Články / Reporty

Neopakovatelná radost z hluku (Ghost of You, Repetitor)

Neopakovatelná radost z hluku (Ghost of You, Repetitor)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 18.03.2018

Ghost of You letos vydali své druhé studiové album Black Yoga, zvukově vytříbenou nahrávku charakterizovanou kombinací zadrhávaných bicích, promyšlených kytar, notné dávky synťáků a chlapáckého, ale procítěného vokálu. Album ještě nebylo naživo moc slyšet, takže zvědavost, jak se mnohovrstvé aranže podařilo připravit pro živé hraní, byla značná; nota bene když kapela avizovala, že chce všechny zvuky hrát živě, bez laptopů.

Jako předskokana si Brňáci pozvali srbské noise/postpunkové trio Repetitor a hned od začátku bylo jasné, že radost z hluku bude jednou z dominujících emocí. Vlastně jednou z mnoha... Nadšení a divokost japonských Tricot i intelektuálství Parquet Courts, viditelné v úvodu, musely ustoupit náporu těžkých houpavých rytmů, při kterých hlavy mimovolně letěly ke kolenům. Hlavička frontmanovi, který se co chvíli nořil do publika nebo se snažil rozběhnout na mini pódiu beznadějně vyprodaného Café V lese. Pak upřený pohled na bubenici – ženský protějšek Taylora Hawkinse z Foo Fighters. Nejtvrdší pecka. Znalé publikum už ví, kdy zaječet. Klobouk letí k zemi, i stromy s kořeny, cihly se drolí a z míchy na jazyk putují probuzené chutě – chlast, cigára, sprej do krku, sex a Bukowski. Touha přenést se do Bělehradu do ještě temnějšího a dusnějšího klubu, hlouběji do podzemí. Zklidnění přichází s hypnofolkovým nápěvem vyvolávajícím představy špinavější než zvuk frontmanovy kytary. Pachuť neklidu zpomaleného Švankmajera a přelet nad dolem Bílina.

Odpověď na tohle se Ghost of You bude hledat těžko. Mylná předpověď. Vidět je hrát naživo je zážitek. Čtveřice postav na pomyslné šachovnici, žádný pěšák, jen čtyři střelci, z nichž každý přesně zná svoji roli. Show je samozřejmá, ale uvolněná a spontánní. Vyhranost z mnoha pódií se nezapře a ani nervozita z živé performance nového materiálu nehatí živelnost kapely. V hlučnějších momentech zvuk přerůstá jen dva metry vysoký prostor pódia i o něco níže položené hlavy muzikantů, v tišších okamžicích se čaruje s nuancemi synťáku či zdánlivě náhodným brnknutím do strun. Pitvání početných krabiček vnáší do pevně daných struktur prvek neopakovatelnosti a nahodilosti.

Po smršti Repetitor přinesli Ghost of You trochu kontrolovanější proud energie, ne menší, jen přesněji zacílený. Na stage dotáhli všechno podstatné z nahrávky a to ještě znásobili. Pověst nezadržitelné koncertní kapely potvrzena i napodruhé - po lekci černé jógy.

Info

Ghost of You + Repetitor (srb)
16. 3. 2018 Café V lese, Praha

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.