Články / Recenze

Nekončit tam, kde končí naše řeč (Osamělí běžci)

Nekončit tam, kde končí naše řeč (Osamělí běžci)

Libor Staněk | Články / Recenze | 27.12.2017

V českém literárním prostředí je termín Osamělí běžci povětšinou chápán jako synonymum pro generační skupinu tuzemských básníků a básnířek tvořících v 80. letech minulého století. Vznik uskupení zapříčinil literární vědec Petr A. Bílek, který těsně v polistopadových letech vydal publikaci nazvanou Generace osamělých běžců. Tento vzorek autorů se svou individualisticky svobodnou poetikou vymezoval vůči tehdejšímu literárnímu establishmentu. Málokterý český čtenář pak ale zřejmě tuší, že Osamělí běžci jsou rovněž jedna z přelomových básnických skupin vzniklá na Slovensku v roce 1963, jejímiž zakladateli jsou slovenští básníci Ivan Laučík, Peter Repka a Ivan Štrpka. Právě ze zásadních básní těchto autorů se skládá stejnojmenná antologie skupiny, která je vůbec poprvé zprostředkována českému čtenáři v překladu slovakisty Miroslava Zelinského.

Když na slovenskou literární scénu v 60. letech vpadli prostřednictvím pověstného manifestu Návrat anjelov (ihned zastaven dobovou cenzurou) tři mladí básníci, kteří byli krom poezie spojeni stejným datem narození 1944, nikdo nemohl předpokládat, že se zrodila jedna z nejdéle fungujících literárních skupin v Evropě. Osamělí běžci se společensky vymezovali vůči soudobé poetice - odmítali jakékoliv zasahování ideologie do literární tvorby a obecně protestovali proti tehdejšímu společenskému systému. V rámci své tvorby rovněž vyčnívali formálně díky tzv. konceptu otevřené básně, který doposud v literárních kruzích vzbuzuje rozpaky z přílišné recepční náročnosti a takřka nemožné interpretovatelnosti. Samotný pojem básně zde neasociuje žádnou uzavřenou strukturu, spíše „derridovsky“ provokuje svým nikdy neukončeným významotvorným procesem. Jak si ale v doslovu knihy všímá Zoltán Rédey, „koncepce otevřené básně, prosazované přímo členy skupiny, mají svou funkční a poměrně spolehlivě identifikovatelnou významovou i obrazně-sémiotickou osnovu.“

Na rovinu musím uvést, že tato organická soudržnost nebude z uvedeného výboru čtenáři příliš patrná, jelikož se jedná o velmi torzovitý výbor, který ale těžko můžeme vyčítat editorovi Ivanu Štrpkovi. Štrpka operoval s tímto minimálním prostorem vcelku zdařile a čtenáři nakonec předložil tři vyvážené autorské celky, z jejichž jednotlivých lyrických pasáží sálá obrovský básnický potenciál. Konkrétně v poetickém díle Petra Laučíka stojíme na samém prahu slyšitelnosti, přičemž zakoušíme vymezený prostor jeskyně, ve kterém soustředěně nasloucháme rozmluvě s tichem. Ve tvorbě Petera Repky můžeme nalézt hravý cyklus Abeceda, v němž je bravurně uplatňován aliterační princip, kdy verše každé jednotlivé básně vždy začínají na stejné písmeno. Dílo Ivana Štrpky k nám pak promlouvá skrze mnohovýznamový rozměr své individuální mytologie, která v pozdější fázi navazuje na Rilkeho Duinské elegie.

Co se týče celkového uspořádaní knihy, dokázal bych si proto představit daleko obsáhlejší a vrstevnatější seskupení textů. Je sice pravda, že v knize opravdu najdeme ty nejzásadnější básně daných autorů, na druhou stranu je v některých místech antologie cítit, že Štrpka musel při konečném výběru hodně škrtat. S přihlédnutím ke zmiňované intelektuální náročnosti básní a stmelující vývojové lince, která je u Osamělých běžců nezpochybnitelná, tak může na někoho tento celek působit dosti nesourodě a fragmentárně.

Je také otázkou, nakolik překlad do češtiny ubírá onu unikátní originálnost básně, která je dle mého názoru ve slovenském jazyce daleko zvučnější a jadrnější. Přál bych českému čtenáři, aby tato antologie byla jen počáteční branou ke vstupu do poetického světa Osamělých běžců, ústící do přímého kontaktu s básněmi v jejich původním znění. I přes citelnou ztrátu Ivana Laučíka patří tato skupina stále k nejprogresivnější větvi současné slovenské poezii, což dosvědčuje Štrpkova poslední sbírka Fragment (ritierskeho lesa), vydaná před necelým rokem.

Info

Ivan Laučík, Peter Repka, Ivan Štrpka – Osamělí běžci (Protimluv, 2017)
www.protimluv.net/osameli-bezci

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

BC Camplight nemocný, autentický, děsivý

Adéla Polka 03.08.2020

Chlápek vykládá na mikrofon, že je psychicky nemocný a publikum se až hystericky zajíká smíchy. Tohle je tak jednoduché a zároveň děsivé!

Přízrační chlapci aneb Amulet Roberta Bolaña

Libor Staněk 01.08.2020

Bolaño zde čerpá ze svých studentských let, kdy byl považován za buřiče, jenž v duchu infrarealismu házel kameny na přednášející autory a kradl knížky z knihkupectví.

Jeden kmen dvou větví (Jaye Jayle)

waghiss666 31.07.2020

Krátkozraká přirovnání či snad rovnou osočení z vykrádání se snažím přidusit, ale když se pomrkává po velikánech, co ovlivnili kdekoho, těžko se tomu ubránit.

ep's oops: Lindy-Fay Hella – Taag

Barbora Kadlíčková 30.07.2020

Na pomyslné mapě měst zcela zasvěcených hudbě by v Norsku určitě zářivě svítil Bergen, který dal světu jména jako Aurora, Kygo, Gorgoroth a mnohá další.

Hudba k vašim posledním prázdninám (Ohmme)

Lucie Tlustošová 27.07.2020

Je to deska, kterou budete poslouchat na letní brigádě v zahraničí, zatímco budete přemýšlet nad tím, jestli v té cizině nechcete vlastně nakonec zůstat.

Plout ve známých vodách (Woods)

Anna Valentová 24.07.2020

Jemná psychedelie, konzistentně pomalé tempo a patřičná dávka melancholie. To jsou nejnovější Woods.

Zvrácená mystika nasáklá popem (Amnesia Scanner)

Bára Jurašková 20.07.2020

Nezáleží tolik, jestli jde o rozchod lidstva s planetou, sbohem zemi, kterou nepřestáváme ničit, nebo rozchod s přírodou, které se snaží naše technologická společnost vymanit.

Greg Fox spíš hledá, než nachází

Jan Starý 18.07.2020

Foxovou specialitou je osobitý styl: frenetický, vágně tribální, polyrytmický, plný úderů o hrany bubnů a s výrazně organickým zvukem.

Svinčík zaběhlého pořádku (Slepé skvrny)

prof. Neutrino 12.07.2020

Anotace knihy uvádí, že jde o základní výbavu k porozumění české společnosti, krizi demokracie a fungování současné politiky, což se po jejím přečtení nezdá nadsazené.

Kořeny i zrcadlo (Protest the Hero)

Štěpán Sukdol 09.07.2020

„My sisters and brothers they hated so bad, To see me go west like someone gone mad.“ Protest the Hero již tradičně reflektují a kritizují současné dění.