Články / Recenze

New Model Army znovu na lovu

New Model Army znovu na lovu

Michal Pařízek | Články / Recenze | 06.10.2016

Někdy na sklonku loňského roku na svých stránkách New Model Army trpce komentovali, že skalní fanoušky už možná ani nemůže překvapit skutečnost, že se vydání jejich nového alba o nějakou dobu odkládá. Obvykle na nějakém měsíci zase tak moc nezáleží, ale v případě třinácté nahrávky skupiny soustředěné už několik desítek let okolo Justina Sullivana se zdržení ukázalo jako celkem zásadní. O angažovanosti New Model Army netřeba pochybovat, ovšem Brexit dodal albu Winter mrazivé razítko.

„Neznám kapelu, která by po třiceti letech na scéně dělala takovýhle alba,“ píše na Twitter Epochal a má pravdu, předseda. Pokud bychom chtěli recenzi novinky New Model Army vměstnat do jedné věty, byla by to tato. Když se na minulém albu Between Dog and Wolf NMA položili do lyrického houští přikryti pavučinou z klávesových ploch, říkalo se, jaká je to paráda, že po těch letech dokáží udělat něco jinak. Zima žádné podobné překvapení nepřináší, naopak s ní přicházejí známé situace. Justin Sullivan je znovu na lovu a skutečnost, že má o pár křížků víc, mu nijak nepřekáží.


Úvodní Beginning překvapí humpoláckým kytarovým riffem; sedmiminutový bojový úvod možná nemá takové grády jako The Hunt nebo Here Comes the War, ale v kategorii úvodní píseň u kapely, která napsala jedny z nejlepších otvíráků na scéně, mu patří jedno z předních míst. Postpunkový rozjezd se utopí v halasném vyvrcholení, ze kterého záhy povstane jednoznačná Burn the Castle. Sullivanovy šediny (letos mu bylo šedesát!) najednou tmavnou, zrak zostří a každé slovo vypaluje doživotní cejch. Znovu tu máme polovinu osmdesátých let, New Model Army nesou standartu revoluce a hlasitě volají po zásadním boji proti vrchnosti. Železnou lady už dávno stravuje rez a její nástupci jsou spíše pro smích, jenže podstatné problémy nezmizely.

Winter není nostalgickým ohlédnutím, ale hlasitým a strohým manifestem, který se tíhou, zacílením a sveřepostí zařazuje mezi nejlepší alba skupiny. Osmdesátky připomene také bohaté využití akustické kytary, jejíž ostrý a přímočarý zvuk dodává kolekci na hloubce a břitu, Winter je podobně svěží a pestrou sbírkou jako dnes už legendární The Ghost of Cain nebo Thunder and Consolidation. Justin Sullivan se ke svým nejsilnějším letům neobrací jen tak náhodou, dnešní zmatená a chaotická doba mu (a nejen jemu) tyto časy evokuje. Spousta věcí je jinak, dnes absolvujeme často úplně odlišné boje, ale ve výsledku se stejně zastavíme u tolik zprofanovaného termínu svoboda. Právě ta je Sullivanovým životním tématem a možná díky tomu, že ji stále pokouší, dokáže fungovat v tak šarmantním módu.


Poněkud úsměvným zanícením, které dávno vyšlo z módy, může Sullivan připomenout hrdiny starých románů a příběhů, ve kterých se skutečné problémy řešily nejen debatou u kulatého stolu, ale také mečem. Podobná noblesa se dnes příliš nenosí, možná proto Winter nestálá ostrovní kritika poněkud odzívala. Jenže někdo s větrnými mlýny bojovat prostě musí. Za nás za všechny.

Info

New Model Army – Winter (Ear Music, 2016)
www.newmodelarmy.org

Text vyšel v magazínu Full Moon #65.

New Model Army (uk) + support: Calvera
9. 10. 2016 20:00 Lucerna Music Bar, Praha
vstup 450 Kč / 550 Kč

www.newmodelarmy.org
www.silver-rocket.org
www.scrapesound.org
www.musicbar.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.