Jiří Mališ | Články / Reporty | 21.01.2018
První koncert roku je nutné vybírat pečlivě, měsíční hudební hladovka s sebou nese nemalá očekávání. Po loňských Daughter a The Flaming Lips beru zavděk britskými rockery Wolf Alice, kteří do malého sálu kodaňské Vegy přivezli nové album Visions of a Life a jako předskokany švédské dreamrockové duo Wy.
Ti to z Malmö měli blíž než já z Roskilde a s mým příchodem do sálu už hráli skladby z čerstvého debutu Okay. Na pódiu jsem marně vyhlížel bubeníka nebo basáka, ale Michel Gustafsson & Ebba Ågren si vystačili se dvěma kytarami, jedním vokálem a samply. Na škodu to nebylo, hudba Wy vyzývala k ladnému vlnění do mámivých rytmů elektronických bicích a kytarového šumu. Lušit texty Ågrenové sice místy bolelo, před diváky se v nich svlékla až na kost, kritiku ale očekávala. „A napíšou, jak lehké je mě prokouknout, že mé prsty se trochu třesou, ale můj hlas že je čistý a jasný.“ Nihilismus čišel z každé skladby, smutek přetékal do publika a oko nezůstalo suché. Během závěrečné Nobody Else se konečně opřeli do všech nástrojů a nečekaný hluk dodal éterickému kvílení v refrénu osobitost. Žal je občas nutné vykřičet.
Pak přišel čas na veleslavené Wolf Alice. Za vše mluví přesun jejich posledního kodaňského koncertu kvůli nominaci na Grammy, diář „nejlepší kapely tohoto desetiletí“ je nabitý. Vizáží někde mezi modely od ASOSu a dětmi ze stanice Zoo, hudebně mezi dream rockem a britským punkem. Na předskokany navázali pochmurnou skladbou Heavenward a frontmanka Ellie Rowsell se okamžitě spárovala s bubeníkem Joelem Ameym, jehož doprovodné vokály byly neodbytné. Sklíčenost vystřídal agresivní vztek v punkově laděné Yuk Foo a bylo jasné, že emoční stabilita není na programu dne. Hledat radostný text v repertoáru Wolf Alice není lehká práce a spolu s Rowsellovou si vyprodaná Vega postupně připomněla všechny možné důvody deprese. A zatímco zpěvačku zabíjela nedosažitelná láska, já bych radši spáchal sebevraždu kvůli týpkovi za mnou, který si očividně myslel, že by to celé zvládl odzpívat líp. Celý sál naštěstí rozproudila druhá polovina setu a já se proskákal do bezpečné druhé řady, na dosah ruky od energického basáka Thea Ellise, který si celý koncert dělal zálusk na crowdsurfing. Během nejpomalejší skladby Blush to sice zavánělo ploužákem na rozloučenou, ale prosby „Nepřestávej, Ellie…“ byly vyslyšeny. Poslední strkanice, pot až na zadku, pivo na ponožkách, hučení v uších, strhující.
Měl jsem sice v plánu nechat se ospale unášet na vlnách něžných vokálů, ale někdy je třeba koncertní sezonu začít nečekaně zostra. Wolf Alice dostáli své pověsti - mix dream rocku s ostrými hranami grunge, táhlou psychedelií, nekompromisním punkem a stylovým rokenrolem vystihuje současnou londýnskou rockovou scénu. Propocená košile? „I can only love you more!“
Wolf Alice (uk) + Wy (se)
19. 1. 2018, Lille Vega, Kodaň
foto: Peter Troest
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.