Články / Reporty

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Nostalgická večeře s Peterem Gabrielem

Anna Mašátová | Články / Reporty | 14.10.2013

Nostalgie táhne a stále více kapel sází na jistotu, živé provedení nejlepších alb kariéry se vyplácí po všech stránkách. Své o tom ví i Peter Gabriel, vracející se po devíti letech do České republiky v rámci turné Back to Front. Na šňůře znovu oživuje své nejprodávanější album So vydané roku 1986, a ačkoliv čeští fanoušci nemohli za železnou oponou zrod So nikterak prožívat, jméno Gabriel má u nás nemálo příznivců. Pražská O2 sice nebyla vyprodaná, míst ale nezbývalo mnoho.

Jen pár minut po plánovaném začátku přišel na pódium sám maestro, aby uvedl dvě talentované Švédky a zároveň vokalistky tour - Jennie Abrahamson a Linneu Olson. Gabriel se na Čechy připravil opravdu vzorně a nezůstal jen u obligátního pozdravu v češtině, ale zvládl velmi slušný úvod v celých větách. Kromě lingvistického nadání je mistrem vyhledávání slibných talentů, s dívkami měl ruku více než šťastnou. I když měly být jen záskokem za ochořelou Ane Brun (kterou si můžete vychutnat za několik dní v pražské Akropoli), od první chvíle na sebe strhly pozornost. Klavíristka a cellistka předvedly třípísňovou ochutnávku vlastní tvorby, kousky Ah a Phoenix byly okouzlující. Škoda jen rušivého šumu opozdilců při hledání sedadel, pravděpodobně díky němu následovala otravně se vlekoucí pauza. Poté už se znovu objevil Peter Gabriel pokračující v českém proslovu, aby prozradil, že večer bude rozdělen na tři části, stejně jako dobré jídlo. Akustický předkrm, elektronický hlavní chod a celé album So jakožto sladká tečka na závěr.

Akustický set zahájil novinkou OBUT jen se svým dlouholetým spoluhráčem a basistou Tonym Levinem. Brzy přispěchala celá kapela, dokonce původní hráči ze So - bubeník Manu Katché i kytarista David Rhodes. Akusticky proběhly i další dva kousky, Come Talk to Me a přes dvacet let stará píseň Shock the Monkey. Aby byla první část opravdu jasně odlišitelná, bylo v celé hale rozsvíceno, což byl pro horní řady dosti nepříjemný, oslepující zážitek.

Po začátku Family Snapshot přišel střih a rozjela se konečně show se vším všudy. Gabrielovo střídání kláves a křídla, vynikající videoprojekce, roztomilá taneční choreografie ve stylu „nejsme sice tanečníci, ale přeci jen jsme něco natrénovali“ i velmi zaměstnaní technici, ovládající zlověstné obří reflektory na vysokých nohách, které někdy agresivně pronásledovaly či útočily na Gabriela, těžko si při tom pohledu nevzpomenout na Spielbergovu Válku světů.

Nechyběla píseň Solsbury Hill, při které se zvedla vlna naprostého nadšení, zatímco u Why Don't You Show Yourself, zazpívané s doprovodem klavíru a vokálem Abrahamson, naskakovala husí kůže. Na závěr přišel slibovaný dezert v podobě So. Snová Red Rain i naprostá bomba Sledgehammer, při které mnozí nevydrželi a rozhodli se zamířit před pódium (ochranka je ovšem nenechala dlouho dovádět). Jedním z vrcholů byl duet Don't Give Up s Jennie, stejně jako její zpěv v In Your Eyes. Celé vystoupení, trvající dvě a půl hodiny, korunoval jak krátký Gabrielův proslov o budoucnosti, tak The Tower That Ate People z alba OVO a protestsong Biko.

Gabrielovi se návrat do minulosti vydařil. Byl jednoznačně ve skvělé formě, a pokud zprávy nelžou, máme se roku 2015 na co těšit. Ikonický muzikant si prý bere pauzu, aby začal pracovat na nové desce.

Info

Peter Gabriel: Back to Front
10. 10. 2013, O2 Arena, Praha

foto © Jaromír Zajíček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.

Vybraná slova po B: Hviezdne noci Bytča

David Čajčík 19.08.2020

„Vedeli ste, že Bytča je podľa jedného sociológa najtypičtejšim malomestom na Slovensku?“ Ne tak úplně. Smack my Bytča!

Filmová nakládačka (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 15.08.2020

„Pojď, je to takovej temnej ruskej film, co má asi sto padesát tři minut, prej je to hodně intenzivní a drsný.“ Čil a dril.

Mistři krásných splínů (Letní filmová škola)

Aneta Kohoutová 13.08.2020

Vzpomíná, jak při návštěvě Ruska někdo odmontoval kliku z pokoje Františka Vláčila, aby se nemohl dostat ven, nebo vypráví o hrůzách poválečných odsunů...