Jakub Béreš | Články / Recenze | 18.03.2015
Pražské indiefolkové duo s prvky elektroniky tvoří Jan Tůma a Jonáš Zbořil. Poprvé o sobě dali slyšet v roce 2012 s EP Walking Into Limbo, na které plynule navazují s o něco rychlejším debutem Unward. Ten je příjemným závanem venkovních trendů do české kotliny.
Duo klade velký důraz na zvuk akustické kytary, která je doprovázena elektro samply. Oba muzikanti se navzájem doplňují, role si vyměňují nenásilně, a tak vznikají hravé a odlehčené melodie, které jsou typické pro celou nahrávku. Zdánlivě neslučitelné nástroje fungují bok po boku lépe, než se zdá. Podobný zvuk byste u českých muzikantů těžko hledali, ze světové scény je na místě přirovnání k indie rockerům Foals nebo folkovému zpěváku Finkovi. Tam, kde zmínění interpreti používají ke gradaci songů kytarové riffy a bicí, tam Sundays on Clarendon Road pracují se synťákem a laptopem.
Většina českých jmen, které se snaží hrát světovou hudbu, záhy narazí do vlastních mantinelů. Namísto toho, aby světově opravdu zněli, okatě kopírují známá jména, v horším případě je parodují. Sundays on Clarendon Road se to ale netýká. V čem je rozdíl? Z nahrávky je cítit velká pokora. Nenajdete tu křečovitý pokus o hitovost, i když se na desce nachází několik kousků s takovým potenciálem. Autoři netlačí na pilu a neženou se za úspěchem, přitom se v každé písni dere na povrch silná ambice.
Unward si zaslouží poslech bez předsudků. Intro graduje a náhle se přelévá do druhé Wild Galaxy, jednou nohou pevně na zemi a druhou nakročenou k oněm galaxiím. Společně s další chytlavou skladbou Yellow Room představují znamenitý úvod, který přeruší tajuplná Never, jedna z nejzajímavějších českých písníček poslední doby. V následující Control už zase hraje hlavní roli kytara, která opět svádí souboj s elektro beaty, plejáda folkových skladeb je přerušena až v závěru. Není mnoho tuzemských kapel, které vydrží se silným materiálem celou stopáž, songy 3 am a Unward jsou dobrým důvodem, proč poslouchat do konce.
Vítejte u počátku skvělé kapely, která dřív nebo později překročí hranice pražských hipsterských kaváren. Díky ladnému přecházení mezi tradičními a moderními žánry by Syndays on Clarendon Road mohli rychle zaujmout pevné místo na domácí scéně, která potřebuje přísun mladé krve.
Sundays on Clarendon Road – Unward (self-released, 2015)
www.clarendonroad.cz
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.