Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.12.2021
Covid způsobil vážně divné věci. Mimo jiné i to, že alba, která vyšla vloni na podzim, se dočkají křtu až na závěr letošního roku. V případě desky Řeka Lenky Dusilové se čekání vyplatilo a jejímu koncertnímu uvedení se dostalo zasloužené a kvůli náročnosti celé akce také neopakovatelné podoby.
Oceňované album zaznělo celé, v pořadí písní, jak jdou po sobě, jen nenápadně rozšířené o delší ambientní pasáže, do středu programu umístěný sólový vstup Dusilové a přídavkové Indiánky. Živé provedení Řeky jen potvrdilo, jak mnohovrstevnaté – a vlastně koncertnímu provedení se vyloženě vzpouzející – dílo to je. Aby mohlo zaznít ve své zvukové barevnosti, bylo zapotřebí jedenácti muzikantů na jevišti. Kromě Dusilové, oděné do nabíraných černých šatů, tu byla kompletní brněnská formace Květy, Miloš Dvořáček na druhých bicích, Oskar Török s trubkou, Petr Ostrouchov a samozřejmě muž s výrazným podílem na zvukovém designu alba, Ondra Mikula alias Aid Kid. V závěrečné písni se přidala Načeva.
fotogalerii z koncertu zhlédněte zde
Sestava, která se na albu podílela, to kompletní nebyla, ovšem na výsledný dojem to nemělo pražádný vliv. Atmosféru doplňovaly náladotvorné projekce VJe Aeldryna, ale poutavá a doslova omamná hudba by si vystačila i bez ní. Souvislý hudební proud plynul jako voda: někdy uklidňující, jindy bouřící hlukem i šumem, hlas Dusilové se měnil v jeden z mnoha hudebních nástrojů, ale byly tu i vyloženě hitové momenty. Na překvapení – co se setlistu týče – nebyl prostor a celý koncert byl maximálně věrný svému studiovému předobrazu, přesto výsledek posunul celou nahrávku ještě o kousek výš. Hlavně co se týče intenzity, pohlcující atmosféry a emocionálních momentů, které soustředěný ansámbl vysílal do hlediště, pokorně podřízený představám nesmělé principálky.
Křest jako by nebyl jen uvedením Řeky, působil coby uzavření další fáze hudební kariéry Lenky Dusilové. Než vstoupí do té další, řeky.
Lenka Dusilová & Ansámbl Řeka
20. 12. 2021 Nová scéna Národního divadla, Praha
foto © Kateřina Fialová
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.