Veronika Miksová | Články / Reporty | 15.08.2012
Rozmlsaná z industriální Ostravy brousím programy pražských klubů jak hladový vlk. Je to tam – načatá hlasem transexuálního anděla Antony Hegartyho skáču těmhle kňourajícím Američankám žijícím v Paříži na lep (o jejich spolupráci netřeba vyprávět, nejnověji singl Tearz for Animals z aktuálního EP We Are on Fire). Narychlo kupuji poslední z lístků do Archy.
Hudbu freakfolkařek Cocorosie nevydržíte poslouchat moc často, natož intenzivně. Nic proti Biančině (Coco) „roztomile“ infantilnímu kňourání a opernímu hlasu její sestry Sierry (Rosie), ale čeho je moc. Pro milovníky magického realismu a hudebních krajností, mezi něž se počítám, však přesto kouzlo mají. Jsem zvědavá, jak to bude vypadat a znít naživo.
Před Archou fronta jak na banány. Konečně vevnitř. Vystojím frontu na letní verzi oblíbeného drinku a předstírám, že jsem vůbec nepoznala nejmenovanou módní návrhářku a její chichotající se kamarádky řešící kožené děrované pásky... uff. Chci opravdu dělat do módy? Úvodní pohádku K Hole nestíhám, od baru se zdá, že zvuk je ucházející. I přes své tři dioptrie hned chápu přítomnost módní suity: okostýmování Cocorosie a indické party Rajasthan Roots je víc než inspirativní. Pro vaši informaci, We Are On Fire - takže variace na hasičské uniformy, napajcované ksichtíky skoro jako Joker z Temného rytíře, hodně flitrů. Indové „tradičně“, jak si je představujete, včetně turbanů a cingrlátek ladné tanečnice. I když mi připadá, že to kořenění orientem a beatboxem se hudebním světem šíří jak kdysi mor, tenhle večer to nějak nevadí. To bude asi tím horkem.
Pláčeme pro zvířata pod černou duhou a stěny Archy se hroutí pod Sieřiným operním vokálem, až naskakuje husina. Iritující hračičkaření z desek se nekoná. Vydechnutí při setu Rajasthan Roots. Za dveřmi už ale číhá vlkodlak a všem hoří nejen tváře. Zpomalené projekce zahlíněných tanečníků na pozadí vyvolají dejavu – Woodkid – globalizace je děvka. Ještě si zatančíme s krásnými chlapci na kouřem zahalené japonské Afterlife Party a jde se do peřin. Hezký začátek dovolené, nevím jak pro vás. A vrchol? Jednoznačně dokonale provedená freak verze Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky, kterou má na svědomí Sierra v krajkovém negližé. Skoro lituji, že nejsem lesbička. Po ZAZ v Ostravě nejlepší letošní pokus o spojení s publikem, který navíc vyšel.
Kyril Bouda 26.01.2023
Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.
redakce 23.01.2023
První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.
Minka Dočkalová 14.01.2023
Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.
Jiří Přivřel 13.12.2022
Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.
David Stoklas 12.12.2022
Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.
Václav Valtr 10.12.2022
Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“
Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022
Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.
Jiří Procházka 07.12.2022
Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?
Jiří Přivřel 05.12.2022
Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.
Ema Klubisová 03.12.2022
Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.