Články / Recenze

Norma Jean zpřeráží kosti

Norma Jean zpřeráží kosti

waghiss666 | Články / Recenze | 09.03.2017

OHODNOŤTE DESKU

Jaký že je ten rozdíl mezi metalcorem a metalcorem?
„První deska nemá názor, druhá má názor.“
Poprvé s Ivanem nesouhlasím. Alespoň ne výhradně. Jasně, stupidní metalovej attitude je zlo a všichní víme, co tím myslel. Danny Worsnop je zpátky v Asking Alexandria a žánr, co chcípl dřív, než zmutoval, se pořád vrací jako bumerang, kterým nikdo nehodil. A jestli jo, tak zjevně šejdrem. Tyhle kinder-core debility se neustále líhnou a nastupující predátoři nikde. Vyfouklé velikonoční kraslice, jedna vedle druhé. Jenže kam potom zařadit Norma Jean?

I hope
you
BURN!
I'll be the king of the ash

Bless the Martyr and Kiss the Child patří do kategorie nepřekonatelných debutů. Nemám šajn, odkud se vylouplii, ale tady se zjevil pojem christian metalcore. Dejte si živák z června 2002, na zdi kříž, na podlaze pot, ve vzduchu sjetý Ježíš, jehož slovy nepříčetně ječí střízlivý Josh Scogin. Ještě téhož roku z kapely odchází a dává dohromady The Chariot. Píše se nová, dnes už uzavřená kapitola. Z původní kapely dneska nezbyl nikdo, možná i proto si prošla zajímavým vývojem, od neurvalosti k učesanosti, koketací s alternativním rockem až sem. Tohle je poprvé, kdy se hostitel těsně přibližuje parazitovi.


První úder po předehře zpřeráží kosti. Zkouším si představit, co tohle dokáže vyvolat naživo. Norma Jean jsou z (ne)pochopitelného důvodu velká kapela, ale chci věřit, že v tom žádná vysoká hra na nízké pudy není. Logický vývoj směr Polar Similar naznačovala už předchozí Wrongdoers, pořád to ale nebylo ono. Letos plnovous slepený špínou a potem přerostl fancy sestřih, a sic mi tohle není podobné, na vině je mamutím podílem zvuk a produkce. Co má drtit, hrne na všechny rychlosti jako buldozer (Death is a Living Partner), a co hladit, proplete se pamětí a nemizí. Poslední dobou povedeným deskám chybí právě ty háčky, co nahmatám při rozvzpomínání. Tady se jimi podezřele plýtvá, jako by se lovili oni kapelou tolik oblíbení žraloci, až to není na škodu. Jen ty římsky očíslované vsuvky mi nedávají smysl. Z některých motivů (An Ocean of War) táhle odkapává adorace Deftones, jenže přiznaná. A koho to sere?

Nejlepší Norma Jean je první Norma Jean, bez Coryho Putmana a s Joshem Scoginem. Až letos mi ale vyrazili dech. Ani pára od úst, ani jinovatka pod nosem. Ještě že jsme si vyjasnili, jak je to s tím metalcorem, že?

Info

Norma Jean - Polar Similar (Solid State Records, 2016)
www.normajeannoise.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.