Články / Reporty

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Kubínová | Články / Reporty | 12.11.2019

Promarněné životy, zklamané naděje, první lásky a radostná shledání – témata, která rezonují v hudbě The Lumineers. Americká folkrocková skupina proslavená jemnými melodiemi a neotřelými aranžmá se v Praze představila už podruhé. V rámci svého žánru má status světových hvězd, koncert ve Foru Karlín byl předem vyprodaný.

Velká část návštěvníků znala i kapelu Mighty Oaks, kterou si hvězdy přizvaly jako předskokany na evropskou část svého turné. Jejich asi největší, melancholický hit All Things Go si se zpěvákem Ianem Hooperem zazpívala téměř celá hala. Když Mighty Oaks opouštěli stage, v sále už nebylo k hnutí a vzduch se takřka tetelil očekáváním.

The Lumineers se objevili ve chvíli, kdy napětí dosáhlo vrcholu. Velkou část pódia si pro sebe „ukradl“ zpěvák a frontman Wesley Schultz. Vysoký a v tmavém obleku vládl večeru svým lehce zastřeným, teskným hlasem, který se chvěl emocemi. Ostatní členové kapely mu přirozeně ponechávali prostor, občas na sebe strhával pozornost kytarista a doprovodný vokalista Byron Isaacs.

Skupina představila skladby z nejnovějšího alba III (vyšlo 13. září) i své největší hity jako Gloria nebo Cleopatra. Nejdříve zazněla Sleep on the Floor a uvedla celou pečlivě a do detailů promyšlenou show. Podle atmosféry jednotlivých písní se měnilo barevné osvětlení od netypických modrozelených tónů až po agresivně červenou. Za stage se tyčila projekční plátna ve tvaru trojúhelníků a běžely na nich videoklipy a další přiléhavé motivy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Z novinek zazněly mimo jiné Life in the City, Leader of the Landslide, Jimmy Sparks nebo My Cell. Schultz (ani nikdo jiný) neztrácel čas promluvami k publiku, pouze krátce objasnil pozadí vzniku některých písní (Dead Sea, Charlie Boy nebo Leader of the Landslide), kdy přiznal inspiraci osudem vlastních rodinných příslušníků a dodal, že „tyhle věci jsou těžké, ale stojí za to o nich zpívat“. Dojem udělal tím, když zcela nečekaně – aniž přestal zpívat – slezl z pódia a vmísil se na pár okamžiků mezi fanoušky. Ti se tlačili kolem něj, dotýkali se jeho zvednuté dlaně, a jakmile se otočil zpátky, vzorně mu udělali uličku. Když na závěrečnou This Must Be the Place nastoupili na pódium Mighty Oaks, propuklo nadšení. Pak přišel ještě přídavek o čtyřech položkách a definitivní konec se songem Hey, Get Up.

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment. I v okamžiku, kdy stál Wesley Schultz uprostřed davu, stále kolem něj byla jakási neviditelná bublina, prostor, do něhož ostatní nepustil – a to samé platilo i pro ostatní členy skupiny. Zážitek by možná byl intenzivnější, kdyby se koncert odehrával v menším, intimnějším sále. Ten by hudebnímu poselství The Lumineers sedl lépe.

Info

The Lumineers (us) + Mighty Oaks (us/it/uk)
10. 11. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Lenka Janíčková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Please don’t kill my vibe again (Hadone)

Dominik Polívka 06.02.2023

Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace