Články / Recenze

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Nuselskej punk osob shluklých ve výčepu

Petr Janiš | Články / Recenze | 02.08.2015

Green Scum je pseudonym autora knihy Nuselskej punk. Dle svých slov žije „střídavě na ulici a pod střechou” a „většinu storek jsem zažil, nebo se staly mým přátelům”. Publikuje v magazínu Legalizace a na webu www.zelenyskraloup.cz/greenscum.

Nuselskej punk začíná pěkně zostra. Snad rychleji než legendární „počty” bicmana Tommyho Ramona, které stačil vychrlit před každou písní svého mateřského uskupení. Krátké věty s úderností panzerfaustu. A stejně nekompromisní je také s jazyk, kterým je kniha psána. Mluva ulice a dolních deseti milionů? Nebo se jedná o bodrý styl hovorů z Lán? S největší pravděpodobností je to jazyk kultury jednadvacátého století. Nonšalance Jiřího Gutha-Jarkovského nebo Ladislava Špačka totiž patří do jiného století.

Pomyslnou královskou figurou šachovnice pražských Nuslí je Džudo, jehož existence je zahalena v mlžném oparu vypitého alkoholu a dýmu cigaret, i těch chechtacích. Životní náplní je – podobně jako u většiny lidí dnešních dní – nějakým způsobem přežít další den, aniž by to mělo dalekosáhlé následky na dosavadní situaci, tj. „šlapat vodu“ nad existenciálním dnem. Záchranou sítí se stávají občasné brigády a melouchy, jež mívají vyvrcholení dle Murphyho zákonů – „může-li se něco pokazit, pokazí se to“. Výjimkou jsou pouze případy, kdy Džudo hrdě nechává svůj prostředníček vztyčený vůči konzumní společnosti reprezentované mainstreamovými šampóny, kikinami a podobnými existencemi. Lze jen dědečkovsky dodat, že holt „tady se žije beze vší poezie“.

Středem Džudova (nuselského) vesmíru je hospoda Na Závisti – podobně jako u Hraboše vinárna U Sudu –, díky níž se střetává se svými souputníky a zároveň kumpány z „mokré čtvrti“ – Korábem a Trávou. Hospoda není pouze jejich „treftpunktem“, zároveň se stává pomyslnými divadelními prkny, na kterých se odehrávají příběhy dalších nuselských postaviček – tu v reálu, ondy zase jen zprostředkovaně ve vzpomínkách osob shluklých ve výčepu a třímajících půllitr, panáka či kouřící cigaretu.

Nuselskej punk je soubor osmdesáti dvou kratších povídek, které jsou na čtenáře vychrleny s extrémní intenzitou i „rychlostí“, jež si nezadá s hudební produkcí Napalm Death. S četbou stránek na mysli vytanou Hospodské povídky Václava Koubka, i když závěrečná pointa se mnohdy podobá usilovnému, leč marnému pachtění večerníčkovského dua kutilů Pata a Mata. Vyznění povídek je převážně melancholické s příměsí černého humoru. Všechny povídky jsou ukončeny třemi slovy, která by mohla zlidovět podobně, jako se to podařilo Wachkově „serepsu“ v trilogii o Aloisi Nebelovi. „Srát na to,“ zní přece punkově.

Literární tempo Nuselského punku připomíná Rudišovu Národní třídu – krátké věty, jež mají sílu a rytmus zánovního bucharu, premávajícího na plný výkon. Dalším pojítkem jsou charaktery hlavních postav – oba jsou outsideři, kteří se vůči většinové společnosti vymezují svým specifickým způsobem žití. U Rudiše šlo o egocentrického pravicového Vandama, Džudo je oproti tomu vyznavačem punkového přístupu, jehož hlavní motivací je snaha nebýt sám a pomoci „bližnímu svému“.

Info

Green Scum – Nuselskej punk (Paseka, 2015)
www.zelenyskraloup.cz/greenscum

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.

Diktátor času: (De)kontextualizace fenoménu Laterny magiky

Jakub Šíma 02.11.2019

Laterna magika je multimediální fenomén, který již od počátečního úspěchu na výstavě Expo 58 v Bruselu poutal pozornost nejen české, ale i světové veřejnosti.

Kdo tady co posral? (Mucha)

Adéla Poláková 29.10.2019

Pro novou desku Muchy je příznačná fúze žánrů, prolínání jazyků a vypůjčování si jak melodií, tak slov odjinud.

Nejsem mladý a nejsem starý (TaxiWars)

maxim 27.10.2019

Oproti předchozím deskám TaxiWars je Artificial Horizon lehčí, více se tančí, více se fouká kouře na parket, ubylo hřmotnosti, důrazu, aniž by kapela ztratila groovy.

Za hranice harmonie a zpět (Thurston Moore)

Vojtěch Březík 22.10.2019

Spirit Counsel je dostatečně stravitelné album, aby se do něj mohli ponořit i ti Mooreovi příznivci, kteří preferují jeho konvenčnější písňovou tvorbu.

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

Jonáš Sudakov 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

Jakub Koumar 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

Dantez 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.