Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 23.12.2021
Covid způsobil vážně divné věci. Mimo jiné i to, že alba, která vyšla vloni na podzim, se dočkají křtu až na závěr letošního roku. V případě desky Řeka Lenky Dusilové se čekání vyplatilo a jejímu koncertnímu uvedení se dostalo zasloužené a kvůli náročnosti celé akce také neopakovatelné podoby.
Oceňované album zaznělo celé, v pořadí písní, jak jdou po sobě, jen nenápadně rozšířené o delší ambientní pasáže, do středu programu umístěný sólový vstup Dusilové a přídavkové Indiánky. Živé provedení Řeky jen potvrdilo, jak mnohovrstevnaté – a vlastně koncertnímu provedení se vyloženě vzpouzející – dílo to je. Aby mohlo zaznít ve své zvukové barevnosti, bylo zapotřebí jedenácti muzikantů na jevišti. Kromě Dusilové, oděné do nabíraných černých šatů, tu byla kompletní brněnská formace Květy, Miloš Dvořáček na druhých bicích, Oskar Török s trubkou, Petr Ostrouchov a samozřejmě muž s výrazným podílem na zvukovém designu alba, Ondra Mikula alias Aid Kid. V závěrečné písni se přidala Načeva.
fotogalerii z koncertu zhlédněte zde
Sestava, která se na albu podílela, to kompletní nebyla, ovšem na výsledný dojem to nemělo pražádný vliv. Atmosféru doplňovaly náladotvorné projekce VJe Aeldryna, ale poutavá a doslova omamná hudba by si vystačila i bez ní. Souvislý hudební proud plynul jako voda: někdy uklidňující, jindy bouřící hlukem i šumem, hlas Dusilové se měnil v jeden z mnoha hudebních nástrojů, ale byly tu i vyloženě hitové momenty. Na překvapení – co se setlistu týče – nebyl prostor a celý koncert byl maximálně věrný svému studiovému předobrazu, přesto výsledek posunul celou nahrávku ještě o kousek výš. Hlavně co se týče intenzity, pohlcující atmosféry a emocionálních momentů, které soustředěný ansámbl vysílal do hlediště, pokorně podřízený představám nesmělé principálky.
Křest jako by nebyl jen uvedením Řeky, působil coby uzavření další fáze hudební kariéry Lenky Dusilové. Než vstoupí do té další, řeky.
Lenka Dusilová & Ansámbl Řeka
20. 12. 2021 Nová scéna Národního divadla, Praha
foto © Kateřina Fialová
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.