Články / Reporty

Nezměřitelná síla ženského vokálu (Selah Sue)

Nezměřitelná síla ženského vokálu (Selah Sue)

Ivana Sváčková | Články / Reporty | 07.05.2016

Myšlenky na Sono Centrum v některých Brňácích vzbuzují stejné emoce jako nejvyšší budova v Česku AZ Tower, „Orloj“ na Svoboďáku nebo přesun Hlavního nádraží. Koncertní sál, jež je prezentován jako místo s nejlepším zvukem v republice, ztrácí body kvůli neatraktivnímu programu minimálně u mladších generací. Brněnská malichernost v kostce. Stojaté vody ovšem přijela rozčeřit belgická Selah Sue a tuzemská Emma Smetana jako předskakující článek.

Volba zpívající exmoderátorky zpráv zaskočila, samotné vystoupení už moc ne. Smetana v doprovodu kytary a samplů z laptopu předvádí sice příjemně vyznívající, ale dokonale nemastný a neslaný popíček. Ačkoli celková uhlazenost přebíjí veškeré snahy o autentičnost a přirozenost, budoucí úspěch se vyloučit nedá. Pěkná angličtina a propracovaná image občas zkrátka stačí. Smetana volí pozvolné rozehřívání, během třicetiminutového vystoupení se jí přílišné pozornosti nedostává, a tak celkový dojem připomíná spíše živou hudební kulisu.

fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde

Belgická divoženka Selah Sue mi uhranula poprvé před čtyřmi lety na Rock for People a písnička Raggamuffin bude patřit mezi moje největší guilty pleasure evergreeny asi napořád. Sue otevírá vystoupení komorně pouze v doprovodu kláves, kvalitu zvukové výbavy Sono Centra cením po pár vteřinách - husí kůže po celém těle a příjemné mravenčení v břiše mluví asi za vše. Tklivé střídá velkolepé, zpěvačku doplňuje zbytek kapely s afroamerickou vokalistkou v popředí. Až komicky diametrální odlišnost mezi křehkou Sue a statnou černoškou je vmžiku tatam, holky jsou na milimetr vyladěné. Black Part Love naráží do stěn, publikum konečně upouští od zaprděnosti a hýbe boky. Selah Sue je nekonečným zásobníkem energie, není možné se neusmívat. Oproti předskakující Smetaně srší lidskostí a přirozeností, není slova, které bychom jí nevěřili. Skladba This World, jež tvořila hudební podkres reklamy na Kinder Bueno, zaváněla udělením nechtěné samolepky zpěvačky s jediným hitem. S loňskou deskou Reason ale Sue s přehledem trhá předsudky na kousky a drtí pod podpatky. Ta holka se sakra umí kroutit.

Třetí setkání se Selah Sue posouvá laťku opět o stupínek výš, živočišná Peace of Mind mě dokonce učí tancovat rukama. Dosyta nabažení po hodince odpovídáme, jaký přídavkový dezert nám je po chuti. Vítězí Crazy Vibes a Fear Nothing, které s příkrasou vkusné světelné show tvoří strhující finále večera. Selah Sue znamená pop s přidanou hodnotou, ať už je to nádech soulu, reggae anebo obyčejné vřelé lidskosti.

Info

Selah Sue (be), Emma Smetana
4. 5. 2016, Sono Centrum, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace