Články / Reporty

Nová úroda na starých místech (Jihlava č. 16)

Nová úroda na starých místech (Jihlava č. 16)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 03.11.2012

Tématem znělky šestnáctého ročníku festivalu dokumentárních filmů se stalo houbaření. Velmi vydařená metafora k navštěvování míst, na která se vracíme uspokojit naši dávnou touhu. Touhu skrývající se za materiálním užitkem, avšak ve své podstatě dávno stejnou a neukojitelnou. Touhu po objevování.

Stalo se takovým oblíbeným klišé zmínit s jihlavským festivalem, jak se ze studentské popelky stala královna dokumentárních filmů ve střední a východní Evropě. Přestože se toto tvrzení časem čím dál víc zajídá, nutno říci, že MFDF už má v Jihlavě pořádné podhoubí. Z mycelia každoročně vyroste ve spadaném listí spousta plodnic a město se stane útočištěm hledačů z celého světa. Ti jsou pochopitelně stále náročnější. Stačí Ji.hlava uspokojovat jejich touhy?

Návštěvník „prvák“ bývá z prvního kontaktu s festivalem nadšený. Vše je promyšlené, jednotné a propojené. Přes celé město jste vedeni bílou čárou od místa k místu a nevíte, co ochutnat dřív. Čtyři promítací sály, doprovodné výstavy, klubové koncerty, profesionální dílny a přednášky a komu by nestačil divadelní stan, má k dispozici i menší divadlo. Vše rozsypané po širším centru Jihlavy. A i to můžete úplně opustit, vydáte-li se na domácí projekce.

Druhý pohled je trochu složitější. S postupujícími lety vás chtě nechtě vyruší dojem, kolik se toho na festivalu vlastně mění. Přestože se zdá festival ve své podstatě tak nějak stejný, uvnitř se brousí. Za letošní ročník musím vyzdvihnout organizaci, obzvláště tu jsem doposud pokaždé proklínal. Neinformovanost ohledně doprovodného programu? Problém s vydáváním akreditací? Nedohledatelné změny programu? Nic z toho se letos nedělo. Jediné neštěstí byly (jako každý ročník) ukrutné fronty. Co naplat, prostory nejsou rozlehlé. Na druhou stranu – pro Jihlaváka je opravdovým potěšením vidět přeplněné kino Dukla. Jeho návštěvnost mimo festival je totiž tragická.

Abych ale organizaci nepřechválil. Prostor změnily doprovodné výstavy a nutno říci, že ke škodě věci. Výstava plakátů opustila Oblastní Galerii Vysočiny a nastěhovala se do radnice. Díky tomu byla menší a poněkud uhoněná a křečovitá. Laboratorium plné experimentálních filmů se přesunulo do skvělého prostoru galerie Půda, ale uškodilo mu to co se týče profesionálního zázemí. Z některých sluchátek jsem se zvuku nedočkal, jindy projekce hlasitostí přehlušila všechny ostatní a experimentální skladba Šum pro jistotu nehrála vůbec (tedy jestli vůbec hrát měla; aparaturu jsem objevil a z popisu vyplývalo, že zvuk bude).

Důležitou součástí každého ročníku je specifická výzdoba. Může se zdát, že letos byla přeci jen slabší. Srovnání s loňskem ale není úplně fér, protože výroční patnáctý ročník nasadil laťku hodně vysoko. Zahalení Prioru a DKO se letos nekonalo, ale výstava židlí či bludiště s vyhlídkovou věží na náměstí příjemně navázalo na paletové budky z roku 2010.

Na dokumentárním festivalu jsou nejzásadnější filmy. Pro mě osobně zklamání. Bylo jich výrazně méně, i když je třeba uznat, že se s tím vedení vypořádalo a program působil plně. Jen hluchých míst bylo oproti předešlým ročníkům výrazně více. Na druhou stranu byl problém najít si čas na návštěvu hudebního programu, který byl bohatý a hlavně pestrý. Svoje sety představili DJ’s z předních českých rádií (Wave a Radio 1), z výrazných osobností dorazili Bonus nebo Vladivojna La Chia, mezi kapelami se objevili na pódiu nezničitelní Please the Trees nebo litevští Alaverdi, české stálice Fru Fru a další. Kdo byl na divadlo, mohl se poohlédnout po zajímavé sekci doc.theatre nebo se nechat unést akrobatickou hrou On air divadelní skupiny TEJP.

V Jihlavě proběhl 16. ročník nejzásadnější kulturní akce, kterou kraj Vysočina má. Přes vypilovaný doprovodný program, dobrou organizaci a spoustu zajímavých filmů ve mně zůstává drobný pocit zklamání. Neznamená to, že by se Mezinárodní festival dokumentárních filmů zhoršil. Na dobrém podhoubí vyrůstají nové druhy hub. Ale těch krásných vzrostlých křemenáčů, na které se milovník filmu těší asi nejvíc, bylo letos méně. Jihlava by si měla takhle významnou akci hýčkat, jak jen to jde. Aby někoho nedej bože nenapadlo, že takové podhoubí se dá vypěstovat i jinde.

Info

  1. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace