waghiss666 | Články / Reporty | 03.07.2013
WARNING! The words in this review were written by just a human being, even though i tis impossible to capture the feeling of the show accurately, so for your safety and the protection of those around you, try to tolerate it. HANDLE WITH CARE!
Zažil jsem Neurosis! Všechnu tu temnotu, agresi, bolest, nemoc, slabost i razanci, ve svitu Lucerny. Namísto šortek a slunečních brýlí oblékli jsme čerň dovnitř i vně a plni očekávání se vydali vstříc ikoně temnot. Léto nemohlo začít líp!
Přikyvuji, Neurosis nepotřebují předkapelu. Půlhodinu po vpuštění do klubu to na pódiu začalo hučet, nastoupili bubáci a rozjeli humbuk. Třicet minut nekonkrétního lomozu a ze smrtonosné vizáže i statické prezentace kapely hrůza a děs. Frontman s hučícím vokodérem a místo tváře Jima Roota s rohama, zbytek tradičního kapelního ansámblu pytle přes hlavu a z toho všeho bylo slyšet jenom bicí jako z mobilu. Tolik o švédech Terra Tenebrosa.
Nepamatuju v Lucerně dobrý zvuk, natož průměrný, kdykoliv zažehne plamen, ať už pop-punkový nebo metalový, čitelnost jde do kytek a je z toho jenom bordel. Předpověď skoro povodňová, nicméně pravidlo o předkrmu a hlavním chodu dnes platilo. Techniků bylo na pódiu jako mravenců na lízátku, mezi nimi se motal i opožděný Dave Edwardson, co si před koncertem šlehnul svoji dávku chilli v asijském bistru opodál, i Noah Landis v outfitu indie kytaristy. Ovšem Steve von Till nezklamal, bůh války a noci. Třičtvrtěhodinka příprav, nástup a srdce na vysvobození. Jediná sloka a pak už jen instrumentální orgie, chcete, ať přestanou, ale oni ne, oni ty kytary dojí ještě víc a šťáva teče po pódiu, zvuk nabobtná a spolkne vás a vy se s otevřenou pusou rozpouštíte, dokud nepřijde činelní rachec a to už praskají kosti. Můj sluch čekal úplný průser a jak tedy reagoval na absolutní dokonalost, si umíte představit. K nepochopitelné vyváženosti a čitelnosti všech aspektů Neurosis přičtěme vytaveného Scotta Kellyho, který když se opřel o mikrofon, otestoval výdrž ušních bubínků, a ještě správnou porci rachotu navíc. Bicí, tak plné, tak živé, tak průrazné! Ani Landis se s tím nepáral a hrál na klávesy pěstmi, všech pět muzikantů bylo celý koncert jako uhranutých, v jiném světě, kam si nás dovolili taky pozvat. Dírou v podlaze, skáče se střemhlav a padá dlouho…
Nejpočetnější zastoupení v setu patřilo logicky aktuálnímu albu číslo deset, Honor Found in Decay, nerecyklované temnotě vybudované čtvrtstoletím na nočním hudebním nebi. Neurosis už neinspirují, jejich koncerty jsou naopak důvodem, proč kapely zoufale zanikají s vědomím bezmoci dohnat něco takového. Všichni ti zmalovaní screameři by si měli počkat na dvojhlas Kelly/von Till, který už byl téměř za hranicí snesitelnosti hluku. Pan nasraný a pan temný, pan černokněžník a pan čaroděj. Hlasy jako bratři, a přitom každý jiný, a když se v závěrečné Locust Star přidal i Dave, zvukař kousek zvedl šavle. Exploze nenávisti. Šest urvaných strun jediným trhnutím, žádný přídavek. Dokonalost! Zažil jsem Neurosis!
Neurosis (usa) + Terra Tenebrossa (se)
1. 7. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Andrea Petrovičová
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...