Články / Reporty

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Anna Mašátová | Články / Reporty | 14.10.2013

Nostalgie táhne a stále více kapel sází na jistotu, živé provedení nejlepších alb kariéry se vyplácí po všech stránkách. Své o tom ví i Peter Gabriel, vracející se po devíti letech do České republiky v rámci turné Back to Front. Na šňůře znovu oživuje své nejprodávanější album So vydané roku 1986, a ačkoliv čeští fanoušci nemohli za železnou oponou zrod So nikterak prožívat, jméno Gabriel má u nás nemálo příznivců. Pražská O2 sice nebyla vyprodaná, míst ale nezbývalo mnoho.

Jen pár minut po plánovaném začátku přišel na pódium sám maestro, aby uvedl dvě talentované Švédky a zároveň vokalistky tour - Jennie Abrahamson a Linneu Olson. Gabriel se na Čechy připravil opravdu vzorně a nezůstal jen u obligátního pozdravu v češtině, ale zvládl velmi slušný úvod v celých větách. Kromě lingvistického nadání je mistrem vyhledávání slibných talentů, s dívkami měl ruku více než šťastnou. I když měly být jen záskokem za ochořelou Ane Brun (kterou si můžete vychutnat za několik dní v pražské Akropoli), od první chvíle na sebe strhly pozornost. Klavíristka a cellistka předvedly třípísňovou ochutnávku vlastní tvorby, kousky Ah a Phoenix byly okouzlující. Škoda jen rušivého šumu opozdilců při hledání sedadel, pravděpodobně díky němu následovala otravně se vlekoucí pauza. Poté už se znovu objevil Peter Gabriel pokračující v českém proslovu, aby prozradil, že večer bude rozdělen na tři části, stejně jako dobré jídlo. Akustický předkrm, elektronický hlavní chod a celé album So jakožto sladká tečka na závěr.

Akustický set zahájil novinkou OBUT jen se svým dlouholetým spoluhráčem a basistou Tonym Levinem. Brzy přispěchala celá kapela, dokonce původní hráči ze So - bubeník Manu Katché i kytarista David Rhodes. Akusticky proběhly i další dva kousky, Come Talk to Me a přes dvacet let stará píseň Shock the Monkey. Aby byla první část opravdu jasně odlišitelná, bylo v celé hale rozsvíceno, což byl pro horní řady dosti nepříjemný, oslepující zážitek.

Po začátku Family Snapshot přišel střih a rozjela se konečně show se vším všudy. Gabrielovo střídání kláves a křídla, vynikající videoprojekce, roztomilá taneční choreografie ve stylu „nejsme sice tanečníci, ale přeci jen jsme něco natrénovali“ i velmi zaměstnaní technici, ovládající zlověstné obří reflektory na vysokých nohách, které někdy agresivně pronásledovaly či útočily na Gabriela, těžko si při tom pohledu nevzpomenout na Spielbergovu Válku světů.

Nechyběla píseň Solsbury Hill, při které se zvedla vlna naprostého nadšení, zatímco u Why Don't You Show Yourself, zazpívané s doprovodem klavíru a vokálem Abrahamson, naskakovala husí kůže. Na závěr přišel slibovaný dezert v podobě So. Snová Red Rain i naprostá bomba Sledgehammer, při které mnozí nevydrželi a rozhodli se zamířit před pódium (ochranka je ovšem nenechala dlouho dovádět). Jedním z vrcholů byl duet Don't Give Up s Jennie, stejně jako její zpěv v In Your Eyes. Celé vystoupení, trvající dvě a půl hodiny, korunoval jak krátký Gabrielův proslov o budoucnosti, tak The Tower That Ate People z alba OVO a protestsong Biko.

Gabrielovi se návrat do minulosti vydařil. Byl jednoznačně ve skvělé formě, a pokud zprávy nelžou, máme se roku 2015 na co těšit. Ikonický muzikant si prý bere pauzu, aby začal pracovat na nové desce.

Info

Peter Gabriel: Back to Front
10. 10. 2013, O2 Arena, Praha

foto © Jaromír Zajíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...