Jakub Fischer | Články / Recenze | 01.03.2022
Lednové astrologické nebe přálo cílevědomým kozorohům a jejich kreativní energii. Důkazem toho může být nejnovější tvorba londýnské artpopové zpěvačky FKA twigs, která navazuje na alba LP1 (2014) a Magdalene (2019).
Ačkoli se sama autorka nechala slyšet, že během lockdownu dělala na desce, vydává mixtape, což naznačuje už úvodní, surrealistický track ride the dragon. Oproti předchozím nahrávkám disponuje Caprisongs určitou hravostí, a nabízí tak méně naléhavý prožitek. Uvolněnost emočního projevu je znát především díky různorodým žánrovým prvkům, od hip hopu přes dancehall a hyperpop až po drill. FKA twigs se nebojí zarapovat, a jde jí to s lehkostí, její jemný vokál, často v autotunu, kontrastuje se špinavě zkreslenými plochami (meta angel). Tematicky se vyrovnává s uplynulými, mnohdy komplikovanými láskami, dokazuje si svou samostatnost a také schopnost hudebně zaznamenat kus životního období navzdory všem pocitům izolace.
Specifikem Caprisongs je snaha o provázanost jednotlivých tracků pomocí mluveného slova, interludií, konverzací nebo monologů. Desku od těch starších odlišuje i množství hostů, Pa Salieu, The Weeknd, Shygirl, Daniel Caesar nebo Jorja Smith a Unknown T. O část produkce se zasloužila například Arca, Fred again… nebo třeba Sega Bodega a kvalitu zvuku nakonec zpečetil Mike Dean.
I přesto, že se nejedná o nejkonzistentnější hudební projekt FKA twigs, jde o ten nejzábavnější. Množství chytlavých refrénů, experimentálních elektronických prvků, tanečních momentů a místy i poučných mluvených vstupů nenechá posluchače chladným. Mixtape se hodí nejen do chvil, ve kterých zažíváme trable s láskou, ve kterých vyžadujeme porozumění od jiných, i od sebe sama, ale i do chvil, ve kterých bychom se nejraději protančili ke smířlivému, radostnému dětskému já.
Riikka Hajman 01.03.2023
Album by se dalo vnímat jako shrnutí Popova života a kariéry: některé songy připomínají The Stooges, ale jsou tu i zvukové experimenty typické pro jeho pozdní období.
Patrik Kratochvíl 23.02.2023
Roadtrip měl predispozice být rapovou deskou roku, nakonec z toho ale vyšla „jen“ lehce nadprůměrná kolekce hitovek, které se hodí do playlistů, ale nenabízí nic navíc.
Magdalena Fendrychová 17.02.2023
Navzdory řečenému je celé album prodchnuté nadějí, skrze upřímně vyprávěné příběhy skýtá pohled do vlastních srdcí.
Martin Šinkovský 12.02.2023
Hřmotný, oplácaný, v obličeji se mu odráží nevyzrálost mladíka přicházejícího z vidlákova do velkoměsta. Superman.
prof. Neutrino 09.02.2023
Po zániku investigativního serveru WikiLeaks se zdálo, že přišli bojovníci za svobodu informací o svůj hlavní zdroj. V roce 2014 ale vznikla investigativní platforma „občanské novinařiny“ Bellingcat.
Natálie Dvořáková 07.02.2023
Deska Hey Girl je definicí hořkosladkosti – v jednotlivých písních prožíváme s autorkou bolest, zklamání, strach, ale i obyčejné radosti a velké oslavy.
Martin Šmíd 02.02.2023
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent.
Julie Šafová 01.02.2023
Navzdory slabé dějové lince nechybí Babylonu technická preciznost ani živelná energie, která snímek žene kupředu.
Michal Pařízek 24.01.2023
Třetí album je jedním z klíčových archetypů showbizu, pověstným gordickým uzlem, milníkem, který ne každý dokáže jednoduše a správně překročit.
Richard Kutěj 18.01.2023
Mount Kimbie nedělají revoluci. Zůstávají ale sví, současní a ano, post.