Články / Recenze

 The Tallest Man on Earth je vyspělý vypravěč

The Tallest Man on Earth je vyspělý vypravěč

gaga | Články / Recenze | 12.10.2012

Kristian Matsson aka „nejvyšší člověk na zemi“, který si vysloužil nálepku inkarnace Boba Dylana ještě za jeho života, vypustil do světa novou desku There’s No Leaving Now. Dylanovskou nálepku už mu nikdo nestrhne a ani on sám se o to nesnaží, místo toho čerpá z nabízených výhod a jde si svou vlastní severskou cestou. Už na první poslech je zřejmé, že při skládání songů na There’s No Leaving Now zabrousil ze severu trochu víc na západ. Což je nejspíš to, co desku, která jde jinak v duchu jeho předchozí tvorby, činí jinou. Zvláštně neuchopitelně jinou.

Hudebně se tu neodehrává něco převratně nového. Tallest Man přesně ví, jakou strunu rozeznít, aby dala textu kýženou atmosféru. Je to folk ve svém původním i novém významu. Vypovídá, vypráví, označuje a drží se zuby nehty kořenů. A ty sahají až daleko do drsné promrzlé švédské půdy prodchnuté nejistou existencí řízenou neúprosným řádem přírody. Ale Tallest Man se tu posouvá z pozice pozorovatele přírody a životního koloběhu do role vypravěče niterných pohnutek a příběhů civilizovaného člověka. Už se tu nepotkáš s ještěrkou, která, chudák, nikdy neviděla pouštní písek, ale místo toho tě vyhodí z baru na tvrdý asfalt a ty se budeš mohammedovsky hádat s horou, jestli půjde ona k tobě, nebo ty k ní.

Celé album působí tak nějak lidštěji ve smyslu přiblížení se k člověku a mnoha lidem bude bližší díky velkoamerickému popovému pojetí. Ale vytrácí se z něj atmosféra nepoznané, nespoutané divokosti, která vzbuzuje touhu dát výpověď v práci, hodit batoh na záda a všechno ostatní za hlavu a vydat se na dalekou cestu na Sibiř jenom proto, že by to možná mohlo být i fajn. Jestli předchozí desky držely pospolu právě díky vzdušnosti a severské nostalgii, There’s No Leaving Now je slepená ze snového materiálu civilizace.

Vrcholem alba je píseň There’s No Leaving Now, ne nadarmo je stejně pojmenovaná i deska. Skladba ji láme na dvě části. Melodie té první se lehce blyští na slunci, i když už to není odraz slunce v ledovcovým jezeře, ale spíš reflexe paprsků v oknech Tančícího domu. Taková Leading Me Now, ač zavání odevzdaným rozhodnutím nechat svůj osud v rukou někoho dalšího, odkazuje na dětsky hravou atmosféru prvního alba a její svižnost donutí houpat se do rytmu třeba i na kancelářské židli a vysnívat si cesty do dálek. Jen tentokrát už se skrývají v mlžném oparu vědomí, že tomu druhému už se tam nemusí chtít.

Druhá půlka začíná titulním kusem, který sám o sobě připomíná epochální zakončení desky Wild Hunt, Kids On The Run. Stejně ztracený subjekt hledající odpověď na nevyřčenou otázku. Tady se opět projevuje Kristianovo umění napsat text, který nemáš šanci pochopit, aniž se dostaneš do náležité situace, kdy si osvíceně řekneš: „To je přesně vono!“ Osudovost a pravda čiší z každého úderu klávesy klavíru, ale musíš si na ni počkat. A ke konci desky se atmosféra nemění. Osobní vzpoury končící prohrou, kterou je potřeba utopit, a nezáleží na tom, jestli utápíme sebe nebo se jiní topí za nás. Z Tallest Mana se tu stává vrba pojímající všechny trable lidské duše, která to nakonec prostě nezvládne. Poslední On Every Page uzavírající album zvukem rozvrzané židle a odložením kytary evokuje obrázek životem unaveného jazzového proroka, který přes všechnu víru v lidskou existenci poztrácel i poslední střípky naděje a síly a vylejvá si svoji zraněnou duši v zaplivaném baru někde na březích Mississippi.

Je to poloha, kterou z předchozích počinů Tallest Mana neznám, ale která mu překvapivě sedí. Z jeho hudebního alter ega po vzoru Alexandra Supertrampa z Into the Wild, který utíká před civilizací do osamělého, melancholického, ale všeobsahujícího nekonečna in the middle of nowhere, se stal vyspělý vypravěč přijímající civilizaci se všemi jejími zápory i klady. Našel v tom rovnováhu a povyšuje zřejmý zmar na něco, co pobaví a přinutí tě zasnít se a možná chvíli i přemýšlet nad smyslem lidské existence.

Info

The Tallest Man on Earth - There's No Leaving Now (Dead Oceans, 2012)
www.thetallestmanonearth.com

Více k vídeňskému koncertu:
www.wuk.at/event/id/15865

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Nádej prázdnych tiel (Vojtik)

Richard Michalik, Veronika Vagačová 30.01.2025

Po silnom debute, za ktorý si Vojtik vyslúžil ocenenie RadioHead Awards, šlo očakávať čokoľvek. Jeho odvaha a talent ukazovali hneď viacerými možnými smermi.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Cepín v hlavě (Kid A Mnesia)

Štěpán Šanda 28.01.2025

Procházka výstavou v podobě něčeho blízkého počítačové hře může dobře připomínat pandemickou osamělost. Kid A Mnesia Exhibition.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: Poslední zvonění aneb Život Vernona Subutexe

Michal Pařízek 28.01.2025

Život Vernona Subutexe je brutálním popisem společnosti rozpolcené v různých směrech, společnosti, jíž cloumají nenávistné nálady směrem k odlišným rasám, cizincům nebo prostě osobám, které nezapadají.

Nejlepší texty Full Moonu 2024: „Byly jsme holky a byly jsme trochu divné…“ aneb Holky v punku

Radim Kopáč 27.01.2025

Punk ladies made in ČSSR určitě musely být. Možná ne tak výrazné jako holky z Dybbuku, možná netvořily celou sestavu, ale každopádně tady měly své místo. Na pódiu i pod…

Trochu červené (Lelee)

Veronika Vagačová 22.01.2025

Hravé riffy, prenikavé vokály a nečakané štylistické zmeny sú len pár z ocenenia-hodných kvalít tejto relatívne novej skupiny.

Mramory města, v pokojích mršin (Infamis Tenebre)

Jiří V. Matýsek 21.01.2025

Žádný growl, žádné temné mručení, jakoby tu z vlhkých kobek zněl hlas čisté bytosti, kterou zahnalo lidské nepochopení.

Nový hlas v mé hlavě (Linkin Park)

3DDI3 01.01.2025

Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.

Kdo si tak dnes vzpomene? (Hvězdy v polostínu)

Jiří V. Matýsek 20.12.2024

Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.

Všetci žijeme s vedomím, že jedného dňa zmizneme (Parannoul)

Matej Žofčín 18.12.2024

Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.

Cesta do hlubin sebevrahovy duše (Ti, kteří se rozhodli)

Martin Zoul 17.12.2024

Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace