Články / Reporty

Nestát se ozdobou pokojíčků (Balthazar)

Nestát se ozdobou pokojíčků (Balthazar)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 05.03.2019

Jak by asi vypadal svět, v němž by na plakátech dívčích časopisů nefigurovali členové boybandů či hvězdičky přihlouplých filmových muzikálů, ale tváře nemainstreamových umělců, jako jsou třeba Maarten Devoldere a Jinte Deprez? A liší se nějak fanoušci One Direction a Balthazar, ohlédneme-li od jejich hudebního vkusu? Odpovědi na tyto otázky budou vždycky spíše hypotetické, některé koncerty je však mohou aspoň naznačit.

O rozehřátí pražského Lucerna Music Baru se postaral Faces on TV, projekt belgického producenta Jaspera Maekelberga, kterého s Balthazar nespojuje pouze země původu, ale také spolupráce na Devolderově bokovce Warhaus. Maekelberg vystoupil sám – pouze ve společnosti kytary, sampleru, drum padu, perkusí a dalších nástrojů, pomocí nichž vytvářel zvuky a nálady ne nepodobné hlavním hvězdám večera. Na rozdíl od nich však sázel na minimalističtější aranže a melodie oživoval karibskými rytmy na bonga. Svým frenetickým nasazením, které chvílemi působilo až přehnaně, si publikum rychle podmanil a dost možná lapil pár duší pro samostatný pražský koncert Faces on TV naplánovaný na 18. dubna, tentokrát se čtyřčlennou kapelou.

Před nástupem Balthazar rozezněla vyprodaný Lucerna Music Bar spaghetti westernová melodie; jakmile se pak objevili muzikanti, dominantním zvukem se stal extatický křik, který utichl až s úvodními tóny houpavé Roller Coaster. Následující The Boatmen ukázala, že na hlasitosti se nebude šetřit a síla, s jakou tři kytary rozeznívaly prostory klubu, byla vzhledem k poklidně laděným nahrávkám až překvapující. Výrazná rytmická linka roztancovala publikum, nejživěji reagovalo na jednoduché refrény písní jako The Oldest of Sisters, Then What nebo Wrong Vibration. Pár skladeb z nového alba Fever naživo utrpělo a v sále zaplněném rozdováděnými fanoušky jejich intimní nálada nevynikla tak dobře jako na nahrávce, jejíž největší devizou je právě ona tajemná, pulzující atmosféra podporující imaginaci. Nejvíce na to doplatila Whatchu Doin’, jinak ale bylo patrné, že i většina nového materiálu působí na posluchače odzbrojujícím způsobem.

fotogalerie z koncertu tady

Jakkoliv se muzikanti tvářili skoro po celou dobu vystoupení nepřístupně a příliš nemluvili, kontaktu s publikem se nevyhýbali. Deprez sice často se svými rokenrolově uvolněnými kotníky existoval jen sám pro sebe, zato Devoldere takřka neustále obcházel půlkruhové pódium, v rukou stojan s mikrofonem, kterým se oháněl jen pár centimetrů nad hlavami fanoušků. To vše dělal jistě i proto, aby si celý dav dobře prohlédl. Jak jinak totiž chápat jeho poznámku, že neví, kam dřív koukat... Vrcholem jeho naparování bylo, když poklekl a část písně věnoval třem zkoprnělým dívkám na okraji balkonu za pódiem.

Některé kapely jsou prostě předurčeny k tomu mít oddané fanoušky; a nakonec je vlastně lhostejné, jestli hrají pop, rock, soul nebo tyto žánry kombinují jako Balthazar. Svět, v němž by se Deprez s Devolderem stali ozdobou pokojíčků, by se od toho současného lišil asi hlavně v tom, že by bylo mnohem těžší vysmívat se cizímu vkusu. Jestli by se ale v tu chvíli začali všichni poplácávat po zádech, pochybuji. Spíše by se našlo pár jedinců, kteří by místo dosavadního uznalého přikyvování začali ostentativně kroutit hlavou a své bývalé favority zavrhli. A tak jen doufám, že ty plakáty ještě nejsou v tisku.

Info

Balthazar (be) + Faces on TV (be)
28. 2. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.