Články / Reporty

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová | Články / Reporty | 12.11.2019

Promarněné životy, zklamané naděje, první lásky a radostná shledání – témata, která rezonují v hudbě The Lumineers. Americká folkrocková skupina proslavená jemnými melodiemi a neotřelými aranžmá se v Praze představila už podruhé. V rámci svého žánru má status světových hvězd, koncert ve Foru Karlín byl předem vyprodaný.

Velká část návštěvníků znala i kapelu Mighty Oaks, kterou si hvězdy přizvaly jako předskokany na evropskou část svého turné. Jejich asi největší, melancholický hit All Things Go si se zpěvákem Ianem Hooperem zazpívala téměř celá hala. Když Mighty Oaks opouštěli stage, v sále už nebylo k hnutí a vzduch se takřka tetelil očekáváním.

The Lumineers se objevili ve chvíli, kdy napětí dosáhlo vrcholu. Velkou část pódia si pro sebe „ukradl“ zpěvák a frontman Wesley Schultz. Vysoký a v tmavém obleku vládl večeru svým lehce zastřeným, teskným hlasem, který se chvěl emocemi. Ostatní členové kapely mu přirozeně ponechávali prostor, občas na sebe strhával pozornost kytarista a doprovodný vokalista Byron Isaacs.

Skupina představila skladby z nejnovějšího alba III (vyšlo 13. září) i své největší hity jako Gloria nebo Cleopatra. Nejdříve zazněla Sleep on the Floor a uvedla celou pečlivě a do detailů promyšlenou show. Podle atmosféry jednotlivých písní se měnilo barevné osvětlení od netypických modrozelených tónů až po agresivně červenou. Za stage se tyčila projekční plátna ve tvaru trojúhelníků a běžely na nich videoklipy a další přiléhavé motivy.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Z novinek zazněly mimo jiné Life in the City, Leader of the Landslide, Jimmy Sparks nebo My Cell. Schultz (ani nikdo jiný) neztrácel čas promluvami k publiku, pouze krátce objasnil pozadí vzniku některých písní (Dead Sea, Charlie Boy nebo Leader of the Landslide), kdy přiznal inspiraci osudem vlastních rodinných příslušníků a dodal, že „tyhle věci jsou těžké, ale stojí za to o nich zpívat“. Dojem udělal tím, když zcela nečekaně – aniž přestal zpívat – slezl z pódia a vmísil se na pár okamžiků mezi fanoušky. Ti se tlačili kolem něj, dotýkali se jeho zvednuté dlaně, a jakmile se otočil zpátky, vzorně mu udělali uličku. Když na závěrečnou This Must Be the Place nastoupili na pódium Mighty Oaks, propuklo nadšení. Pak přišel ještě přídavek o čtyřech položkách a definitivní konec se songem Hey, Get Up.

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment. I v okamžiku, kdy stál Wesley Schultz uprostřed davu, stále kolem něj byla jakási neviditelná bublina, prostor, do něhož ostatní nepustil – a to samé platilo i pro ostatní členy skupiny. Zážitek by možná byl intenzivnější, kdyby se koncert odehrával v menším, intimnějším sále. Ten by hudebnímu poselství The Lumineers sedl lépe.

Info

The Lumineers (us) + Mighty Oaks (us/it/uk)
10. 11. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Lenka Janíčková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.