Články / Sloupky/Blogy

Nowa Muzyka 2018, vzlety i pády

Nowa Muzyka 2018, vzlety i pády

Kateřina Cumin | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Další ročník Nové hudby je za námi, další ročník, který tentokrát přivezl umělce hrající na dráždivou sexuální notu (Fever Ray, Arca), ale i mejdanovou pseudoexotiku (Señor Coconut). Jestli velké stage nabízely velké divadlo, lepší karaoke nebo anti-koncerty, ty menší se pohybovaly tu v rychlejším, tu v pomalejším bpm. A to až do ranních hodin. Secret stage byla na jednom místě a nic tajného na ní nebylo, Redbull stál tam jako vždycky a zahřívat se na něm dalo i při pár stupních za úsvitu. Co zbylo z headlinerů, kdo překvapil a kdo se má jít zahrabat? Toto má být NĚCO jako top 5! Přibližně. (Report hledejte v srpnovém čísle magazínu Full Moon.)

Mura Masa
Z minima maximum. Alex Crossan si s velkou stagí poradil hravě. Potřeboval k tomu vokalistku Bliss, elektrické pady, kousek bicích, mašinky, kytaru a klávesky. Pobíhaje coby šikovný blonďatý opičáček sršel muzikálností tak přirozenou, že kdybych mohl klečet, klečím (kolena dorasovaná z Fever Ray). Body nahoru jdou samozřejmě už jen tím, že nemačká čudlíky, projekci má nenápadnou a civilní, stejně jako vystupování, už jen tím, že překvapuje náročností celé nástrojové choreografie. Nicméně dohromady to maká jako zajetý plážový bar uprostřed léta, a ano, tohle jsou hity, za které se nestydím, ani mě to nenapadne. Dvaadvacet let? Klobouček. It was only one night, but I wanna go back to where we were…

Arca
Tak určitě. Nebyly žádné biče, nebyly ani píče. Pánové prominou, ale tahle show musela nadchnout leda jako fuck-up. Laciné pózy, ostentativní nezájem, kostitřasné beaty, stroboskopy. Nejsem si jistá, jestli tohle má být provokace, ale na rok 2018 mi přijde pitomá módní přehlídka dost málo. Mixovaná fašírka z Madonny? To jako fakt? Jsem ochotná docenit konceptuální fakof typu The Knife, ale tohle nee. Z Arcovy muzika nula, vývoj setu nula, schválností sto. Co z toho? Uvidíme, co na to Sophie na Pohodě. Jen aby se holky na těch svých špičkách neutočily k smrti.

James Holden & The Animal Spirits
Miláček. Když mi Jarda Petřík z Rádia Wave psal, že tam musím, věděla jsem to dvakrát. Hipík s mikádem, živé bicí, dvoje, perkusista a hračičkář, kyselinové projekce. Postupné budování setu, postupné budování skladeb. V publiku byli lidi, kteří zvedali ruce v gestu: ne, já nechci, pusťte mě! Tenhle humor miluju. Rytmický spodek coby lítající koberec obšitý každou africkou zemí a každým blízkým i vzdáleným východem, k tomu ohýbání zvuků a neustálé rachotění štěrchátek. Pak taky dechy, orientální tanečnice, šátky, balzámy, láska. Nejdříve na mě vyrostla husí kůže, pak začaly kytky a hřiby, nakonec jsem se v tom úplně ztratila. Ano, tradiční a nijak progresivní, ale teplé, tak teplé... Each moment like.

Courtesy
Z drobné blonďaté Dánky se vyklubala tmavá zrzka a bylo to za odměnu! Vydržet do páté ranní nebyl v těch osmi stupních žádný med, na druhou stranu v prvních řadách bylo dost místa, aby se dala únava smýt jako noc. Courtesy zahřívala pomalu. Set budovala jako sled tu kratších, tu delších techno úseků, v jejím rejstříku není klasická gradace a šponování jednotlivých pasáží do očekávatelných vrcholů. Syrové techno a ještě syrovější breakbeat krájely první ranní paprsky do metalických vloček a Courtesy sledovala procitající publikum jako nesmělá školačka. I love you, Najaaraq Vestbirk. Kocham cię.

Amfiteatr NOSPR
Malý betonový amfiteátr uprostřed areálu, hned vedle impozantní budovy Národního symfonického orchestru polského rádia, nenápadný a jen málo využívaný. Pět slotů za tři dny? Skvělý otevřený prostor, kolem něhož vedou všechny cesty po festivalu. Když vyjde počasí, je hřích ho nepoužívat, natož stavět cajky na dva koncerty denně. Taky si tu dovedu představit jiné než převážně polské kapely (respekt), tohle je jiný vesmír než velký stan Redbullu nebo uzavřené podzemní olbřímí stage, tady by se dalo hrát pořád. Kid Simius nebo The Johnny Freelance Experience zabíjeli, lidi proudili jednotnou energií jako fantastická stonožka, standing ovation, hvězdné nebe nad námi.

Info

Tauron Nowa Muzyka 2018
28. 6. - 1. 7. 2018
Slezské muzeum, Katovice
fb událost

foto © Tauron Nowa Muzyka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #126: „Ono se to k tobě blíží“

Michal Pařízek 22.03.2024

„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.

Preview: Jeden svět 2024

Ondra Helar 19.03.2024

Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.

Šejkr #125: Jako v křesle

Michal Pařízek 08.03.2024

Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.

Šejkr #124: „praise your cringe“

Michal Pařízek 23.02.2024

„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.

To nejlepší z první dekády festivalu Ment (Andraž Kajzer)

Andraž Kajzer 13.02.2024

Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.

Šejkr #123: To podstatné již…

Michal Pařízek 09.02.2024

Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...

Šejkr #122: „El color de los días“

Michal Pařízek 26.01.2024

„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.

Šejkr #121: Nanovo

Michal Pařízek 12.01.2024

Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 04.01.2024

Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...

Desky roku 2023 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 03.01.2024

Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace