Dantez | Články / Recenze | 28.09.2019
Pokud hovoříme o crustpunkových/d-beatových velmocích, Švédsko je jedním z míst, bez kterého se debata neobejde. Kapely jako Skitsystem, Disfear nebo Wolfbrigade se přes dvě dekády vezou na klasickém rytmu rychle klusajících bicích a každá z nich si tuto formuli nastolenou kultovními Discharge poupravila podle sebe; třeba pomocí zrychlení tempa, vyřvaných vokálů nebo až bolestivé produkce.
Během diskuze by se řeč mohla zastavit i u Victims, kteří právě na švédskou crustpunkovou větev navazují. Skupina pracuje se zmíněnými aspekty: je to rychlé, přímočaré, důkladně vystavěné na atributech raného speed metalu. Zejména deska In Blood nabízí ryzí trysk s crustovou špínou na povrchu. A texty? Nespokojenost se systémem, brojení proti opresi a všeobecná frustrace. Prostě klasický dřevní punk.
fotogalerie z koncertu ve Vopici zde
The Horse and Sparrow Theory je ze zvukové perspektivy tak trochu výjimkou. Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce. Ostrý a přehulený zvuk střídá hutnější, stonerrockový, v určitých pasážích až doomový feel. Dostáváme tak neurvalý punk v hávu, který bychom očekávali na deskách od kapel, jako jsou High on Fire, Melvins nebo Torche. Jenomže ona ta sonická břitkost chybí. Celé album zní, jako bychom ho poslouchali pod duchnou. Rychlé songy, které tvoří většinu desky, se nedokáží skrze hutný zvuk úplně prodrat; tak třeba nejkratší zásek The Sea and Poison s agresí rotvajlera zní, jako by měl kouli u nohy.
Právě díky produkční hutnosti nejlépe funguje čtvrtá We Fail. Pomalá věc protkaná samplem přednášky o destruktivních následcích klimatických změn je v katalogu Victims anomálií, a i z toho důvodu jí ten bahenní zvuk padne. Skladba si na šestiminutové ploše dává načas s gradací, která zdařile exploduje v silných refrénech. V jejím závěsu je finální Revenge of Our Fathers, která už má blíže k tradičním Victims. D-beat zde však není vyhnán do plných otáček, a proto ji těžkotonážní zvuk dokáže umocnit.
Nicméně zvuk přidává materiálu pouze výjimečně. The Horse and Sparrow Theory nabízí průměrný poslech, a to i navzdory tomu, že Victims crust stále umí. Jde o zajímavý experiment, nikoliv však o desku, ke které by se muselo opakovaně vracet.
Tomáš Kouřil 16.12.2019
Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.
Tomáš Kouřil 15.12.2019
Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.
Jiří Zahradnický 13.12.2019
Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...
Karolina Veselá 06.12.2019
Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.
Jaroslav Myšák 28.11.2019
Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.
Jakub Lang 25.11.2019
Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.
Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019
Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.
Veronika Myšková 20.11.2019
Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.
Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019
Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.
Jakub Koumar 18.11.2019
The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.