Články / Recenze

No Age tentokrát jen pro skutečné (ne)závisláky

No Age tentokrát jen pro skutečné (ne)závisláky

David Loch | Články / Recenze | 19.09.2013

Je to ještě punk? Na novince An Object se duo No Age blíží sólovým albům členů Animal Collective. Pro některé zakopaná sekera, pro jiné výzva, na kterou je nutné se připravit. Třeba tak, že nebudete čekat punk.

Jasně, No Age nebyli nikdy ryzími představiteli punku. Tvářili se tak, ale rebelující špínu na povrchu smývaly i vlivy mnohem konzervativnějších stylů. Tentokrát se losangeleští rozhodli oslovit klidnějšími proudy, vzdáleně evokujícími nahého Pandu Beara (tzn. bez elektronických vychytávek). Předchozí počin Everything in Between (2010) na sebe upozornil díky nonkonformnímu lo-fi zvuku a syrovosti. Ve změti všemožných indie kytarovek to bylo něco jako svěží vítr. Osobně tuto desku do zlatého fondu neřadím, ale dobře posloužila při cestách v MHD. Přímočará. Mnohdy repetitivní. Co jí však rozhodně nescházelo, byly melodie, v nichž jste se velmi rychle aklimatizovali a mohli bez problému pustit při akci na privátu, aniž se osazenstvo ošívalo frází „tyvé, přepněte to někdo“.

Ani novinka se nezahazuje s mondénností. Jednoduchá ve svém zpracování, bicí, kytara a sem tam elektronika, kterou nakonec lehce přehlédnete. Na rozdíl od výše zmíněného Pandy Beara elektronika No Age nikdy neustavovala. Nebyla to vlastnost, jež by nějak charakterizovala jejich tvorbu. Což je u novinky, jež upouští od silnějších refrénů (a experimentuje), na škodu, protože pak vás album těžko přemlouvá, abyste dali replay. Ovšem doposlouchat An Object není zas taková práce, půlhodina je sice bohatší sedmipalec, ale tentokrát postačí.

No Age jsou představiteli vzdoru proti nenasytnému trhu a (věčně nespokojené) kritiky, známým zvukem zároveň přiznávají, že náleží nezávislejšímu publiku. Mnohem horší se zdá být neschopnost překročit vlastní stín, v některých okamžicích jsem měl dojem, že poslouchám raná demíčka. Už úvodní No Ground, omezující se pouze na elektrickou kytaru, alespoň vokálně odkáže k Fever Dreaming. Dvojka I Won’t Be Your Generator ve svém názvu možná skrývá, co nám No Age tentokrát servírují, a budete-li divě přepínat mezi skladbami, zjistíte, že produkce skáče stejně tak. Jako by se Randall, Spunt a dlouholetý spolupracovník Facundo Bermudez nemohli shodnout na jednotném kabátci. Holt DIY neústupnost, ve které se dávkuje podle srdéčka.

Ve výsledku tak nová deska zní jako „přerod od toho, co jsme udělali, k tomu, co chceme udělat, ale nevíme jak“. Zřejmě kreativní obrození, jemuž ovšem na An Object odpovídá jen hrstka nápadů (An Impression) a jeden povedený kytarový hype (Lock Box). Zbytek je změtí garážového punku à la Ramones/the Men s náhodnými mečícími pazvuky, které zní, jako by někdo horko těžko strkal samce do vstupu. Stačí taková trivialita na dnešní scénu?

Pokud se No Age snažili odstoupit od obchodně vstřícnějších vzorů, povedlo se. An Object není to, co by mělo zajímat někoho, kdo nestrpí nezávislé léto. Nedokážu si představit českého punkáče s elpíčkem An Object pod křídlem. Ale budiž, No Age učinili posun. V kontextu dosavadních alb směrem zpět, ve smyslu osobního vývoje o krůček vpřed.

Info

No Age – An Object (Sub Pop, 2013)
www.noagela.org

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Madi Diaz na konci příjezdové cesty

Karolina Veselá 27.01.2022

V Diaz se objevuje rozpolcenost, kdy jedna část potřebuje z nefungujícího vztahu utéct a tá druhá chce být po boku svého přítele během jedné z nejnáročnějších životních etap.

Nepřátelé státu – přátelé svobody (Josef Tětek)

prof. Neutrino 23.01.2022

Kniha Nepřátelé státu představuje dvacet sedm životů historických osobností, které měly společného nepřítele, a tím je stát.

Intimní rozjímavost Doran

Jiří Procházka 21.01.2022

Ačkoliv jednotliví členové Doran pochází z různých koutů USA, jejich inspirace pramení ze středověkých britských ostrovů.

Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Veronika Jastrzembská 20.01.2022

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo.

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace