Články

New York v Olomouci? Little Annie a Paul Wallfisch

New York v Olomouci? Little Annie a Paul Wallfisch

Shaqualyck | Články | 03.11.2013

Takhle nabitou sezónu jsme v Olomouci ještě nezažili. Kalendář našlapaný zajímavými koncerty a hvězdami světového formátu. A to byl teprve říjen. Medeski sólo, Truffazův kvartet, Total Heels Jasona Orloviche – kdo říkal, že na Hané chcípnul pes?! Poslední říjnovou středu opanoval chanson. Večer v Jazz Tibet Clubu totiž patřil společnému projektu Little Annie a Paula Wallfische. V souladu s nepsaným pravidlem začali o půl deváté, bez předskokana, před skromnou návštěvou a v komorní, ale o to upřímnější atmosféře. Okatý skřítek Annie vzezřením odkazuje k legendárnímu Jaroslavu Čejkovi šmrncnutému Jiřinou Bohdalovou, takřka permanentně se usmívá, nenechavé ruce si pohrávají s hedvábným šátkem. Na to, že na scénu dorazila o holi, vypadá ve formě a během koncertu si na pódiu počíná nečekaně svižně. Cestu jí čistí pan Botanica s podezřele dlouhým afrem, na hrudi se mu leskne přívěsek ve tvaru rybí kosti. Inu, WallFISH. Svéraznou dvojici doplnil nemluvný trumpetista v lesklém sáčku, shodou náhod Wallfischův jmenovec, což Annie během koncertu přetavila ve vtipnou historku o tom, že její prostřední jméno je taky Paul.

S prvními tóny se spořádaný Jazz Tibet mění v dusné doupě ukryté před konformními zraky kolemjdoucích v podzemí newyorské periferie. Stranou ruchu ulice, každý sám za sebe, jen s vlastními pocity a myšlenkami. Vzduch těžkne, voní očekáváním a grilovanými kuřecími křidélky, jen cigaretový kouř tu suplují oblaka umělého dýmu z mašinky v zákulisí. Celkový dojem umocňují tlumené paprsky tmavého světla, fotografové musí být štěstím bez sebe. Stylová trojka se do toho opře s vervou, vlastní songy střídají s předělávkami klasik od Franka Sinatry a hned s druhým kouskem nasazují k pomyslnému trháku: „When I was seventeen, it was a very good year…“ Miluju zvuk zdejšího křídla. Lidé reagují okamžitě a nadšeně, jiskra v oku, úsměv na rtu. Jeden jako druhý, napříč generačním spektrem, velká škoda, že jich nepřišlo víc. Věkový průměr sympaticky zvedá postarší bělovlasý pár na balkónku. Je fajn vidět, že láska k hudbě nemá nic společného s číslem v občance. Respekt!

Annie působí přirozeně, uvolněně, jen sem tam si zavdá z připravené dvojky bílého. Hlasivky kroutí do neuvěřitelných poloh, zastřené obrysy intimní zpovědi, chanson. Vybroušený chraplák Macy Grey s intenzitou a nasazením rockové babičky Tiny Turner. Když o pár minut později zarezonuje vzduchem Private Dancer, pochopím. Nejde tu o cirkusovou rozjuchanost, prim hrají prožitek a černá barva. Trumpetista spokojeně střídá dusítka jak na běžícím pásu, souhra šlape s absolutní samozřejmostí. Zaskočí mě jen Wallfischova nepředstíraná upozaděnost. Chlap, který dokáže během koncertu skákat po baru a s megafonem v ruce řídit zběsilou party, tentokrát způsobně usedl ke klavíru a hlídá si každou notu. Maximálně koncentrovaný, bez potřeby exhibovat. Odváže se, až když se objektem zájmu celého sálu stane jeho upadnuvší podpatek. Tradičně apartní botky se zachovají neprofesionálně a spontánním defektem pobaví všechny okolo včetně majitele. Jinak mi průpovídky, kterými Annie s Paulem prokládají jednotlivé skladby, přijdou krapet škrobené. Další vadu na kráse ale večer neměl. Snad jen že trval příliš krátce, jeden přídavek byl málo.

Info

Little Annie (usa) + Paul Wallfisch (usa)
30. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

The Sherlocks: Arctic Monkeys jsou moderní Beatles, my chceme hrát na Měsíci

Ondřej Čížek 16.11.2019

První album Live for the Moment si ukradlo šestou pozici v britském prodejním žebříčku, pokračování Under Your Sky se masivnějším kytarovým zvukem rozeznělo letos v říjnu. Rozhovor.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Douška vydavatelská: Nona Records

redakce 13.11.2019

Matěj Kotouček z labelu Nona Records po třech letech fungování v symbióze podpory klubových akcí a vydávání experimentálního elektra migruje do Prahy.