Články / Reporty

Neumíš žít, nikdy to nebudeš umět (Yung, Molly a to další)

Neumíš žít, nikdy to nebudeš umět (Yung, Molly a to další)

Veronika Miksová | Články / Reporty | 24.09.2016

“Jednoho takového dne, o trochu později, o trochu dřív, zjistíš, aniž by ses podivil, že něco nefunguje, že upřímně řečeno neumíš žít, že to nikdy nebudeš umět.”

Tu středu ráno jsem to měla skoro tak těžký jako Georges Perec na dvacáté stránce své útlé knihy Muž, který spí, pojaté jako líčení osobní krize (ne, autor po jejím sepsání k mému štěstí nespáchal sebevraždu). Snad jen touha po úniku a fyzickém setkání s blízkostí mě nakonec dostrkaly do vlaku, co mě dovezl na místo, co jsem nikdy nechtěla opustit.

Město, mám na tebe tak málo času. Nasát novinky z Vršovic, vyzkoušet krymskej Plevel, kde se řešej dilemata typu „ten makovník je výbornej, ale všimli jste si, jak je přeslazenej”, působit jako asociál, když se zdvořile ptám „můžu si jít ven zakouřit” (dokud nejste tři roky doma s dítětem, nepochopíte), převlíkat se v sekáči (aby vám to víc slušelo), kde vám prodavačky před porodem vyložily, jak se s dítětem Kozorohem zapotíte, a pak se nechat zpít blízkostí (a ukrutně špatným bílým) na Újezdě. Kalkulovat jsem neuměla nikdy a poučit se už vůbec ne.

Jedinou mou silnou stránkou, kterou jsem si jistá, je vůle. Tahle spolehlivá holka mě dotáhla od záchodové mísy Divadla Komedie do Klubu FAMU. Bortím se na černou sedačku. Z repráků zní smyčka mořských vln tříštících se o útesy (pokud si to správně vybavuju). Paradoxně uklidní můj žaludek a Mollyinu Conversation with Aliens zvládnu už s vodou v polosedě. Synťákový peklo par exellence, stěny se ještě pořád trochu rozpíjej a já si připadám jako ve Faunově labyrintu Guillerma del Torra. Jan František Mikeš spolčený se Stoned to Death, bůhvíproč prý dobře známý pod přezdívkou rozkročený metalista, je talent jako prase, nehledě na to, že ho vidím dvojmo až do konce setu. Ale dobře, mě oblbne každej, kdo má rád Johna Carpentera a Clinta Eastwooda. Ne vážně, pokud nemáte jednu z těch sedmdesáti kazet jeho debutu trefně pojmenovanou B-sides and Rarities, tak aspoň sem.

A dánští postpunkeři Yung. Mladíci z Aarhusu tu nejsou zrovna nováčci, kromě kutnohorského Creepy Teepee skotačili letos v únoru i na Strahově. Zdá se ale, že okouzlení letos v červnu vydanou deskou A Youthful Dream bylo dočasné, možná jsem jen letos slyšela víc lepších postpunkových kapel (Protomartyr, Preoccupations, Savages). Ne že by to nebylo nalehavé. Nechybí tomu drajv, hlas, co pořád připomíná Cobaina, sedí, jen jsou asi kluci (na tenhle žánr) moc mladí a takoví... aseptičtí. Jako by nihilismus spíš než na reálné zkušenosti stál na jejich představě o něm. „Je to takový zábavový,” řekl jeden. A mně nezbylo než souhlasit a za nejvtipnější část večera považovat tu, kdy mi asi šestnáctiletej Kanaďan řekl, že jsem georgeous. Jistě, po zvracení mi to vždycky slušelo.

Info

Yung (dk) + Molly
21. 9. 2016 Klub FAMU, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.