Články / Recenze

Není všechno jen špatně: U2

Není všechno jen špatně: U2

martin | Články / Recenze | 13.10.2014

O tom, jak se album Songs of Innocence znenadání objevilo v telefonech po celém světě, už se napsalo dost. Takto snadno jsem se k novému produktu firmy U2 dostal i já. Bono a spol. správně pochopili, že peníze nenajdou u posluchačů, kteří raději stahují, než kupují, ale u korporací, pro které není problém si koupit umělce k reklamním účelům. Spojením s Applem se kapele podařilo upoutat pozornost, rozšířit svoji hudbu opravdu masově a připravit si slušný podklad pro další úspěšné megaturné. Mě to neuráží, oceňuji chytrost a inovaci. Skutečné fanoušky U2 (a že jich je dost) deska zdarma potěší a ostatní ať si klidně stěžují. Těžko však plánovat marketingové strategie srdcem a tato nedostatečnost se pohříchu projevila i na obsahu. Album je dokonalým produktem se špičkovým zvukem, pět producentů vyleštilo skladby do zářivého lesku. Název Písně nevinnosti pak zní jako sebeparodie, nejosobnější nahrávka zní odcizeně.

Bono vzpomíná na iniciační zážitky spojené s prvními koncerty, dětstvím, matkou, rodným městem, okouzlením Amerikou – vzpomínky podané tradičně pompézním stylem, niterné pocity na lopatě bagru. Ale není všechno jen zle. Přes děsivé sborové „óóóó“, odkazující úvodní skladbu do světa vyčichlých Coldplay, je začátek překvapivě silný. První čtyři skladby jsou vlastně skvělé. Přípravu na stadiony jim sice neodpustím (nejtrapnější moment přichází se skandováním „bá bá babera, séntáá babera“ v jinak slušné California), ale pokud ne hned první The Miracle, tak následující Every Breaking Wave je nejlepší skladbou na albu. A song For Someone, produkovaný dříve dvorním producentem Floodem, se ohlíží zpět k počátkům kariéry irské čtveřice – konečně se ozve charakteristicky zvonivá Edgeova kytara.

Většinu skladeb však produkoval momentálně veleúspěšný Danger Mouse (nejlepší v Gorillaz), jehož minimalistické pojetí zvýrazňuje basovou linku, pozvedající slabší střed v jinak jalové Volcano. Předcházející Iris jsme už na minulých deskách museli slyšet několikrát. Naopak podklad pocty Joeovi Strummerovi zní díky baskytaře jako by vypadl z desky Gnarls Barkley. U2 opouští bezpečné vody jen v Raised By Wolves – kytara tady vyloženě baví. Stejně tak šťavnatá Cedarwood Road a povedená Sleep Like a Baby Tonight. A The Troubles oživuje svým výjimečným hlasem švédská písničkářka Lykke Li.

Přes všechny kontroverze spojené s vydáním Songs of Innocence nutno říci, že U2 natočili po rozpačitém No Line on the Horizon slušné album bez ambicí tvořit budoucnost.

Info

U2 - Songs of Innocence (Islands Records, 2014)
www.u2.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?