Články

New York v Olomouci? Little Annie a Paul Wallfisch

New York v Olomouci? Little Annie a Paul Wallfisch

Shaqualyck | Články | 03.11.2013

Takhle nabitou sezónu jsme v Olomouci ještě nezažili. Kalendář našlapaný zajímavými koncerty a hvězdami světového formátu. A to byl teprve říjen. Medeski sólo, Truffazův kvartet, Total Heels Jasona Orloviche – kdo říkal, že na Hané chcípnul pes?! Poslední říjnovou středu opanoval chanson. Večer v Jazz Tibet Clubu totiž patřil společnému projektu Little Annie a Paula Wallfische. V souladu s nepsaným pravidlem začali o půl deváté, bez předskokana, před skromnou návštěvou a v komorní, ale o to upřímnější atmosféře. Okatý skřítek Annie vzezřením odkazuje k legendárnímu Jaroslavu Čejkovi šmrncnutému Jiřinou Bohdalovou, takřka permanentně se usmívá, nenechavé ruce si pohrávají s hedvábným šátkem. Na to, že na scénu dorazila o holi, vypadá ve formě a během koncertu si na pódiu počíná nečekaně svižně. Cestu jí čistí pan Botanica s podezřele dlouhým afrem, na hrudi se mu leskne přívěsek ve tvaru rybí kosti. Inu, WallFISH. Svéraznou dvojici doplnil nemluvný trumpetista v lesklém sáčku, shodou náhod Wallfischův jmenovec, což Annie během koncertu přetavila ve vtipnou historku o tom, že její prostřední jméno je taky Paul.

S prvními tóny se spořádaný Jazz Tibet mění v dusné doupě ukryté před konformními zraky kolemjdoucích v podzemí newyorské periferie. Stranou ruchu ulice, každý sám za sebe, jen s vlastními pocity a myšlenkami. Vzduch těžkne, voní očekáváním a grilovanými kuřecími křidélky, jen cigaretový kouř tu suplují oblaka umělého dýmu z mašinky v zákulisí. Celkový dojem umocňují tlumené paprsky tmavého světla, fotografové musí být štěstím bez sebe. Stylová trojka se do toho opře s vervou, vlastní songy střídají s předělávkami klasik od Franka Sinatry a hned s druhým kouskem nasazují k pomyslnému trháku: „When I was seventeen, it was a very good year…“ Miluju zvuk zdejšího křídla. Lidé reagují okamžitě a nadšeně, jiskra v oku, úsměv na rtu. Jeden jako druhý, napříč generačním spektrem, velká škoda, že jich nepřišlo víc. Věkový průměr sympaticky zvedá postarší bělovlasý pár na balkónku. Je fajn vidět, že láska k hudbě nemá nic společného s číslem v občance. Respekt!

Annie působí přirozeně, uvolněně, jen sem tam si zavdá z připravené dvojky bílého. Hlasivky kroutí do neuvěřitelných poloh, zastřené obrysy intimní zpovědi, chanson. Vybroušený chraplák Macy Grey s intenzitou a nasazením rockové babičky Tiny Turner. Když o pár minut později zarezonuje vzduchem Private Dancer, pochopím. Nejde tu o cirkusovou rozjuchanost, prim hrají prožitek a černá barva. Trumpetista spokojeně střídá dusítka jak na běžícím pásu, souhra šlape s absolutní samozřejmostí. Zaskočí mě jen Wallfischova nepředstíraná upozaděnost. Chlap, který dokáže během koncertu skákat po baru a s megafonem v ruce řídit zběsilou party, tentokrát způsobně usedl ke klavíru a hlídá si každou notu. Maximálně koncentrovaný, bez potřeby exhibovat. Odváže se, až když se objektem zájmu celého sálu stane jeho upadnuvší podpatek. Tradičně apartní botky se zachovají neprofesionálně a spontánním defektem pobaví všechny okolo včetně majitele. Jinak mi průpovídky, kterými Annie s Paulem prokládají jednotlivé skladby, přijdou krapet škrobené. Další vadu na kráse ale večer neměl. Snad jen že trval příliš krátce, jeden přídavek byl málo.

Info

Little Annie (usa) + Paul Wallfisch (usa)
30. 10. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vstupní prohlídka: Ai Fen

redakce 26.02.2020

Ai fen je nový sólový projekt polsko-čínské hudebnice a producentky Eweliny Vlcek-Chiu, známé z witchwave dua Ba:zel.

10 + 1 = Seafret

redakce 25.02.2020

Britské duo Seafret tvoří zpěvák Jack Sedman a kytarista Harry Draper. Na kontě mají debutové album Tell Me It's Real z roku 2016, které přivezou do pražské Lucerny.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Moon Crew #1: David Čajčík

redakce 24.02.2020

Seznamte se s naší posádkou. V prvním dílu Moon Crew David Čajčík vypráví o svých promotérských zážitcích a cestovatelských snech.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Making me sparkle (Blue Hawaii)

Karolina Veselá 23.02.2020

Nostalgicky se vracejí k hudbě svého mládí, a tak něžné a snové vokální party podkládají tranceovými a garageovými beaty.

Trefa do černého (Punisher MAX 2: Bullseye)

3DDI3 22.02.2020

Bullseye je díl, ve kterém Aaron malinko ustoupil od akce a přidal na psychologické hutnosti. Celek připomíná střet kladiva s trhavinou.

Preview: Elevate Festival 2020

waghiss666 21.02.2020

Kam první březnový týden? Pobyt ve Štýrském Hradci stojí za zvážení, obzvlášť když se pod tematickou střechou Human Nature sešla tak zajímavá jména, jaká představujeme v následující selekci.