Ivana Sváčková | Články / Reporty | 07.05.2016
Myšlenky na Sono Centrum v některých Brňácích vzbuzují stejné emoce jako nejvyšší budova v Česku AZ Tower, „Orloj“ na Svoboďáku nebo přesun Hlavního nádraží. Koncertní sál, jež je prezentován jako místo s nejlepším zvukem v republice, ztrácí body kvůli neatraktivnímu programu minimálně u mladších generací. Brněnská malichernost v kostce. Stojaté vody ovšem přijela rozčeřit belgická Selah Sue a tuzemská Emma Smetana jako předskakující článek.
Volba zpívající exmoderátorky zpráv zaskočila, samotné vystoupení už moc ne. Smetana v doprovodu kytary a samplů z laptopu předvádí sice příjemně vyznívající, ale dokonale nemastný a neslaný popíček. Ačkoli celková uhlazenost přebíjí veškeré snahy o autentičnost a přirozenost, budoucí úspěch se vyloučit nedá. Pěkná angličtina a propracovaná image občas zkrátka stačí. Smetana volí pozvolné rozehřívání, během třicetiminutového vystoupení se jí přílišné pozornosti nedostává, a tak celkový dojem připomíná spíše živou hudební kulisu.
fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde
Belgická divoženka Selah Sue mi uhranula poprvé před čtyřmi lety na Rock for People a písnička Raggamuffin bude patřit mezi moje největší guilty pleasure evergreeny asi napořád. Sue otevírá vystoupení komorně pouze v doprovodu kláves, kvalitu zvukové výbavy Sono Centra cením po pár vteřinách - husí kůže po celém těle a příjemné mravenčení v břiše mluví asi za vše. Tklivé střídá velkolepé, zpěvačku doplňuje zbytek kapely s afroamerickou vokalistkou v popředí. Až komicky diametrální odlišnost mezi křehkou Sue a statnou černoškou je vmžiku tatam, holky jsou na milimetr vyladěné. Black Part Love naráží do stěn, publikum konečně upouští od zaprděnosti a hýbe boky. Selah Sue je nekonečným zásobníkem energie, není možné se neusmívat. Oproti předskakující Smetaně srší lidskostí a přirozeností, není slova, které bychom jí nevěřili. Skladba This World, jež tvořila hudební podkres reklamy na Kinder Bueno, zaváněla udělením nechtěné samolepky zpěvačky s jediným hitem. S loňskou deskou Reason ale Sue s přehledem trhá předsudky na kousky a drtí pod podpatky. Ta holka se sakra umí kroutit.
Třetí setkání se Selah Sue posouvá laťku opět o stupínek výš, živočišná Peace of Mind mě dokonce učí tancovat rukama. Dosyta nabažení po hodince odpovídáme, jaký přídavkový dezert nám je po chuti. Vítězí Crazy Vibes a Fear Nothing, které s příkrasou vkusné světelné show tvoří strhující finále večera. Selah Sue znamená pop s přidanou hodnotou, ať už je to nádech soulu, reggae anebo obyčejné vřelé lidskosti.
Selah Sue (be), Emma Smetana
4. 5. 2016, Sono Centrum, Brno
foto © Matěj Krč
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.