Články / Reporty

O mně-li duše lidská sní, ať se tou vzpomínkou vzbudí

O mně-li duše lidská sní, ať se tou vzpomínkou vzbudí

Veronika Miksová | Články / Reporty | 15.08.2012

Rozmlsaná z industriální Ostravy brousím programy pražských klubů jak hladový vlk. Je to tam – načatá hlasem transexuálního anděla Antony Hegartyho skáču těmhle kňourajícím Američankám žijícím v Paříži na lep (o jejich spolupráci netřeba vyprávět, nejnověji singl Tearz for Animals z aktuálního EP We Are on Fire). Narychlo kupuji poslední z lístků do Archy.

Hudbu freakfolkařek Cocorosie nevydržíte poslouchat moc často, natož intenzivně. Nic proti Biančině (Coco) „roztomile“ infantilnímu kňourání a opernímu hlasu její sestry Sierry (Rosie), ale čeho je moc. Pro milovníky magického realismu a hudebních krajností, mezi něž se počítám, však přesto kouzlo mají. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat a znít naživo.

Před Archou fronta jak na banány. Konečně vevnitř. Vystojím frontu na letní verzi oblíbeného drinku a předstírám, že jsem vůbec nepoznala nejmenovanou módní návrhářku a její chichotající se kamarádky řešící kožené děrované pásky... uff. Chci opravdu dělat do módy? Úvodní pohádku K Hole nestíhám, od baru se zdá, že zvuk je ucházející. I přes své tři dioptrie hned chápu přítomnost módní suity: okostýmování Cocorosie a indické party Rajasthan Roots je víc než inspirativní. Pro vaši informaci, We Are On Fire - takže variace na hasičské uniformy, napajcované ksichtíky skoro jako Joker z Temného rytíře, hodně flitrů. Indové „tradičně“, jak si je představujete, včetně turbanů a cingrlátek ladné tanečnice. I když mi připadá, že to kořenění orientem a beatboxem se hudebním světem šíří jak kdysi mor, tenhle večer to nějak nevadí. To bude asi tím horkem.

Pláčeme pro zvířata pod černou duhou a stěny Archy se hroutí pod Sieřiným operním vokálem, až naskakuje husina. Iritující hračičkaření z desek se nekoná. Vydechnutí při setu Rajasthan Roots. Za dveřmi už ale číhá vlkodlak a všem hoří nejen tváře. Zpomalené projekce zahlíněných tanečníků na pozadí vyvolají dejavu – Woodkid – globalizace je děvka. Ještě si zatančíme s krásnými chlapci na kouřem zahalené japonské Afterlife Party a jde se do peřin. Hezký začátek dovolené, nevím jak pro vás. A vrchol? Jednoznačně dokonale provedená freak verze Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky, kterou má na svědomí Sierra v krajkovém negližé. Skoro lituji, že nejsem lesbička. Po ZAZ v Ostravě nejlepší letošní pokus o spojení s publikem, který navíc vyšel.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.