Články / Reporty

O příborovém noži a jiných praktikách (Holy Fuck)

O příborovém noži a jiných praktikách (Holy Fuck)

Ivana Sváčková | Články / Reporty | 14.10.2016

Za hudbou, především elektronickou, je třeba se vypravit z půlmilionové Zaragozy do hlavního města nebo katalánské metropole, o tom žádná, na druhou stranu publikum je tu lačné a vášnivé. Teď tu probíhají dvoutýdenní křesťanské oslavy města (rozuměj nonstop party) Fiestas del Pilar, a tak ulicemi tepou rytmy popu, rocku, mainstreamové elektroniky, ale především latina a balkánu, který sice dokáže rozproudit krev v žilách, nicméně brněnskou klubovou rozmlsanost nezažene.

Jako zázrakem se v Zaragoze zastavují Holy Fuck v doprovodu místních One Dimensional Band. V momentu, kdy se pětičlenná skupina s blonďatou zpěvačkou v čele skládá na pódium, jsem jediný člověk v sálu. Jak jsou jižané nedochvilní, jsou i bezprostřední, a tak na sebe s kapelou zamáváme a s úsměvem od ucha k uchu zvoláme „Hola!“. Těžko říct, proč kapela sáhla zrovna po názvu One Dimensional Band, když kytary, klávesy, bicí, basa a tamburína kouzlí výživnou dávku acid dream popu, který zní jako soft verze dánských The Raveonettes uvězněných v šedesátkách. Poměrně jednoduché texty vyrovnává originální aranžmá jednotlivých songů, měkká kytarová linka má blízko k folku Salvia Plath nebo Maston, instrumentální pasáže připomínají postrockové Explosions In the Sky. Aragonská kapela rozhodně překračuje hranice jedné dimenze.

S jedenáctou večerní otevírá Chimes Broken zabijačkový set kanadských Holy Fuck. Holy Fuck! Od čtyřdenního řádění na Creepku mě nic takhle nezasáhlo. Pěkně popořádku, jako na letos vydaném albu Congrats, pokračují písní Tom Tom. S nadšením malého dítěte sleduju Briana Borcherdta, jak se natahuje pro příborový nůž a řeže bordelové beaty. Cestu k přehrabování se kuchyňskými šuplíky popisuje Borcherdt například v rozhovoru pro seattleskou rádiovou stanicí KEXP – hraní na kytaru se mu zdálo příliš snadné, a tak začal experimentovat s předměty kolem sebe. Přístroj připomínající psací stroj, jehož útrobami se vine svitkový film, asi zařadit nedokážu. Na dvou pultech, které jsou postaveny čelem k sobě, leží víc drátů než na ARO, Holy Fuck odvádějí chirurgicky přesnou práci. Dlouhovlasý článek kapely Graham Walsh si pedantsky zastrkuje vlasy za uši, Borcherdt naproti němu předvádí vytuněnou verzi yorkeovských tanečků. Transformujte hudbu Holy Fuck do světelné podoby a rázem získáte arzenál epileptiků.

Info

Holy Fuck (ca), One Dimensional Band (es)
7. 10. 2016 Las Armas, Zaragoza, Španělsko

foto © Anny Baštýřová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace