Články / Reporty

Neobyčejný maticový klíč (Tool)

Neobyčejný maticový klíč (Tool)

3DDI3 | Články / Reporty | 06.06.2019

Po dlouhých třinácti letech se Tool vrátili do České republiky s předzvěstí nové desky, která by po rocích pilování měla konečně vyjít na konci srpna. Kalifornské uskupení okolo Maynarda Jamese Keenana si dává na své tvorbě záležet. A nebýt obyčejnými se jim dařilo i naživo.

Téměř mystická atmosféra vycházela z úplného zákazu pořizování záznamů na mobilní telefony pod hrozbou vyhození z koncertu. Šlo o dobro věci, aby si všichni mohli vychutnat vizuály i jinak než skrze obrazovky svých dotykáčů, a že bylo na co se dívat. Jednoduchá poloprůhledná bílá plátna natažená v krátkých rozestupech prezentovala obrazy plné plíživých zneklidňujících lidských siluet, bublajících obličejů i cyberpunkových výjevů. K tomu laserová show s „oblačným“ efektem a ve středu pulzující hvězda. Každá píseň měla specifickou estetiku vycházející z videoklipů kytaristy Adama Jonese a i přes propast let fungovala fantasticky. Hororové výjevy v kombinaci s mimořádně barevnou paletou tvořily jeden z nejsilnějších vizuálních zážitků vůbec.

Začalo se na jistotu skladbami Ænima a The Pot a vzrušené chvění na sebe nenechalo dlouho čekat. Parabol a Parabola smetly obavy, jestli to Maynardovi stále zpívá, za Jokera převlečený frontman byl suverénní. Jeho intenzivní vokál, ne uřvaný, naopak tiše melodický byl silným průvodcem vyváženého, emocemi narvaného setlistu. Z každého alba nabídl trojici největších pecek, jen z nejstarší Undertow se dostalo na jedinou. Došlo i na dvojici nových songů Descending a Invincible, které navnadily na zatím nepojmenované album. Dvanáctiminutový behemot Descending s podmanivou kytarovou smyčkou a ezoterickou elektronikou posouvá zvuk kapely beze ztráty osobitosti, klidnější a přístupnější Invincible s působivou basovou linkou pak ještě zvedá očekávání. Kapela se až na jedno, dvě intra nepouštěla do zásadnějších experimentů oproti deskám, čestnou výjimku představovalo Careyho sólo na bicí. Starší skladby jako Stinkfist zní živě dokonce mnohem lépe než na desce, jsou hlubší a procítěnější. Každý tón byl tak, jak měl, každý úder rezonoval, vše bylo matematicky propočítané na minutu.

fotogalerii z koncertu najdete tady

I když jsou pro každou legraci, Tool platí za velké profesionály, kteří s publikem téměř nekomunikují, jen basák Justin Chancellor si neodpustil vtípek a začal – záměrně, nebo omylem (?) – místo Jambi prvními tóny Forty Six & 2. Maynard se zmohl jen na obligátní „Praho!” a u posledního songu povolil mobily. Složení diváků bylo pestré, starší i mladší generaci odlišovala pouze touha po pohybu. Omladina poskakovala v podivných melodických záškubech, ti další brali Tool jako prostor k přemýšlení a poslechu náročnějších kompozic, nikoliv jako možnost fyzického vybití. Na to jsou tady obyčejnější kapely.

Tool si drží výsadní postavení klidné vyrovnanosti v uspěchané době, která jim příliš nenahrává. O to je jejich výpověď cennější. Obrysy členů kapely na pozadí tekoucí lávy se vypálily do mozku a zůstanou tam jako vítaný parazit.

Info

Tool (us)
4. 6. 2019 O2 Arena, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.