Články / Reporty

Netančilo se: HTRK

Netančilo se: HTRK

Jan Starý | Články / Reporty | 09.09.2019

Australské duo HTRK (čti: Hate Rock) patří mezi současnými kapelami k těm, které dokáží nejlépe zachytit některé aspekty nálady ve světě. Kontrasty intimity a umělosti, lásky a deprese, emocí a odtažitosti v hudbě HTRK korespondují se stále stejnými lidskými potřebami v době všudypřítomných reklam na štěstí a dokonalost, bezúčelných prací a rostoucího výskytu psychických onemocnění. HTRK čerpají inspirace převážně z minulosti, zejména osmdesátých let, zpracovávají je ale způsobem, který je v rámci gotického/postpunkového revivalu ojedinělý. V Praze představovali zcela nové album Venus in Leo.

Začalo to drtivým duněním pomalých basů. Kytara jen probleskovala, zpěv se blížil spodní hranici slyšitelnosti. Tak HTRK znít neměli. Nepřístupnost osekaného zvuku ale připomněla minulou desku Psychic 9-5 Club a rovněž připomněla, jak nepříjemní dokáží HTRK být. Negativitu přitom posilovalo i prostředí. Fuchs2 se stále ještě nachází někdy mezi estetizovanou cool dezolátností a dezolátností zcela bez přívlastků, což k hudbě sedělo dokonale, a to nejen ze začátku, ale i později, když se zvuk stabilizoval.

fotogalerii z koncertu najdete tadyhle

Téměř celé vystoupení se pak neslo už v duchu omamné letargie. Vynikly známé hity z alba Work (work, work), pár velmi silných skladeb se našlo i mezi novinkami. Především ale fungoval set jako celek. Basové podklady byly nejblíže dubu, ostatní technoidní, postpunkové, dreampopové prvky se slévaly do opiátového oparu, nad kterým zněl éterický hlas Janine Standish. V mlze pod pódiem se řešilo dilema, jak vyjadřovat nadšení z unavené hudby, apatickým houpáním. HTRK stále více vtahovali do světa svých přeludů: jako by mě zamotávali do měkké, ale neprostupné látky, která dusila cokoli živého, veselého a rychlého. Když hudba dozněla, bylo to jako vynořit se zpod vodní hladiny nebo přejít z černobílého filmu do barevného. Pak se dalo naplno docenit okouzlení, které právě skončilo. Dlouze a bouřlivě vytleskávaný přídavek ani nepůsobil plánovaně.

Info

HTRK (aus)
5.9.2019 Fuchs2, Praha

foto © Anna Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.