou ňáký hodný, dyť vůbec nepařej jak rockeři. Nejsou voni křesťani?“ slyším za sebou. U křesťanů bych nečekala videoklip s hordou hadů v kostele a jak už to u Rival Sons bývá, poslední jízda je ve znamení dotyčného songu. A „I will keep my head down, but I will keep on swinging“ je dostatečný mazec na to, abychom nepochybovali, jak dělat koncert roku po rockersku.

Info

Rival Sons (us) + Ivan & The Parazol (hu)
6. 8. 2017 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Rick Horn

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.