Články / Reporty

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

NorthSide 2019: Kamarádi do deště

Jiří Mališ | Články / Reporty | 11.06.2019

Závěrečný den festivalu NorthSide (tady si můžete přečíst reporty z prvního a druhého dne) nám ukázal druhou tvář dánského léta. Polojasno s deštěm obohatilo šatníky o plastová ponča, a když začal foukat studený vítr, jejich šuštění bylo koncertem navíc. Nevítaným.

Vesměs domácí obecenstvo je ale na podobné eskapády zvyklé a už na první koncerty se dostavily slušné počty. I to pomohlo vytvořit skvělou atmosféru velšským indie rockerům Novo Amor, kteří se rozhodli pořádně opřít do kytar, a folkové vybrnkávání, jak ho známe z alba, bylo to tam. Publikum ocenilo komplimenty na počet přihlížejících, a ačkoliv na sborové zpívání nedošlo, do vytleskávání rytmů se zapojila většina. Správnou parťačkou do deště se pak stala Oh Land, která procestovala svou diskografií, od synthpopových začátků z před deseti let až po zbrusu nové indiefolkovou desku Family Tree. Lidi nejvíce ocenili starší hity Renaissance Girls a Sun of a Gun, ale i další songy se trefily do nálady všech, kteří si snažili udržet nadšení na hlavní chod dne, Bon Ivera.

fotogalerie ze závěrečného festivalového dne tady

Nejdřív ale došlo na luxusní předkrm. Londýnská bubenice Georgia se v Dánsku objevila podruhé a během dvou a půl let od supportu pro The Flaming ale jako by úplně změnila přístup k hudbě. Na NorthSide rozjela frenetickou party, kterou každou chvíli hecovala do skákání, tancování, tleskání a zpívání. Nečekaná explozivní energie vůkol uchvátila a britská vycházející hvězda se zasloužila o největší překvapení celého festivalu. A správné naladění na koncert The Minds of 99.

Ti jsou doma opravdu velcí - mýtická atmosféra zatím posledního alba kodaňských rockerů sice lehce ubrala ze zběsilého postpunku prvních desek, ale zárověň symbolizuje rostoucí popularitu skupiny. Během úvodní skladby Solkongen se frontman Niels Brandt nechal na jeřábu vynést do šestnáctimetrové výšky a cesta zpátky na pódium skrze dav za zvuku hymny pro rozjásané mládí, Ung Kniv, nastavila energii koncertu na jedenáctku. Nebylo jediné skladby, kdy by diváci neznali text a nedávali to hlasitě najevo. A ačkoliv na vřelá přijetí je už kvintet zvyklý, umí výbornou atmosféru náležitě ocenit. Moshpit netřeba, skáčou všichni, všude a pořád, vytleskává se do rytmu ještě dřív, než přijde vyzvání, skoro jako by to bylo v nějakém scénáři. Dokonalou tečkou byla závěrečná Hurtige Hænder, během které si Brandt odzpíval jen první verš a po zbytek skladby se ujal akustické kytary - zbytek odtáhl dav. Slzy štěstí v očích, věrné vyřvávání láskyplného textu a nekonečný aplaus ukončil rychlý přesun na hlavní stage.

fotogalerie z dalších festivalových dnů tady i tu

Bon Iver se od vydání desky 22, A Million v roce 2016 stali zvláštní kapelou, jejíž půvab se skrývá někde mezi staršími skladbami Holocene a Creature Fear, zatímco písně z nové desky fungují spíš jen jako vata. Možná za to může přemíra respektu, který k Justinu Vernonovi cítí většina posluchačů, ale výsledná atmosféra připomíná spíš kino - všichni s napětím očekávají, co se stane dál, a bojí se i jen špitnout. Ačkoliv spousta skladeb přímo vyzývá k chorálovému zpěvu, na opatrné doprovodné vokály ze strany fanoušků došlo jen během Skinny Love a Perth. Rád bych ostych přičetl ohromení z celkového výkonu skupiny – Vernon ve středu pódia jako principál dirigující svůj kvartet k fantastickému hudebnímu výkonu, komplexní vrstvení místy až sedmi nástrojů bralo dech.

Komu pak chyběla lepší interakce, ten si na své přišel u zavíračky s The Blaze. Pařížské duo se perfektně trefilo do vkusu mladého obecenstva, které si přišlo poslední koncert náležitě užít a tančilo hned od úvodních tónů. Rytmy vábily k relaxujícímu vlnění, ale to by jeden přišel o působivé vizuály. Jinak poctivá práce u pultíků, živé vokály a dobrá práce s publikem coby podněty k posledním vzpomínkám na trojdenní festival v severním Dánsku. Nebylo to naposled.

Info

NorthSide 2019
6. - 8. 6. 2019 Aarhus, Dánsko

foto © Bára Gadlinová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace