Články / Offtopic / / Movie/dox

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Jaroslav Kejzlar | Články / Offtopic / / Movie/dox | 10.05.2019

Na začátku března rezonoval na sociálních sítích článek respektovaného amerického magazínu MIT Technology Review o takzvaném „efektu hipsterů“. Autor při jeho psaní vycházel ze studie profesora Jonathana Touboula, který zkoumal, proč snaha jednotlivců vymanit se ze středoproudé fádní kultury po čase končí zavedením nového jednotného a nezáživného proudu. Podle Touboula se populace hipsterů (či antikonformistů) podvědomě touží sjednotit při boji s většinou, a právě kvůli tomu bojuje se stejnými neduhy jako každá jiná skupina lidí. Zjednodušeným způsobem pojímá toto téma i film Velvet Buzzsaw.

Americký režisér a scenárista Dan Gilroy se v něm zaměřuje na fiktivní skupinu vlivných kritiků umění, šéfů galerií i jejich ambiciózních asistentů působících v tvrdém světě konkurenčního boje postaveném na výkonu a zároveň úzké spolupráci ve velmi specifickém oboru. Stejně jako při svém režijním debutu Slídil (2015) spolupracuje Gilroy s hercem Jakem Gyllenhaalem a znovu staví na trefném náhledu do života jedné skupiny lidí vymezující se vůči svému okolí chováním, vkusem i stylem oblékání. Podobně jako všechny kreativce, ovládá i tuto komunitu všeobecná touha objevit za každou cenu ryzí a originální tvorbu, pokud možno jako první. Tato snaha pak vrcholí nalezením záhadných obrazů ještě záhadnějšího umělce, který si před smrtí přál veškerou svou děsivou tvorbu zničit.

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Gilroyův přístup je ale trochu podvratnější. Míra, s jakou si vychutnává hon na skupinku nenechavců, dává tomuto hororovému snímku bezesporu nový rozměr. Je to především výstižné parodování do sebe zahleděných influencerů, které divácky strhne a je oporou jinak poměrně brakovému námětu – ten ve výsledku nevyužívá svůj hororový potenciál ani z poloviny. Gilroy se příliš nezaměřuje na divácky vděčné žánrové prvky, jako jsou napětí, lekání diváka nebo originalita protivníka hlavních postav. Samotné sdělení, že zaprodávat sebe sama se nemá, mu ale rovněž nestačí.

Autor si chce svou ďábelskou kritiku užít a celou dobu se rafinovaně i okázale posmívá neschopnosti zdravého úsudku napříč společností. Umělce a kritiky nesmlouvavě kosí, jako by kázal ze studie o „efektu hipsterů“, a nešetří ani zbytek obyvatelstva. Představitele středního proudu vykresluje jako vesměs konzumní omezence. Nejlépe pak vystihuje všeobecnou společenskou znuděnost a smyslové přehlcení ve scéně s mrtvým vykrváceným tělem uprostřed galerie. Návštěvníci považují krev za barvu a drastický výjev za součást umělecké instalace, díky které můžou zabavit děti. A to je mrazivě vtipné i znepokojující zároveň.

Pro fanoušky hororu bude Velvet Buzzsaw nejspíš zklamáním na celé čáře. Pokud ale přijmou, že lekavý žánr jenom rámuje trefnou společenskou karikaturu, můžou se skvěle pobavit. Problém naopak může nastat, pokud někdo nepochopí Gilroyovo místy kostrbaté vyjadřování nebo se pozná v jedné z jeho postav. V prvním případě se dotyčný bude nudit, ve druhém bude nastavené zrcadlo stejně neúprosné jako u muže, který se ohradil proti fotce své osoby použité ve zmíněném článku MIT Technology Review. Ukázalo se totiž, že dotyčný na fotografii vůbec nebyl, pouze si spletl sám sebe s jiným hipsterským modelem, čímž vlastně potvrdil závěry celé studie. Podobně to může být i s některými negativními reakcemi na film Velvet Buzzsaw. Čím víc rozzlobených nebo znuděných diváků bude, tím spokojenější může Dan Gilroy být.

Info

Velvet Buzzsaw
režie: Tony Gilroy, 2018
web distributora

foto © Netflix

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Karlovarské dvojhránky (Takové krásné šaty)

redakce 11.07.2019

Z kolonády do kina, ročník 2019 - část první: nový cinefilský dezert britského režiséra Petera Stricklanda.

Málo beatů (Beats)

redakce 11.07.2019

Beats dobře pracuje s humorem, podtrženým kouzelnou skotskou angličtinou, a vyniká skvělým vizuálním zpracováním. Výprava je vypiplaná, perspektivu mnoha záběrů dotvářejí skvělé graffiti.

Za hokejem do Maroka a putování krajinou bez života (MFF KV)

redakce 02.07.2019

Důmyslně nakládat s pocity a mezilidskými vztahy se povedlo Caseymu Affleckovi, který ve Varech představil drama Světlo mého života.

Korzo #3: Vzpomínky a paraziti

redakce 01.07.2019

S Richardem Lowensteinem, režisérem filmu Mystify Michael Hutchence, jsme se potkali právě po projekci dokumentu o Formanovi a na něj taky hned několikrát přišla v hovoru řeč.

Korzo #2: Latino triky a australská hvězda

redakce 30.06.2019

Jedno z velkých očekávání a dlužno dodat že naplněné – snímek Richarda Lowensteina věnovaný Michaelu Hutchencovi, jedné z největších australských rockových hvězd a frontmanovi skupiny INXS.

Korzo #1: Písničky a nudní zombies

redakce 29.06.2019

Poselství Jarmuschova hororu Mrtví neumírají se táhne celým snímkem a vyvrcholí v závěru, ale je v tom ironie, nebo ne? Tak či tak, vážně mě nenapadlo, že mně bude lézt…

Něžná vražda konvencí (Poslední večery na Zemi)

redakce 28.06.2019

Režisér a literát Gan Bi ve snímku Poslední večery na Zemi posouvá hranice filmového jazyka.

Křehkost úsměvů (Genesis)

redakce 09.06.2019

Kanadský režisér Phillipe Lesage ve filmu Genesis vymodeloval plastický obraz dospívání. Trojici jeho mladých hrdinů pojí touha po samostatnosti, která nevyhnutelně ústí v osamělost.

Ubít schématy (Zlo s lidskou tváří)

redakce 01.06.2019

Joe Berlinger zpracoval příběh pro Netflix jako čtyřdílný dokumentární seriál, pro kina ale vytvořil přístupnější produkt, hraný film Zlo s lidskou tváří.

Význam slova „neuvěřitelný“ (Tři blízcí neznámí)

redakce 26.05.2019

Příběh, který vrací význam nadužívanému slovu „neuvěřitelný“, popisuje dokumentární film Tři blízcí neznámí.