Dantez | Články / Recenze | 28.09.2019
Pokud hovoříme o crustpunkových/d-beatových velmocích, Švédsko je jedním z míst, bez kterého se debata neobejde. Kapely jako Skitsystem, Disfear nebo Wolfbrigade se přes dvě dekády vezou na klasickém rytmu rychle klusajících bicích a každá z nich si tuto formuli nastolenou kultovními Discharge poupravila podle sebe; třeba pomocí zrychlení tempa, vyřvaných vokálů nebo až bolestivé produkce.
Během diskuze by se řeč mohla zastavit i u Victims, kteří právě na švédskou crustpunkovou větev navazují. Skupina pracuje se zmíněnými aspekty: je to rychlé, přímočaré, důkladně vystavěné na atributech raného speed metalu. Zejména deska In Blood nabízí ryzí trysk s crustovou špínou na povrchu. A texty? Nespokojenost se systémem, brojení proti opresi a všeobecná frustrace. Prostě klasický dřevní punk.
fotogalerie z koncertu ve Vopici zde
The Horse and Sparrow Theory je ze zvukové perspektivy tak trochu výjimkou. Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce. Ostrý a přehulený zvuk střídá hutnější, stonerrockový, v určitých pasážích až doomový feel. Dostáváme tak neurvalý punk v hávu, který bychom očekávali na deskách od kapel, jako jsou High on Fire, Melvins nebo Torche. Jenomže ona ta sonická břitkost chybí. Celé album zní, jako bychom ho poslouchali pod duchnou. Rychlé songy, které tvoří většinu desky, se nedokáží skrze hutný zvuk úplně prodrat; tak třeba nejkratší zásek The Sea and Poison s agresí rotvajlera zní, jako by měl kouli u nohy.
Právě díky produkční hutnosti nejlépe funguje čtvrtá We Fail. Pomalá věc protkaná samplem přednášky o destruktivních následcích klimatických změn je v katalogu Victims anomálií, a i z toho důvodu jí ten bahenní zvuk padne. Skladba si na šestiminutové ploše dává načas s gradací, která zdařile exploduje v silných refrénech. V jejím závěsu je finální Revenge of Our Fathers, která už má blíže k tradičním Victims. D-beat zde však není vyhnán do plných otáček, a proto ji těžkotonážní zvuk dokáže umocnit.
Nicméně zvuk přidává materiálu pouze výjimečně. The Horse and Sparrow Theory nabízí průměrný poslech, a to i navzdory tomu, že Victims crust stále umí. Jde o zajímavý experiment, nikoliv však o desku, ke které by se muselo opakovaně vracet.
redakce 17.08.2022
Je to právě duch americké gotiky, který je silně přítomen v tvorbě Wovenhand, a aktuální LP to dokládá v tom nejlepším slova smyslu.
Jiří V. Matýsek 23.07.2022
Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.