Články / Recenze

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Petr Janiš | Články / Recenze | 02.08.2015

Green Scum je pseudonym autora knihy Nuselskej punk. Dle svých slov žije „střídavě na ulici a pod střechou” a „většinu storek jsem zažil, nebo se staly mým přátelům”. Publikuje v magazínu Legalizace a na webu www.zelenyskraloup.cz/greenscum.

Nuselskej punk začíná pěkně zostra. Snad rychleji než legendární „počty” bicmana Tommyho Ramona, které stačil vychrlit před každou písní svého mateřského uskupení. Krátké věty s úderností panzerfaustu. A stejně nekompromisní je také s jazyk, kterým je kniha psána. Mluva ulice a dolních deseti milionů? Nebo se jedná o bodrý styl hovorů z Lán? S největší pravděpodobností je to jazyk kultury jednadvacátého století. Nonšalance Jiřího Gutha-Jarkovského nebo Ladislava Špačka totiž patří do jiného století.

Pomyslnou královskou figurou šachovnice pražských Nuslí je Džudo, jehož existence je zahalena v mlžném oparu vypitého alkoholu a dýmu cigaret, i těch chechtacích. Životní náplní je – podobně jako u většiny lidí dnešních dní – nějakým způsobem přežít další den, aniž by to mělo dalekosáhlé následky na dosavadní situaci, tj. „šlapat vodu“ nad existenciálním dnem. Záchranou sítí se stávají občasné brigády a melouchy, jež mívají vyvrcholení dle Murphyho zákonů – „může-li se něco pokazit, pokazí se to“. Výjimkou jsou pouze případy, kdy Džudo hrdě nechává svůj prostředníček vztyčený vůči konzumní společnosti reprezentované mainstreamovými šampóny, kikinami a podobnými existencemi. Lze jen dědečkovsky dodat, že holt „tady se žije beze vší poezie“.

Středem Džudova (nuselského) vesmíru je hospoda Na Závisti – podobně jako u Hraboše vinárna U Sudu –, díky níž se střetává se svými souputníky a zároveň kumpány z „mokré čtvrti“ – Korábem a Trávou. Hospoda není pouze jejich „treftpunktem“, zároveň se stává pomyslnými divadelními prkny, na kterých se odehrávají příběhy dalších nuselských postaviček – tu v reálu, ondy zase jen zprostředkovaně ve vzpomínkách osob shluklých ve výčepu a třímajících půllitr, panáka či kouřící cigaretu.

Nuselskej punk je soubor osmdesáti dvou kratších povídek, které jsou na čtenáře vychrleny s extrémní intenzitou i „rychlostí“, jež si nezadá s hudební produkcí Napalm Death. S četbou stránek na mysli vytanou Hospodské povídky Václava Koubka, i když závěrečná pointa se mnohdy podobá usilovnému, leč marnému pachtění večerníčkovského dua kutilů Pata a Mata. Vyznění povídek je převážně melancholické s příměsí černého humoru. Všechny povídky jsou ukončeny třemi slovy, která by mohla zlidovět podobně, jako se to podařilo Wachkově „serepsu“ v trilogii o Aloisi Nebelovi. „Srát na to,“ zní přece punkově.

Literární tempo Nuselského punku připomíná Rudišovu Národní třídu – krátké věty, jež mají sílu a rytmus zánovního bucharu, premávajícího na plný výkon. Dalším pojítkem jsou charaktery hlavních postav – oba jsou outsideři, kteří se vůči většinové společnosti vymezují svým specifickým způsobem žití. U Rudiše šlo o egocentrického pravicového Vandama, Džudo je oproti tomu vyznavačem punkového přístupu, jehož hlavní motivací je snaha nebýt sám a pomoci „bližnímu svému“.

Info

Green Scum – Nuselskej punk (Paseka, 2015)
www.zelenyskraloup.cz/greenscum

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vyzrálé spratkovství Jamese Colea

Dantez 31.05.2020

Za úsměvným akronymem se skrývají slova Money Rain Dancer a jde o proces nemálo podobný šamanistickému vyvolávání deště.

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.