Články / Reporty

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Nezvěstní v Jazz Tibetu (Kafka Band)

Adéla Vilímcová | Články / Reporty | 29.10.2019

Není další „boy band“ jako Kafka Band. Jeho členové už podruhé čelí literárně-hudební výzvě a převádějí do melodií a písniček osudová témata, která můžeme najít v díle Franze Kafky. Tento záměr by se snadno mohl vymstít, ale Kafka Band těží z toho, že mají frontmana, který je v literárním světě jako doma. Spisovatel Jaroslav Rudiš se na pódiu poněkud zvláštně pohupuje a v ruce drží Kafkův nedokončený román Nezvěstný, za ním se na plátně míhají letadla nad newyorskými mrakodrapy. Druhá ruka mu často vystřeluje ke stropu, pokud si zrovna neupravuje pásek u kalhot.

Kniha Nezvěstný (známá taky jako Amerika) zachycuje Karla Rosmanna na cestě po Americe „poté, co ho svedla služebná a měla s ním dítě“, jak píše Kafka v úvodu. Rudiš čte nejprve poklidně do skladby New York úryvky z románu, ale tempo hudby se postupně rozjíždí a vtahuje posluchače. V písni People Get Lost přidá ještě anglickou vokální linku a Jaromír 99 ho doplňuje: „Žádný soucit, tak to má být.“ Rudiš v pauzách vypráví o melancholii knihy, občas zavtipkuje, že v textu skladby A-O GmbH by mohla být stejně dobře Olomouc namísto Oklahomy, sdílí vzpomínku, jak se v roce 1991 neúspěšně hlásil do moravské metropole na germanistiku.

fotogalerii z koncertu sledujte tady

„Jsem jenom jako, a vy to nevíte, a přece jenom spolu mluvíme,“ přisazuje si Švejdík do kafkovského konceptu izolace ponurým, táhlým zpěvem. I píseň Cesta má pomalý ráz a působí jako aranžmá některé z písní Priessnitz. Švejdík nezřídka vkládá do skladeb spontánní a docela zábavný „pazvuk“, který zapadá do skládačky, podobně jako když jeden z bubeníků udeří paličkou mimo rytmus.

Jiu Jitsu Frau provází svižné tempo, které příhodně doplňuje téma Rosmannova prohraného souboje s dívkou ovládající bojové umění. V jiných skladbách zase hudba kontrastuje s textem, třeba když něžný xylofon doprovází zpívaná část o padajícím stropu v Hotelu Occidental. U živého provedení nahrávky vycházející ze světového románu se asi neočekává skandující klub. Jazz Tibet přesto praská ve švech, lidé jsou spíše v tranzu, než aby se hýbali do hudby.

Amerika Kafka Bandu má k americkému snu daleko, stejně jako měl světoznámý pražský německy píšící spisovatel. Kombinace přirozeně důrazné němčiny s češtinou a angličtinou, zlehka hrající nástroje a smrtelně vážné texty, to vše nutí posluchače i diváka k většímu mentálnímu nasazení. Kafka Band nepracují s plytkými tématy a jejich hudba vyvolává natolik transcendentální pocit, že se posluchač v hudbě ztrácí. Naživo o to víc.

Info

Kafka Band
23. 10. 2019 Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Jiří Přivřel

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace