Články / Reporty

Nesmělý Ryan Hemsworth

Jakub Šíma | Články / Reporty | 22.02.2015

Aktuálnější jména světové scény se v posledních letech konečně přestala vyhýbat české dolině. To platí i o dvou mladých puškách elektronického bojiště – Ryanu Hemsworthovi, který navštívil středeční MeetFactory – a Rustiem, který se zanedlouho představí tamtéž. V obou případech se navíc jedná o mladší ročníky, než jsem já sám (kde jsem udělal chybu?), což ještě podtrhoval středeční předskokan Suicideyear. Za djským pultem byl ale mladý Američan dost jistý. Selekce trapu a hip hopu, který při soustředěném poslechu působí jako hudba po lobotomii, funguje na tanečním parketu na výbornou. A budiž jménům jako Gucci Mane dopřáno uznání aspoň stran tanečního potenciálu, když ze všech dalších stran působí především komicky. Většina nohou nezůstávala v klidu a teplota šla pomalu nahoru. Bylo jasné, že by Suicedeyearovi slušela pozdější hodina, upocenější parket a intimnější chvíle se sníženou obezřetností. Takhle se nevyplatilo nic přehánět, jelikož bylo jasné, že dobrý voják Ryan na tempu ubere.

A taky tomu tak bylo. S Ryanem mám jeden problém. Zatímco jeho remixy a edity fungují většinou výborně a právě v nich prosvítá jeho neotřelost, původní materiál mě ze židle nezvedá. Otázkou tak zůstávalo, na kterou misku vah se koncertní set přikloní. A nakonec zůstal zhruba uprostřed. Kanadský producent vystoupil na pódium s výrazem, z kterého čišela nenucenost hraničící s nesmělostí. Image nesmělého sympaťáka navíc dotvářely projekce, které si pohrávaly s Ryanovým obličejem a jménem, vznikaly vtipné koláže. Žádná epika, ale díky civilnosti a nápaditosti se jednalo o jednu z mála projekcí, která v poslední době potěšila. S Ryanovým příchodem došlo k očekávanému zklidnění atmosféry. Zklidnění by nevadilo, ale set měl momenty, které působily jako hluchá místa a tehdy i dav utichl a čekal, co přijde. Slabší momenty se naštěstí střídaly se záblesky beatové geniality. Poklidný rytmus vystoupení a atmosféra připomněly záběry z Boiler Room, největší ohlas přišel s úvodní částí tracku Snow in Newark. Jinak platil fakt, že nejlépe fungují remixy. Osobním vrcholem byla práce s motivem vypůjčeným od Dannyho Browna a jestli nejsem hluchý, tak remix Death Grips, který byl atmosférou diametrálně odlišný od originálu. O zklamání tak nemůže být řeč, i když příliv producentské dokonalosti se toho večera taky nekonal.

Info

Ryan Hemsworth (can) + Suicideyear (usa)
18. 2. 2015, MeetFactory, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace