Články / Recenze

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Petr Janiš | Články / Recenze | 02.08.2015

Green Scum je pseudonym autora knihy Nuselskej punk. Dle svých slov žije „střídavě na ulici a pod střechou” a „většinu storek jsem zažil, nebo se staly mým přátelům”. Publikuje v magazínu Legalizace a na webu www.zelenyskraloup.cz/greenscum.

Nuselskej punk začíná pěkně zostra. Snad rychleji než legendární „počty” bicmana Tommyho Ramona, které stačil vychrlit před každou písní svého mateřského uskupení. Krátké věty s úderností panzerfaustu. A stejně nekompromisní je také s jazyk, kterým je kniha psána. Mluva ulice a dolních deseti milionů? Nebo se jedná o bodrý styl hovorů z Lán? S největší pravděpodobností je to jazyk kultury jednadvacátého století. Nonšalance Jiřího Gutha-Jarkovského nebo Ladislava Špačka totiž patří do jiného století.

Pomyslnou královskou figurou šachovnice pražských Nuslí je Džudo, jehož existence je zahalena v mlžném oparu vypitého alkoholu a dýmu cigaret, i těch chechtacích. Životní náplní je – podobně jako u většiny lidí dnešních dní – nějakým způsobem přežít další den, aniž by to mělo dalekosáhlé následky na dosavadní situaci, tj. „šlapat vodu“ nad existenciálním dnem. Záchranou sítí se stávají občasné brigády a melouchy, jež mívají vyvrcholení dle Murphyho zákonů – „může-li se něco pokazit, pokazí se to“. Výjimkou jsou pouze případy, kdy Džudo hrdě nechává svůj prostředníček vztyčený vůči konzumní společnosti reprezentované mainstreamovými šampóny, kikinami a podobnými existencemi. Lze jen dědečkovsky dodat, že holt „tady se žije beze vší poezie“.

Středem Džudova (nuselského) vesmíru je hospoda Na Závisti – podobně jako u Hraboše vinárna U Sudu –, díky níž se střetává se svými souputníky a zároveň kumpány z „mokré čtvrti“ – Korábem a Trávou. Hospoda není pouze jejich „treftpunktem“, zároveň se stává pomyslnými divadelními prkny, na kterých se odehrávají příběhy dalších nuselských postaviček – tu v reálu, ondy zase jen zprostředkovaně ve vzpomínkách osob shluklých ve výčepu a třímajících půllitr, panáka či kouřící cigaretu.

Nuselskej punk je soubor osmdesáti dvou kratších povídek, které jsou na čtenáře vychrleny s extrémní intenzitou i „rychlostí“, jež si nezadá s hudební produkcí Napalm Death. S četbou stránek na mysli vytanou Hospodské povídky Václava Koubka, i když závěrečná pointa se mnohdy podobá usilovnému, leč marnému pachtění večerníčkovského dua kutilů Pata a Mata. Vyznění povídek je převážně melancholické s příměsí černého humoru. Všechny povídky jsou ukončeny třemi slovy, která by mohla zlidovět podobně, jako se to podařilo Wachkově „serepsu“ v trilogii o Aloisi Nebelovi. „Srát na to,“ zní přece punkově.

Literární tempo Nuselského punku připomíná Rudišovu Národní třídu – krátké věty, jež mají sílu a rytmus zánovního bucharu, premávajícího na plný výkon. Dalším pojítkem jsou charaktery hlavních postav – oba jsou outsideři, kteří se vůči většinové společnosti vymezují svým specifickým způsobem žití. U Rudiše šlo o egocentrického pravicového Vandama, Džudo je oproti tomu vyznavačem punkového přístupu, jehož hlavní motivací je snaha nebýt sám a pomoci „bližnímu svému“.

Info

Green Scum – Nuselskej punk (Paseka, 2015)
www.zelenyskraloup.cz/greenscum

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.