Články / Rozhovory

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Nela Klajbanová (LITR): Nechceme suplovat existující formáty

Jarmo Diehl | Články / Rozhovory | 24.09.2021

Dnes startuje sedmý ročník knižního veletrhu LITR. Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se na autorské a umělecké publikace. V jedinečných prostorách bývalého jezuitského Konviktu můžete mezi více než čtyřiceti nakladateli a tvůrci najít krásné knihy, umělecké tisky, taky si můžete dát maraton autorských čtení, projekcí, výstav, koncertů nebo tvůrčích dílen pro děti i dospělé. O pár dalších přibližujících slov jsme poprosili šéfku festivalu Nelu Klajbanovou.

LITR je zaměřený na „autorské a umělecké publikace vydávané malými nezávislými nakladateli nebo vlastním nákladem“ - jak se dá definovat malý nezávislý nakladatel, kde je ta hranice? Jedním z vašich hostí je Petr Borkovec, který bude mít autorské čtení a který je spjatý s nakladatelstvím FRA - je tohle ještě malý nezávislý nakladatel? Má v Praze pravidelné kavárenské večery, prodává na Kosmasu, inzeruje… Nic proti tomu, jde mi o to, jestli tohle má nějaké pevné hranice.

Zajímají nás hlavně ojedinělé přístupy ke knize nebo knižnímu řemeslu, a to se týká také ilustrace nebo designu knih. Velká nakladatelství nemají potřebu se na LITR hlásit a není pro ně účastnit se knižních veletrhů tolik zásadní, a to hlavně finančně. V rámci LITRu jsem se původně chtěla zaměřit na samonáklady, ziny a víc DIY věci, ale je to dost komunitní věc a není to tak jednoduché všechny do Olomouce dostat. V Olomouci navíc absentovala knižní nebo literární akce, my jsme si to dřív už ozkoušeli, když jsme v jedné olomoucké hospodě pořádali autorská čtení.

V rámci programu nemáme ambice konkurovat dalším podobným akcím nebo činnostem, naopak se s nimi snažíme spolupracovat a trochu nabourávat pragocentrismus. Ukazovat, že existují další organizace a akce, které řeší podobná témata jako LITR. Já samotná mám v hlavě nějaký etický kodex, ale ten se týká spíše našeho financování. Nikdy jsme se neprezentovali jen jako „festival malých nakladatelů“ jako třeba Tabook, a proto pro nás ty hranice nejsou tak limitující. Přijde nám důležité občas představit známější jména, díky kterým nás navštíví širší veřejnost a dozví se o těch méně známých, hledáme cesty, aby se publikum rozrůstalo mimo naši komunitu. Konkrétně autorské čtení Petra Borkovce pořádáme ve spolupráci s Cenou Václava Buriana (která se vyhlašuje v Olomouci), jejíž porotě Borkovec předsedá. Takže pevné hranice LITR nemá, vedomě balancujeme na pomezí literatury, designu a výtvarného umění.

Kolik vystavujících nebo prodávajících se zúčastní letošního ročníku a jak se to číslo mění v průběhu šesti let, co LITR pořádáte? Převažují malí nakladatelé, nebo diy nadšenci?

Od prvního LITRu to bylo kolem třiceti prodejců. Letos jsme měli rekordní počet přihlášek, někteří z nich kvůli covidu odpadli, nakonec je jich přes 40. Naštěstí máme dost flexibilní prostory, takže teoreticky nemáme žádný maximální limit a můžeme si dovolit růst. Ten charakter tvůrců a nakladatelů, co se hlásí, se každý rok dost liší, několik z nich už jezdí na LITR pravidelně, ale jsme rádi, že se ta nabídka každoročně z části obměňuje. Nabízí to pak návštěvníkům, kteří na LITR chodí pravidelně, setkat se s jinými přístupy.

Od prvního ročníku sázíte i na doprovodný program, jak jej koncipujete? Odráží se tady nějaké trendy nebo vám jde o prezentaci různých uměleckých složek podílejících se na knížním artefaktu?

Myslím, že LITR má dost specifický výstavní program, který sestává z našich kurátorských zájmů, a oproti jiným obdobným akcím se nezaměřujeme pouze na ilustraci, ale pracujeme spíše s konceptuálními umělci, kteří nějakým způsobem pracují s textem v různých prostředích a médiích. Co se týče workshopů, snažíme se vždy zahrnout nějaká knižní řemesla, která pro nás byla vždy výchozím bodem, ale také postihnout fenomény spjaté s konkrétními ilustrátory nebo knihami. Neřekla bych, že prezentujeme tolik trendy, v tom je LITR dost svébytný, ať už se to projevuje ve vizuálu, architektuře nebo programu. Děláme věci, které nás zajímají a o kterých víme, že v Olomouci ještě nebyly. Poměrně velká změna nastala, když jsme v loňském roce přibrali do dramaturgického týmu Pavlu Baštanovou, ilustrátorku, pedagožku a absolventku UMPRUM, která má trochu jiný záběr, který LITRu chyběl. Snažíme se program nakombinovat také podle formátu jednotlivých programů a obsáhnout jak etablované, tak začínající či méně známé tvůrce. Je těžké vybrat si jeden dramaturgický směr a zároveň nedokážeme obsáhnout všechny. Proto je pro nás důležité nesuplovat existující formáty.

Celý program se odehrává víceméně v prostoru Konviktu, který je dostatečně bohatý z různých úhlů pohledu, ale neuvažujete o tom, že byste více infiltrovali do města?

Rozhodně. Rozprostřít program do města je jedna z našich ambicí už posledních pár let, ale stále se snažíme přijít na co nejlepší způsob. Zároveň jsme limitovaní finančními možnostmi, ať už na samotnou realizaci nebo na odměny realizačnímu a propagačnímu týmu. Musíme ale pořád myslet na to, že chceme přilákat co nejvíce návštěvníků na veletrh, kolem kterého se celý program točí.

V programu je i Open Studios Olomouc, akce, během níž se otevřou dveře vybraných místních ateliérů a studií. Jak bohatá je Olomouc na taková studia, kam bys nás pozvala?

Open Studios se v Olomouci pod naší hlavičkou konají poprvé, je to právě jedna z cest, jak se víc dostat do města a nabídnout návštěvníkům strávit čas taky ve městě a dozvědět se, jaká je tady lokální kreativní scéna. V místní kultuře je málo pracovních míst, proto probíhá masivní odliv absolventů kulturních oborů. Hodně lidí si pracovní místo musí „vytvořit“ a tak je Olomouc bohatá na živnostníky a podnikatele. V posledních letech pozoruju v tomhle ohledu nárůst. Na to, jak je ta scéna malá, tady máme spoustu zajímavých tvůrců nebo studií, nejzřetelnější je to v oboru architektury. Pro mě je vždycky ráj navštívit dílnu graficke-papiry.cz, ale je to hodně osobní věc. Provozuje ji jeden ze zakladatelů LITRu, Ondřej Hruška, díky kterému si můžeme dovolit experimentovat v technologiích tisku a tvorby tiskových výstupů, a řeším s nimi vše od vydání publikací přes propagační materiály různých akcí až po realizaci výstav. Je skvělé sledovat, jak se v průběhu těch let vyvinuli z lepení sešitů v pokojíčku do velké knižní dílny, která se soustředí na grafické papíry a speciální zakázky.

Zajímavě vypadá i akce Napeča Koláča, hanácká variace na prezentační formát PechaKucha - jak si to mám představit? A vidím, že v jejím rámci vystoupí i dopisovatel Full Moonu, Martin Šinkovský. S čím vystoupí?

Známý formát Pecha Kucha v Olomouci nemá licenci, proto jsme převzali experimentální formát Napeča Koláča, který tak trochu Pechu Kuchu paroduje. Zároveň je to pro nás stále důležitý prezentační formát, abychom představili zajímavé tvůrce, projekty nebo nakladatele. Pořadí prezentujících se losuje, prezentuje se ve trojicích a jejich vizuální příspěvky se střídají po jednotlivých obrázcích. Vzniká chaos a tlak daný nedostatkem času se stupňuje do skoro až absurdního formátu. Martin Šinkovský je naším dlouholetým přítelem a důležitým lokálním spisovatelem, představí své nejnovější projekty.

Když si přečtu celý program LITRu, přijde mi vlastně omezující říct, že jde o „literární festival”. Jak bys ho prezentovala ty?

Řekla bych spíše knižní festival. Myslím, že podnázev „knižní veletrh“ je už trochu nedostačující, protože se kolem něj odehrává vlastně nonstop program, kromě workshopů a autorských čtení taky třeba výstavy, které jsou pro nás dost zásadní, neb reflektují také nějaká naše východiska, která řešíme v rámci svých profesí.

Jsou u nás nebo venku akce, se kterými sympatizujete, kam jezdíte pro inspiraci nebo prostě jen na nákup?

Inspirace pro LITR pro nás je spíš na obdobných zahraničních akcích, ale snažíme se kromě nich navštěvovat i akce u nás jako třeba Tabook nebo Knihex a sledovat jejich aktivity.

Info

7 LITR
24.–26. 9. 2021 Olomouc
Fb událost

foto © Monika Abhrámová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Umění nemá jasná řešení (Miřenka Čechová)

Anna Mašátová 27.01.2023

Marně tahám z paměti, kdy mi její jméno ulpělo v hlavě poprvé. Dobře si ale pamatuji její třicetihodinovou performance Momentum na piazzettě... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: „Ako vydržať sama so sebou“ (Tereza Nvotová)

Lucia Banáková 26.01.2023

Nvotová má veľký talent na vykreslenie zložitej, často traumatizovanej psychiky postáv a taktiež má nezvyčajný cit na provokatívne a originálne témy. Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: V míru sám se sebou (Yzomandias)

Vojtěch Tkáč 25.01.2023

Neexistuje lepší způsob, jak zahájit interview s člověkem, který má v životě zdánlivě všechno než hláškou z jeho videoklipu Designer Flow.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Přece nebudu v Praze poslouchat Skrillexe (Claire Rousay)

Jiří Špičák 25.01.2023

Claire Rousay se do Prahy podívala v rámci svého evropského turné v dubnu poprvé, měla pár dní před vydáním desky Everything Perfect Is Already Here.

Abbas Jazza: Za pár let bude hrát singeli všude

David Čajčík, Zuzana Malá 22.01.2023

Singeli boss Abbas Jazza nás provádí po roztodivné vile Nyege Nyege a vypráví.

Frída Kakao: Pouč se z chyb zadku, ať tvoje srdce bije

prof. Neutrino 19.01.2023

Řeč byla o její vizuální i hudební tvorbě, chameleonských proměnách umělecké identity, ale i o současné zálibě v baskytaře a undergroundových performancích.

Mutanti hledaj východisko: Když to dáš na tři sta procent, je to vždycky dobře

Václav Valtr 09.01.2023

Díky řadě virálních videí se dostali do širšího povědomí a jejich osobitá směs humoru a neúprosné flow s neotřelou produkcí už dala vzniknout slušné fanouškovské základně. Rozhovor.

Patrik Tygr Kučera: Není všem dnům konec

Libor Staněk 29.12.2022

„Táborská scéna mi přišla vždycky specifická tím, jak specifická ničím nebyla,“ říká v rozhovoru Patrik Kučera, kterému přátelé neřeknou jinak než Tygr.

Fanda Holý (Holy Fanda and the Reverends): Jít jenom za tím, co slyšíš

Adéla Polka 11.12.2022

Sestava, která názvem lehce odkazuje na americkou tradici folku a country, ale zároveň si hledá své osobité místo v českých hudebních vodách. Rozhovor.

Tak daleko, tak blízko: Barbora Sliepková

redakce 07.12.2022

V Campu můžete zhlédnout přehlídku Slovenská architektura ve filmu, která uvede i film Čiary režisérky Barbory Sliepkové. Jejím prizmatem na všední věci v naší pravidelné rubrice.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace