Články / Reporty

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Anna Mašátová | Články / Reporty | 14.10.2013

Nostalgie táhne a stále více kapel sází na jistotu, živé provedení nejlepších alb kariéry se vyplácí po všech stránkách. Své o tom ví i Peter Gabriel, vracející se po devíti letech do České republiky v rámci turné Back to Front. Na šňůře znovu oživuje své nejprodávanější album So vydané roku 1986, a ačkoliv čeští fanoušci nemohli za železnou oponou zrod So nikterak prožívat, jméno Gabriel má u nás nemálo příznivců. Pražská O2 sice nebyla vyprodaná, míst ale nezbývalo mnoho.

Jen pár minut po plánovaném začátku přišel na pódium sám maestro, aby uvedl dvě talentované Švédky a zároveň vokalistky tour - Jennie Abrahamson a Linneu Olson. Gabriel se na Čechy připravil opravdu vzorně a nezůstal jen u obligátního pozdravu v češtině, ale zvládl velmi slušný úvod v celých větách. Kromě lingvistického nadání je mistrem vyhledávání slibných talentů, s dívkami měl ruku více než šťastnou. I když měly být jen záskokem za ochořelou Ane Brun (kterou si můžete vychutnat za několik dní v pražské Akropoli), od první chvíle na sebe strhly pozornost. Klavíristka a cellistka předvedly třípísňovou ochutnávku vlastní tvorby, kousky Ah a Phoenix byly okouzlující. Škoda jen rušivého šumu opozdilců při hledání sedadel, pravděpodobně díky němu následovala otravně se vlekoucí pauza. Poté už se znovu objevil Peter Gabriel pokračující v českém proslovu, aby prozradil, že večer bude rozdělen na tři části, stejně jako dobré jídlo. Akustický předkrm, elektronický hlavní chod a celé album So jakožto sladká tečka na závěr.

Akustický set zahájil novinkou OBUT jen se svým dlouholetým spoluhráčem a basistou Tonym Levinem. Brzy přispěchala celá kapela, dokonce původní hráči ze So - bubeník Manu Katché i kytarista David Rhodes. Akusticky proběhly i další dva kousky, Come Talk to Me a přes dvacet let stará píseň Shock the Monkey. Aby byla první část opravdu jasně odlišitelná, bylo v celé hale rozsvíceno, což byl pro horní řady dosti nepříjemný, oslepující zážitek.

Po začátku Family Snapshot přišel střih a rozjela se konečně show se vším všudy. Gabrielovo střídání kláves a křídla, vynikající videoprojekce, roztomilá taneční choreografie ve stylu „nejsme sice tanečníci, ale přeci jen jsme něco natrénovali“ i velmi zaměstnaní technici, ovládající zlověstné obří reflektory na vysokých nohách, které někdy agresivně pronásledovaly či útočily na Gabriela, těžko si při tom pohledu nevzpomenout na Spielbergovu Válku světů.

Nechyběla píseň Solsbury Hill, při které se zvedla vlna naprostého nadšení, zatímco u Why Don't You Show Yourself, zazpívané s doprovodem klavíru a vokálem Abrahamson, naskakovala husí kůže. Na závěr přišel slibovaný dezert v podobě So. Snová Red Rain i naprostá bomba Sledgehammer, při které mnozí nevydrželi a rozhodli se zamířit před pódium (ochranka je ovšem nenechala dlouho dovádět). Jedním z vrcholů byl duet Don't Give Up s Jennie, stejně jako její zpěv v In Your Eyes. Celé vystoupení, trvající dvě a půl hodiny, korunoval jak krátký Gabrielův proslov o budoucnosti, tak The Tower That Ate People z alba OVO a protestsong Biko.

Gabrielovi se návrat do minulosti vydařil. Byl jednoznačně ve skvělé formě, a pokud zprávy nelžou, máme se roku 2015 na co těšit. Ikonický muzikant si prý bere pauzu, aby začal pracovat na nové desce.

Info

Peter Gabriel: Back to Front
10. 10. 2013, O2 Arena, Praha

foto © Jaromír Zajíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Metronome ještě nemá vybudovanou tradici

Zdeněk Němec 29.06.2022

Nick Cave & The Bad Seeds, Beck a Underworld coby headlineři letošního Metronomu zabodovali. Co ostatní, co všechno ostatní?

Order of Sonic Chaos: projektivní hra ve sklepě

Minka Dočkalová 26.06.2022

Když vstupujete do sklepní části Husy na provázku, kde se nachází scéna brněnského performativního pole Terén, můžete si být jisti, že vždy budete svědky něčeho...

Noc nikdy neutekla tak rychle (Mišmaš)

Veronika Miksová, cyril kosak 26.06.2022

Jsme doma, nebo venku? Jak se dívat na vývoj festivalu Mišmaš a jak na karpatské výhledy? O potocích lásky, dobrý lidech a dětech coby nadějích.

Slunovrat po dvaatřiceti letech s Crime & the City Solution

Václav Adam 24.06.2022

Současná inkarnace Crime & The City Solution sice neoplývá tak zvučnými jmény, jako když jednu dobu téměř stínovali sestavu The Bad Seeds, ale úterní koncert byl velmi přesvědčivý.

Hvězdy, rituály a splněná přání aneb Respect Festival 2022

Akana 23.06.2022

Letos už se ale fantazie týmu kolem Borka Holečka mohla opět rozletět všemi směry. Díky tomu si návštěvníci mohli vychutnat tradiční geograficky i žánrově pestrý hudební mix.

Mesiášský komplex, nuda k uzoufání i Prince-zna (Tempelholf Sounds 2022)

Vojta Chmelík 22.06.2022

Po první díle přinášíme pokračování reportáže z berlínského festivalu Tempelhof Sounds. Muse, The Strokes, Anna Calvi a mnozí další. Včetně spálené kůže.

Právě teď žiju dobrý život: Dům kultury a naděje v HaDivadle

Minka Dočkalová 21.06.2022

Zkuste si vybavit jediný okamžik svého života. Vzpomeňte si a znovu prožijte pocit, kdy jste si v duchu řekli: ano, teď žiju opravdu dobrý život...

Přivykání na tmu i asociační hra (Trojvernisáž v Galerii TIC)

Minka Dočkalová 16.06.2022

V Galerii mladých ožívá snově surrealistické mojo, o patro výše implicitně stalkerský polodokumentární film a vedle, v Galerii u Dobrého pastýře je možné zažít dotyk postapokalyptického světa.

Rozinkové bombardéry, pražská šunka a bílé i černé kněžky (Tempelhof Sounds 2022)

Vojta Chmelík 14.06.2022

Když byl loni ohlášen nový festival s headlinery Muse a The Strokes na letišti Tempelhof, poskočil jsem radostí. A rovnou schytal od okolí pár jízlivých narážek.

Pěsti vzduchem (Dälek)

Lukáš Grygar 09.06.2022

Chvěje se sál, drnčí jeho železný interiér, mám cukání spustit něco jako pogo, ale dopadlo by to těmi pěstmi.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace