Články / Rozhovory

Nylon Jail vstávají z mrtvých

Nylon Jail vstávají z mrtvých

Jakub Šilhavík | Články / Rozhovory | 23.07.2017

Olomoučtí Nylon Jail si záhy po svém vzniku vysloužili nálepku jednoho z největších domácích objevů. Když v roce 2015 ohlásili „definitivní“ rozpad, nešlo se ubránit zklamání a pocitu promarněné přiležitosti. Naštěstí o dva roky později si připravili o poznání příjemnější překvapení, ústřední dvojice Jiřin Jirák a Roman Vičík totiž oznámila návrat na koncertní pódia, který předznamená nový singl Freezing – Point. Ideální příležitost pro krátký rozhovor o aktuálních plánech formace.

Kariéra Nylon Jail nabrala od začátku rychlý spád, během pár let existence jste vydali povedené debutové album My Heart Soars Like a Hawk a odehráli strhující koncerty na největších festivalech u nás. Daní za úspěch byla koncertní pauza a nepovedený pokus o návrat, který vyzněl jako poslední hřebíček do rakve. Co se dělo uvnitř kapely? Udělali byste z dnešního pohledu něco jinak?

Jiřin Jirák: Nejsme v Blesku, abychom rozebírali, co se dělo v kapele. (mrknutí oka) Neudělal bych jinak nic. Takhle je to správně. Můžu jen říct, že o hudbu nešlo, tam jsme měli shodu. Šlo o běžnou ponorku, která se projevuje mnoha způsoby. U nás se projevily téměř všechny příznaky.

Roman Vičík: Ponorka byla, to jo. Octli jsme se pro tu chvíli u stropu. Teď ale zas pracujem…


Novou reinkarnaci Nylon Jail ohlašuje singl Freezing Point, který opět produkoval starý známý Ondřej Ježek. Jaké máte plány do budoucna? Můžeme mluvit také o bezprostředním návratu na koncertní pódia?

Jiřin: Každý měsíc vydáme jeden song s klipem po dobu devíti měsíců. Pak těmahle písněmi naplníme desku. Na pódia se vrátíme na jaře 2018.

Kdo klipy režíruje? Necháváte režisérovi volnou ruku nebo máte dopředu připravený námět? Budou jednotlivé singly na sebe navazovat a vyprávět nějaký příběh?

Jiřin: Klipy režíruje Vít Hradil. Pracuje s námi od začátku. Většinou má volnou ruku s tím, že mu jen hážeme na stůl nápady nebo osvětlujeme něco v textech. Jestli budou klipy navazovat, se uvidí. Ale v tuto chvíli bych řekl, že ne. Nevydáváme singly pro nějaký koncept, ale protože chceme říct, že je to budoucnost. Samozřejmě ctím a uznávám ten starý rituální způsob poslouchání hudby, ale dělám to jen výjimečně. Kompletní desku jsem poslechl za posledních pár let tak třikrát, a to jen v autě.

Roman: Ani já moc neposlouchám celé desky. Nejsem schopen jim dát tolik pozornosti, kolik bych chtěl a kolik by si často i zasloužily. Obávám se, že jsem přeinformovaný. A tak se často podívám na nový klip oblíbené kapely, zajímá mě, když vyjde něčí singl, ale celou desku sjedu málokdy. Proto jsme se rozhodli vydávat naši tvorbu po singlech. Dávkujeme, ať mají naše songy prostor pro vyznění…

Rukopis kapely se neustále vyvíjí a občas mi přišlo, že jste už unavení škatulkou “neotřelý mix cashovské country se současnou elektronikou”. Jak byste dnes popsali Nylon Jail?

Jiřin: Lidi pořád potřebují nějaké přirovnání a popisky. Náš popisek, žánr i zvuk je Nylon Jail. Myslím, že úkol dnešní doby je propojit dva světy v jeden smysluplný celek. Ten, co byl, s tím, co přichází. V Nylon Jail se o to snažíme od roku 2012 a začínám to sledovat i v jiných kapelách, že vidí nutnost propojování moderního, až třeba futuristického s tradičním.

Roman: Ta škatulka z minulosti nás úplně nevystihuje a nikdy nevystihovala. Naším žánrem je osobité přežvykování toho, co jsme za ta léta naposlouchali a co nás dennodenně ovlivňuje.

Info

Nylon Jail
https://www.facebook.com/nylonjail/

foto © David Macháček

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cash Savage: To, že jsem žena, neznamená, že jsem máslo

redakce 18.06.2019

V diáři australských The Last Drinks, kteří jsou známí divokými koncerty, jsou tři neobvyklé tuzemské štace. Rychlé otázky a ještě rychlejší odpovědi Cash Savage.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den II.

redakce 17.06.2019

V první části rozhovoru jsme se s ním bavili zejména o showcasech obecně a jejich vnímání v tuzemském prostoru, v druhé části se rozletíme po world music.

Jiří Moravčík (Czech Music Crossroads, Colours of Ostrava): Příběhy přibývají každý den (část první)

redakce 10.06.2019

S Jirkou Moravčíkem nejen o festivalech, africké hudbě či relevanci termínu world music, ale také o tom, že „duši hladící hudby“ se jen tak nezbavíme.

Pořadatelská: Jan Bartoš (Prague Music Performance)

redakce 07.06.2019

Prague Music Performance je mezinárodní festival a institut zaměřující se na organizování koncertů i interpretačních kurzů sólové hry i komorní hudby. Zpovídáme zakladatele a šéfa Jana Bartoše.

Tonda Kocábek (Boskovice, Kaštan): Mám své jistoty

redakce 03.06.2019

Na Bílou horu si znovu našly cestu kapely z temných sklepů i popového výsluní, a to zdaleka nejen ty domácí. Tradiční klub Kaštan proživá obrození, Tonda Kocábek je u toho.

Markéta Fantová (Pražské Quadriennale): Vystavovat divadelní zážitky a neztratit přitom identitu

redakce 31.05.2019

Rozhovor s uměleckou ředitelkou Pražského Quadriennale o vystavování současné scénografie a udržování identity scénografické profese. Živé umění, živý prostor.

Protokol: Anna Calvi

redakce 28.05.2019

V protokolu Anna Calvi nepřekvapí jmény jako David Bowie nebo Grace Jones. Kvitujeme nominaci londýnského obchodu Fopp.

Pořadatelská: Adam Svoboda (Kavárna Potrvá)

redakce 27.05.2019

Malý prostor, velké koncerty. Kavárna potrvá oslavila prvních deset let a i letos se podílí na programu festivalu v Boskovicích.

Vstupní prohlídka: Walter Schnitzelsson

redakce 24.05.2019

Slovenští indie rockeři Walter Schnitzelsson vydali začátkem roku nové album a už se chystají na festivalovou sezonu.

Moimir Papalescu (United Islands): Hlavně pomoci novým a zajímavým projektům

redakce 22.05.2019

Letošní ročník multižánrového festivalu United Islands of Prague se odehraje pod taktovkou nového ředitele Moimira Papalescua.