Články / Reporty

Nowa muzyka: 7 seconds to deep (ft. Rain), part. I

Nowa muzyka: 7 seconds to deep (ft. Rain), part. I

mexhouse | Články / Reporty | 02.09.2014

Vůbec nic proti Kelis, ségra na ní vyrůstala a do jisté míry jsem to měl podobně, hustá hříva, hlas, co se dá česat. Jen mi zůstává záhadou, proč vydává na Ninja Tune. Ovšem nedostatečný důvtip nebyl překážkou toho, abych se neztratil mezi tisíci Poláky na festinu Tauron Nowa Muzyka (Tauron je něco jako u nás ČEZ) v prostředí Slezského muzea na periferii Katovic, kam se dá z letiště Muchowiec dojít volnou nohou za půl hodiny, tedy jak tvrdí mapa, nedostatečný důvtip nebyl překážkou ani toho, abych si tam nepřipadal jako doma, pokud se tedy jako doma cítíte někde, kde se zmutované chicagské beatové bláto maže mezi rohlíky a kde se do největšího stanu vleze bratru na pět tisíc lidí. Mám to rád. A i když tenhle notýsek bude vypadat, že mám plnou hubu keců, příští rok jedu znova. I pěšky.

Ještě ke Kelis. Pokud ji label avizuje coby “a kind of unspoken lovefest”, je všechno v pořádku, jakkoliv proklamované futuristické árenbí bylo na pořadu dne možná před deseti lety. Fešná kokotka se soulovými ambicemi a místy polámanou strukturou skladeb je hlavně r’n’b-popovou zpěvačkou s backgroundem zdatného pouštěče podkladů. Ano, bolí mě huba a je mi líto, že to nedovedu docenit, ale hlavní stage... Hlavní stage na Nowa muzyka vypadala kdysi jinak, Kelis nevynikla ani na Pohodě, i když tam to chutnalo jinak. Hlavní stage. Loni Squarepusher, Tosca, Jon Hopkins, Amon Tobin, Jamie Lidell nebo Moderat. Letos Kelis, Jagga Jazzist, Mitch & Mitch with Felix Kubin nebo Elliphant. Ptám se jako blondýna: proč mě to bolí? Než se dostanu k architektuře, protože o ní tenhle fejeton bude, Jagga Jazzist. Můžu brečet po dobách, kdy vydali The Stix, ale už jsem menstruoval, takže nezbývá než si postesknout nad nevyužitou možností a plachým elektro-jazz-symfonickým setem bez výraznějších vrcholů a netušených zákrut. Hrozně normální, hrozně zaměnitelné. (Pokud futuristické árenbí, tak jedině Kelela, Kelela s obdivuhodným poměrem temného ticha, hluchých protipauz a odvrácené strany diskokoule.)

Švédští Elliphant demonstrovali letošní pořadatelský zájem: na novou muzyku jebe pes, main stage je od toho, aby se lidi bavili. Takové to pozlátko neexistující emtývý, euro-hype, kunda z ryby a pěkná holka. Možná v klubu bych u toho mohl srkat mojito a vydržel bych nejít na pány třicet minut, naživo je to tuctovka horší než ta nejšerednější Polka (všechny byly krásné). Kelis, Neneh Cherry (ty vole?) nebo dokonce WhoMadeWho? S veškerým respektem, velká stage ještě nee. Progres nula, jsme ve městě, potřebujeme kolotoče a kdo chce syrový zvuk doby, má tu další fleky. Je druhý den, sedím před Showcase stagí, je půlnoc, holky mají nohy až pod zem, začíná zase pršet. Otvírám dobrou polskou vodku, je teplá a čirá. Nabírám trochu vody z kaluže, pokud nemáte mezi zubama kámen, neryjete. Kalí se rychle a nečekaně, kolem si to šine pouliční pes, chce mi pochcat nohu, postavím se a sáhnu na kalhoty, utíká. Ikonika aka Teklife spouští chiptune dribling, mentálně přestává pršet. Konečně ji vidím živě, skvělý smysl pro zvukovou rovnováhu, současné odstíny barev a hlavně cit pro celek, který není postavený na trendy zvuku, přežije ho. Nechápu, že tyhle festivaly nedělají boiler roomy. Techno garage. Původně jsem více sázel na Laurel Halo a její copy, chladnější a ostřejší přístup, ohebné techno tyče o různých délkách, ale nakonec to byla krásná remíza. Tělo nechtělo tančit, mozek si užíval.

Nowa muzyka byla čtyřdenní, když ve čtvrtek ji celou otevíral i loni přítomný a od té doby ještě vzývanější SOHN (až budou Colours hledat na příští rok večerního Cheta Fakera, tady je) a v neděli uzavíral Nils Frahm s obligátní after party. Městské víkendy, kalby a kvéry. Ne že by kyvadlová doprava nefungovala na jedničku, přespolní měli čas tak na jedno cíčko a už jely stroje, ale stanové městečko bylo skromné, proti minulému roku sotva poloviční. Lajnap i celková koncepce se obrátila směrem ke katovickému, potažmo širokému publiku, exkluzivita a alternativy ustoupily páteční/sobotní horečce noci. Nesouhlasím, ale rozumím, tenhle poměr je ještě pořád dobrej.

Největším zážitkem prvního (druhého) dne tak byli postarší klučíci Mouse on Mars. Ten typ „kapely“, která netrvá na dosažených pozicích, ověřeném zvuku ani očekáváních publika. Až uvidíte v programu jména, u kterých si budete říkat: jotyvole, tenkrát to bylo parádní, ale co s s nima bylo dalších pět let, vůbec tam nechoďte. Pokud to nebudou Mouse on Mars.

(pokračování co nevidět)

Info

Nowa muzyka 2014
21. - 24. srpna 2014, Katovice, Polsko
www.festiwalnowamuzyka.pl

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.