Články / Rozhovory

Nive Nielsen: Ráda mám na všechno čas

Nive Nielsen: Ráda mám na všechno čas

Anna Mašátová | Články / Rozhovory | 26.10.2017

Její tvorbu často popisují jako inuit indie nebo sněžné písně. Inuitka z Grónska Nive Nielsen začala psát muziku až na vysoké škole, dlouho překonávala strach z vystupování, přesto si získala pozornost takových muzikantů jako Howea Gelba, Johna Parishe nebo Ralpha Carneyho, s kterými nahrála první album Nive Sings! Trvalo dlouhých šest let, které Nielsen se svým proměňujícícm se ansámblem Deer Children trávila na turné, než vyšla druhá deska Feet First (Glitterhouse, 2016). Ani na ní nechybí jména slavných hudebníků z Calexica, Wolf Parade nebo Black Keys. Po sedmi letech se vrací do České republiky. Mnozí vzpomínají na její křehké písně na pódiu Colours of Ostrava, nyní přijíždí do Prahy v rámci Nouvelle Prague 2017.

Od teenagerského věku cestujete a nebyly to žádné eurovíkendy, ale dlouhé pobyty v zemích dosti vzdálených od rodného Grónska. Jak moc vás tato zkušenost ovlivnila a neměla jste někdy obavy z toho, jak to zvládnete?

Cestování je pro mě velmi důležité, je součástí toho, kým jsem dnes. Ale taky je tím, co jsem chtěla dělat už od malinka, vždycky jsem se obávala toho, abych neustrnula v komfortní zóně. Prvním místem, kam jsem se sama v sedmnácti letech odstěhovala, bylo Španělsko. Byla jsem překvapená, jak moc jsou si lidi z Grónska Španělům podobní, mnohem více než Dánům. Největším kulturním šokem byl nicméně přesun do Kanady. Všechny ty malé rozdíly a zároveň tolik věcí podobných, bylo to matoucí. Například zelená na semaforu pro chodce je bílá, ale lidi pořád říkají zelená. Záchody jsou níž, zato je v nich více vody. A tak dále. Říkala jsem si, proč prostě nemohou být raději úplně jiní, než jen v drobnostech. (smích)

První kytaru jste dostala od svého tehdejšího přítele, dnes spoluhráče Jana de Vroedeho, abyste zapomněla na stres ze studia politologie. Často vyprávíte, že jste vůbec netušila, co s ní, a musela se vše naučit. Měla jste k hudbě blízko už předtím alespoň jako fanoušek?

Poslouchala jsem mraky různé muziky, ne že bych sledovala nějakou konkrétní scénu. Byli umělci, které jsem milovala, stejně jako mám oblíbence teď. Nemyslím, že bych někoho zbožňovala, jsme všichni jen lidi, ale jistě, někteří jsou zkrátka úžasní a mají na vás vliv.


Mezi ně asi patří Howe Gelb z Giant Sand nebo John Parish.

Howe je mým hudebním hrdinou, z nějakého důvodu mi slovo idol nesedí. Miluju jeho muziku a jeho samotného, ale nezdá se mi správné dávat ho kvůli tomu na nějaký piedestal. Je mnohem lepší o něm smýšlet jako o reálném, normálním, všestranném člověku, který umí vytvořit něco tak unikátního, že vás dostane. On i John jsou velmi milí lidi, kteří vytváří nečekané a krásné věci.

Neskrýváte, že jste trpěla příšernou trémou, když jste v počátcích měla vystoupit na pódium. Jak jste se s ní vyrovnala?

Byla jsem vytrvalá. Prostě jsem dělala, co musím, až se to stalo normálním. Trvalo to ale hodně dlouhou dobu.


Nervozita z vystupování evidentně opadla, vždyť se věnujete i herectví, k vidění jste v holywoodských filmech i seriálech....

Miluju hraní, je to náročné, kreativní a taky velká výzva, což mi dokonale sedne!

Jak vznikl název Deer Children? Jelen je symbolem dobré intuice i opatrnosti. Dají se ta slova vztáhnout i na vaši kapelu?

Deer coby reindeer, tedy sob, i dear - milý. Založila jsem label s názvem Tuttu, což znamená v grónštině sob, na kterém jsem sama vydala první album Nive Sings! A tak nějak to vzniklo. V současné sestavě uvidíte Charlese Shapira na kytaru, banjo a pilu, Andrewa Collberga za bicím, Jana de Vroede na klávesy, kytaru a bicí, Joea Novelliho na trumpetu a klávesy a Johannese Hejla na basu.

Aktuální album Feet First vyšlo na labelu Glitterhouse. Faktem ovšem je, že se na něj dlouho čekalo, celých šest let. Proč?

Ráda mám na všechno dost času.

Info

Live: Nive & The Deer Children (n)
3. 11. 2017 19:45
Futurum Music Bar, Praha
www.facebook.com/events/194444550580998
www.niveandthedeerchildren.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš

Jakub Peřina 06.01.2021

"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…

Lukáš Heczko (Lodičky Dokořán): Válčíme s předsudky vůči Karviné

Golden Schwarz 18.12.2020

Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?

Miloš Hroch, Karel Veselý: Nechceme ghetto, kde se bavíme pořád ve stejné sestavě

Libor Staněk 15.12.2020

Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.

Bare Escape: Měli bychom chodit do ulic nadávat

Nela Bártová 14.12.2020

Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.

Full Moon 10: Šéfredaktorské tipy Michala Pařízka

redakce 10.12.2020

Poslední výběr nejlepších textů za deset let Full Moonu připravil šéfredaktor Michal Pařízek.