Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.12.2021
Covid způsobil vážně divné věci. Mimo jiné i to, že alba, která vyšla vloni na podzim, se dočkají křtu až na závěr letošního roku. V případě desky Řeka Lenky Dusilové se čekání vyplatilo a jejímu koncertnímu uvedení se dostalo zasloužené a kvůli náročnosti celé akce také neopakovatelné podoby.
Oceňované album zaznělo celé, v pořadí písní, jak jdou po sobě, jen nenápadně rozšířené o delší ambientní pasáže, do středu programu umístěný sólový vstup Dusilové a přídavkové Indiánky. Živé provedení Řeky jen potvrdilo, jak mnohovrstevnaté – a vlastně koncertnímu provedení se vyloženě vzpouzející – dílo to je. Aby mohlo zaznít ve své zvukové barevnosti, bylo zapotřebí jedenácti muzikantů na jevišti. Kromě Dusilové, oděné do nabíraných černých šatů, tu byla kompletní brněnská formace Květy, Miloš Dvořáček na druhých bicích, Oskar Török s trubkou, Petr Ostrouchov a samozřejmě muž s výrazným podílem na zvukovém designu alba, Ondra Mikula alias Aid Kid. V závěrečné písni se přidala Načeva.
fotogalerii z koncertu zhlédněte zde
Sestava, která se na albu podílela, to kompletní nebyla, ovšem na výsledný dojem to nemělo pražádný vliv. Atmosféru doplňovaly náladotvorné projekce VJe Aeldryna, ale poutavá a doslova omamná hudba by si vystačila i bez ní. Souvislý hudební proud plynul jako voda: někdy uklidňující, jindy bouřící hlukem i šumem, hlas Dusilové se měnil v jeden z mnoha hudebních nástrojů, ale byly tu i vyloženě hitové momenty. Na překvapení – co se setlistu týče – nebyl prostor a celý koncert byl maximálně věrný svému studiovému předobrazu, přesto výsledek posunul celou nahrávku ještě o kousek výš. Hlavně co se týče intenzity, pohlcující atmosféry a emocionálních momentů, které soustředěný ansámbl vysílal do hlediště, pokorně podřízený představám nesmělé principálky.
Křest jako by nebyl jen uvedením Řeky, působil coby uzavření další fáze hudební kariéry Lenky Dusilové. Než vstoupí do té další, řeky.
Lenka Dusilová & Ansámbl Řeka
20. 12. 2021 Nová scéna Národního divadla, Praha
foto © Kateřina Fialová
Michal Pařízek 10.02.2025
„Omlouvám se, pane, ale musíte okamžitě odejít.” První lok kafe při první snídani a rovnou skandál...
Klára Šajtarová 06.02.2025
V polovině večera se k loutně přidává hlas, hluboký, nenucený, téměř mluvený. Neslouží k vyprávění příběhu, spíš k rozšíření hypnotické nálady.
Vojta Chmelík 06.02.2025
Komorní amfiteátr sice poskytuje skvělý zvuk a možnost se plně soustředit a vychutnat komplexnost díla, v rychlejších rytmických pasážích by si však člověk přál být na parketu.
Marek Hadrbolec 05.02.2025
Hodinové vystoupení je plné temných mraků. Jeremy křičí a plní vzduch černými obláčky – větami o bolesti, ztrátách, smutku a každodenní nespokojenosti.
Vojta Chmelík 03.02.2025
Před Berghainem jsme si ale všichni rovni. Není to tak dávno, co skrz jeho dveře nebylo dopřáno projít ani nejbohatšímu muži světa.
Alžběta Sadílková 31.01.2025
Nový projekt Václava Havelky se soustředí na regionální léčivé rostliny a jejich sílu. Účelem má být zvýšení povědomí o potenciálu bylin a výzva k větší všímavosti a citlivosti k přírodnímu…
Vojta Chmelík 29.01.2025
Přelom ledna a února je v Berlíně spjatý s depresí, s počasím, které lavíruje na škále od šedé mlhy a deště po bílou mlhu… a déšť.
Kristina Kratochvilová 29.01.2025
Seskupení cestovatelů z celého světa uprostřed jihoafrické pouště vlnících se v rytmech elektronické hudby může působit jako elitářský, nemravný, drogový večírek.
Krištof Budke 27.01.2025
Scéna v Buenos Aires očima zakladatele uměleckého webmagazínu Swine Daily.
Julia Pátá 27.01.2025
Na Cyrus se během několika let po opuštění vydavatelské stáje Disney Music Group, která si na adolescentních celebritách postavila jeden z hlavních zdrojů příjmu, svalila lavina kritiky.