Články / Recenze

Nepomůže ti ani matka: Leto

Nepomůže ti ani matka: Leto

Ichor | Články / Recenze | 26.08.2014

Slezská podzemní scéna stírá prach ze svého místa na hudební mapě už dost dlouho na to, aby se nejnovější, kulaté číslo v katalogu Silver Rocket mohlo potýkat s jakýmikoli pochybnostmi.

Debutová deska dvojice Leto, manželského páru, který nedávno slavil křest a výročí svatby zároveň, demonstruje, že naše životodárná hvězda není jen obrazem tepla a bezpečí, nýbrž i hrozby v dlouhodobějším měřítku. Mezi vnitřní rozpolceností a pochybnostmi ale poskrovnu dřímá i světlo. Není ho moc, jen pár drobných po kapsách a pětka v nohavici, ale je. Je to náznak bezmála infantilních tanečních částí, k dohledání například v písničkách Les nebo Sekera. Myslí se tím i některé vyzpívávané melodie křehčího charakteru, přesně ty, které nikdy nevydrží moc dlouho. Těžkopádný automatický bubeník jako podpěra, pestrá škála syntezátorových zvuků, neméně důležitá kytara. Všechno upředeno výraznou a detailní produkcí, která výsledným zvukem přesouvá z útulně neuklizeného obýváku do kosmu a zase zpátky. Když zkreslená kytara naprosto přehluší všechny ostatní stopy, je všechno v největším pořádku. Dvě vedlejší postavy (Aran Epochal a Orel) nepřišly jen doprovodit kapelu - jejich hlasy jsou stejně důležité jako všechno ostatní, do obrazotvorných textů přispějí nádechem své neméně výrazné poetiky a mimo to dosvědčují silnou rodinnou spřízněnost. A ani tehdy se nezdá, že by snad něco mělo vůbec kolísat. I s poměrně minimalistickými výrazovými prostředky je totiž nakládáno tak, že ani jednou nebudete pochybovat, jednoduše si brázdí cestu bezbolestnými a neohroženými došlapy, zatímco v protikladu k nim nadále zaznívá manifest nesmělosti.

Že je pop nastavovanou a lacinou entitou bez sebemenšího vnoru? Ale kdeže, už někdy od dob Sporto je tohle tvrzení pod drnem. Album žlutočerných barev je jen dalším důkazem. Nemá smysl sypat další klišé o decentním mixu kapel X a Y nebo velmi chytré příměry (garážoví Beach House?). Bůh je jenom jeden, zato desek Leto vyšlo na sto padesát. Breč, nebo nech být. Veni, vidi, spoko.

Info

Leto – Zbytky ozářených ploch (Silver Rocket/MMM, 2014)
www.mamamrdamaso.org/newmmm/leto.html

foto © Andrea Petrovičová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace