Články / Offtopic / / Movie/dox

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost (Velvet Buzzsaw)

Jaroslav Kejzlar | Články / Offtopic / / Movie/dox | 10.05.2019

Na začátku března rezonoval na sociálních sítích článek respektovaného amerického magazínu MIT Technology Review o takzvaném „efektu hipsterů“. Autor při jeho psaní vycházel ze studie profesora Jonathana Touboula, který zkoumal, proč snaha jednotlivců vymanit se ze středoproudé fádní kultury po čase končí zavedením nového jednotného a nezáživného proudu. Podle Touboula se populace hipsterů (či antikonformistů) podvědomě touží sjednotit při boji s většinou, a právě kvůli tomu bojuje se stejnými neduhy jako každá jiná skupina lidí. Zjednodušeným způsobem pojímá toto téma i film Velvet Buzzsaw.

Americký režisér a scenárista Dan Gilroy se v něm zaměřuje na fiktivní skupinu vlivných kritiků umění, šéfů galerií i jejich ambiciózních asistentů působících v tvrdém světě konkurenčního boje postaveném na výkonu a zároveň úzké spolupráci ve velmi specifickém oboru. Stejně jako při svém režijním debutu Slídil (2015) spolupracuje Gilroy s hercem Jakem Gyllenhaalem a znovu staví na trefném náhledu do života jedné skupiny lidí vymezující se vůči svému okolí chováním, vkusem i stylem oblékání. Podobně jako všechny kreativce, ovládá i tuto komunitu všeobecná touha objevit za každou cenu ryzí a originální tvorbu, pokud možno jako první. Tato snaha pak vrcholí nalezením záhadných obrazů ještě záhadnějšího umělce, který si před smrtí přál veškerou svou děsivou tvorbu zničit.

Dalo by se jednoduše shrnout, že Velvet Buzzsaw tematizuje nevyhnutelný trest za lidskou chamtivost a nerespektování etických zásad. Gilroyův přístup je ale trochu podvratnější. Míra, s jakou si vychutnává hon na skupinku nenechavců, dává tomuto hororovému snímku bezesporu nový rozměr. Je to především výstižné parodování do sebe zahleděných influencerů, které divácky strhne a je oporou jinak poměrně brakovému námětu – ten ve výsledku nevyužívá svůj hororový potenciál ani z poloviny. Gilroy se příliš nezaměřuje na divácky vděčné žánrové prvky, jako jsou napětí, lekání diváka nebo originalita protivníka hlavních postav. Samotné sdělení, že zaprodávat sebe sama se nemá, mu ale rovněž nestačí.

Autor si chce svou ďábelskou kritiku užít a celou dobu se rafinovaně i okázale posmívá neschopnosti zdravého úsudku napříč společností. Umělce a kritiky nesmlouvavě kosí, jako by kázal ze studie o „efektu hipsterů“, a nešetří ani zbytek obyvatelstva. Představitele středního proudu vykresluje jako vesměs konzumní omezence. Nejlépe pak vystihuje všeobecnou společenskou znuděnost a smyslové přehlcení ve scéně s mrtvým vykrváceným tělem uprostřed galerie. Návštěvníci považují krev za barvu a drastický výjev za součást umělecké instalace, díky které můžou zabavit děti. A to je mrazivě vtipné i znepokojující zároveň.

Pro fanoušky hororu bude Velvet Buzzsaw nejspíš zklamáním na celé čáře. Pokud ale přijmou, že lekavý žánr jenom rámuje trefnou společenskou karikaturu, můžou se skvěle pobavit. Problém naopak může nastat, pokud někdo nepochopí Gilroyovo místy kostrbaté vyjadřování nebo se pozná v jedné z jeho postav. V prvním případě se dotyčný bude nudit, ve druhém bude nastavené zrcadlo stejně neúprosné jako u muže, který se ohradil proti fotce své osoby použité ve zmíněném článku MIT Technology Review. Ukázalo se totiž, že dotyčný na fotografii vůbec nebyl, pouze si spletl sám sebe s jiným hipsterským modelem, čímž vlastně potvrdil závěry celé studie. Podobně to může být i s některými negativními reakcemi na film Velvet Buzzsaw. Čím víc rozzlobených nebo znuděných diváků bude, tím spokojenější může Dan Gilroy být.

Info

Velvet Buzzsaw
režie: Tony Gilroy, 2018
web distributora

foto © Netflix

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Dlouhé prsty války a boty předků (Milost)

redakce 04.05.2019

Intimní portrét manželství, do kterého se obtiskla válka, připomíná, že traumata nemizí, ale dědí se. Dvojrecenze na nový film Jana Jakuba Kolského je jako noc a den.

Černé díry, sperma / High Life

redakce 01.05.2019

Sex řešíme všichni. Otázku, jak moc rozmnožovací pud formuje lidské vědomí, pokládá ve filmu High Life režisérka Claire Denis.

Síla druhých plánů (Mirai, dívka z budoucnosti)

redakce 09.04.2019

Kun je plný pomíjivé, prudké dětské zloby, kterou adresuje svým rodičům, zároveň ke své rodině ve snových sekvencích přirozeně tíhne.

Blahoslavení chudí duchem? (Šťastný Lazzaro)

redakce 02.04.2019

Šťastný Lazzaro navazuje na tradici italského neorealismu. Alegorický snímek Alice Rohrwacher si odnesl z festivalu v Cannes cenu za nejlepší scénář.

Všetci to vedia?

redakce 22.03.2019

Herci boli od začiatku oboznámení s tým, že postavy sa im budú písať priamo na mieru. Cruz vs Bardem.

Uhrančivý trip (Climax)

redakce 23.07.2018

Gaspar Noé dospěl. Climax je filmem, který představuje v jeho dosavadní tvorbě strhující vrchol.

Rebel s příčinou Freddy Lim (Taiwan Metal Politics)

redakce 03.06.2018

Dokument mapující roční politickou kariéru zpěváka tchajwanské heavymetalové skupiny Chthonic Freddyho Lima? I tohle se může stát, i tohle se děje.

Finské srdíčko bije naprázdno (Neznámý voják)

redakce 19.05.2018

Scénář překypuje akcí, vojáci umírají po tuctech, a když se bombarduje, tak létají stromy, z čet sunoucích se závějemi na běžkách táhne zima.

Terapie kladivem (Nikdys nebyl)

redakce 03.04.2018

Nemluvný Joaquin Phoenix ohromuje jako tělnatý vousáč s kladivem v brutálním artovém thrilleru o záchraně, bolesti a marném boji s démony v nás i kolem nás.

Hlava patří na krk (Město duchů)

redakce 02.04.2018

Tvář Města duchů je plná strachu. Na hlavě oddělené od těla. Vítězný film (podle diváků) letošního festivalu Jeden svět.